Pavel Švagr: Každý by si měl vážit práce i zaměstnavatele

Každý zaměstnanec Českých drah jistě přemýšlí o tom, jak se vyvíjí společnost, ve které pracuje. Strategickou otázkou pro něj určitě je, zda si udrží práci, jaké benefity využije, jak se bude vyvíjet železniční trh v liberalizujícím se prostředí. A jak činnost společnosti ovlivní blížící se krajské a senátní volby. Na tyto problémy a některé další jsme se ptali Pavla Švagra, náměstka generálního ředitele ČD pro personální záležitosti.

Lze očekávat změny ve vrcholovém managementu ČD v souvislosti s výsledky podzimních senátních a komunálních voleb? Troufnete si v hrubých rysech odhadnout jaké? Může to v krajním případě nabourat desetileté smlouvy s kraji?

Jakou souvislost má personální obsazení vrcholového managementu Českých drah a to, kdo bude hejtmanem či hejtmankou? Odborné a politické věci se už musíme konečně naučit rozlišovat. Přece lidé ve vedoucích funkcích v naší společnosti musí mít odbornost, respekt okolí a důvěru podřízených. To považuji za jeden ze základních předpokladů našeho dalšího rozvoje. Všechno ostatní jsou spekulace, které většinou jen zdržují od práce. Takže osobně v souvislosti s krajskými volbami žádné změny v managementu nečekám.

Co se týká desetiletých smluv, pak by to bylo na hodně dlouhou odpověď. Ale ve zkratce možná čtyři základní argumenty: 1) železnice je strategický dopravní segment, a to jak z hlediska nákladní železniční dopravy, tak i osobní dopravy, 2) přes všechny sliby politiků bude ještě dlouho trvat, než budeme mít silniční síť kapacitní a dobudovanou a v dobrém stavu, 3) čeká nás další harmonizace nákladů mezi silnicí a železnicí a ta bude v neprospěch silnic, 4) jako zákazník očekávám, že se v osobní železniční dopravě bude neustále zvyšovat kvalita a komfort.

Co z toho vyplývá? Jednak to, že osobní železniční doprava je i do budoucna perspektivní – a kdyby nebyla, tak se přece u nás neetablují další železniční dopravci. Ale také to, že chceme-li zákazníky, pak se musí investovat právě do vyšší kvality a kultury cestování a ekonomické zákonitosti jsou neúprosné. Takovéto investice mají dlouhodobou návratnost a aby bylo možné je splácet, potřebujete jistotu v podobě dlouhodobých smluv. Čili závěr: Ten, kdo nabourá dnes platné dlouhodobé smlouvy a ukončí je před jejich vypršením, může mít pouze dva úmysly – buď najít jiného dopravce a ne České dráhy, nebo zákazníky ze železnice převést tak trochu násilně a z hlediska střednědobé budoucnosti koncepčně špatně na silnice.  

Může se v důsledku výsledků voleb změnit kurz ČD? Nastaly by nějaké zásadnější organizační změny? Co by to přineslo zaměstnancům?

Je jasné, že téma krajských voleb je společensky zajímavé, ale opravdu nemá cenu spekulovat. Já opravdu dávám důraz na odbornost a umět naše koncepční záměry vysvětlit. Tady myslím především právě váš dotaz na holding a jeho význam pro železnici jako takovou. Politici musí znát naše představy, a to jak ti celostátní, tak i regionální. Na druhou stranu je jasné, že vedení krajů a jejich vztah k železnici obecně je velmi důležitý pro existenci řady železničních tratí a pro rozsah železniční osobní dopravy. Zákon jasně říká, že za regionální dopravní obslužnost zodpovídá kraj. 

V souvislosti s tím a v kontextu nekončící ekonomické recese by to znamenalo i nutnost dalšího propouštění?

Je přece jasné, že pokud bude klesat rozsah našich výkonů v osobní dopravě, tak musí logicky klesat i počet našich zaměstnanců. Platí to ale i naopak: poroste-li poptávka po naší osobní dopravě, pak nejenže bude zaměstnanost u nás stabilní, ale budeme další zaměstnance v nejrůznějších profesích potřebovat. Musím ještě dodat, že každá firma se snaží zvyšovat svoji produktivitu práce. To je i náš úkol a s tím souvisí v různých oblastech racionalizace práce a činností a s tím je obvykle spojena úspora pracovních sil. To je ale normální a přirozený stav v každé firmě. Myslím, že naši zaměstnanci ale v současné době velmi dobře vnímají, že jsme z hlediska zaměstnanosti poměrně stabilní firmou a že případné snižování počtu zaměstnanců v našich jednotkách projednáváme v souladu s kolektivní smlouvou s odborovými organizacemi. A také je třeba otevřeně říci, že naše stávající kolektivní smlouva je k těm, kteří nás z důvodů své nadbytečnosti opouštějí, velmi vstřícná. Ale ještě si neodpustím jednu poznámku. V tuto chvíli máme zhruba 16 tisíc zaměstnanců a z nich je asi tisícovka ve věku do 30 let a přibližně 800 mužů a žen přes 60 let. 

Jaký je stav sociálního fondu ČD na letošní rok a jeho čerpání?

Sociální fond ČD na rok 2012 je tvořen ve výši dvou procent ročního objemu nákladů zúčtovaných na mzdy a náhrady mzdy za rok 2011. Finanční prostředky jsou rozpočtovány do sedmi položek, například v podobě příspěvku na kulturní a sportovní akce zaměstnanců, příspěvku na rekreaci a tábory dětí a mládeže, sociální výpomoci atd. Sociální fond je čerpán průběžně během celého kalendářního roku. Již v měsíci květnu byl vyčerpán finanční rozpočet  na dotované rekreace a tábory dětí a mládeže z katalogu ČD travel. Z ostatních položek je stále ještě možné čerpat. Aktuální údaje za pololetí vykazují čerpání sociálního fondu ve výši 30 procent. Ale vaše otázka je správná. Sociální fond je výborný benefit pro naše zaměstnance, i když finanční prostředky jsou každoročně hodně limitní. Bude tomu tak určitě i do budoucna. 

Napovíte zaměstnancům nejbližší možný vývoj v oblasti jízdních výhod?

Jízdní výhody jsou zaměstnancům ČD poskytovány na základě „Tarifu jízdného a přepravného pro přepravu zaměstnanců akciové společnosti České dráhy, zaměstnanců státní organizace Správa železniční dopravní cesty, zaměstnanců ministerstva dopravy a Drážního úřadu, podílejících se na zabezpečování a provozování drážní dopravy“, který vydává Ministerstvo dopravy ČR. Z toho plyne, že o jízdních výhodách rozhoduje ministr dopravy. V loňském roce došlo k dohodě mezi ministerstvem, odborovými organizacemi a zástupci zaměstnavatelů o výši prolongační částky. Pro rok 2013 je stanovena takto: 750 korun pro zaměstnance a rodinné příslušníky zaměstnanců a důchodců ČD, 400 korun pro důchodce ČD a děti. 

Nečekají nás nějaké špatné zprávy ze sdružení FIP nebo od slovenských kolegů v souvislosti s reciprocitou jízdních výhod?

Pro cestování na území Slovenské republiky byla v roce 2012 podepsána „Smlouva o vzájemném uznávání jízdních výhod mezi Českými drahami, a.s., a Železničnou spoločnosťou Slovensko, a.s.“. Je předpoklad, že tato smlouva bude uzavřena i pro rok 2013. V rámci sdružení FIP jsou současné podmínky zachovány do konce roku 2013. Jak bude sdružení FIP vypadat od roku 2014, není v tuto chvíli ještě rozhodnuto. V červnu proběhlo jednání sdružení FIP na mezinárodní úrovni, kde se hovořilo také o jeho budoucnosti. K žádným závěrům se ale prozatím nedospělo a jednání budou dále pokračovat. 

Kdysi jste prohlásil, že zaměstnance považuje za nejcennější majetek firmy. Platí to stále? Změnil na tom něco přetlak na trhu práce? Je dostatek kvalitních odborníků pro železnici? Jak v získávání pomáhá program ČéDés?

K čemu by nám byla lokomotiva bez vyškoleného strojvedoucího? Nebo vagony bez příjemného a prozákaznicky orientovaného vlakového personálu, nebo bez pokladních, kteří se vyznají v potřebách cestujícího, nebo bez dobrých opravářů. Ale nesmím zapomenout ani na administrativní pracovníky, bez kterých by ta naše železniční mozaika také nefungovala. A takto bych mohl jmenovat všechny profese, které na dráze máme. Každý má prostěsvé místo, a pokud je to železničář každým coulem a má svoji odbornost, kvalifikaci a dělá svoji práci tak, jak má, pak je to opravdu bohatství, které považuji za nejcennější. Ano, přetlak na trhu práce existuje, všichni si musí být vědomi dnešní situace, kdy bezesporu platí, že každý je nahraditelný a měl by si také své práce, ale i zaměstnavatele vážit. To přece neplatí jen pro České dráhy, ale dnes to obecně platí pro všechny zaměstnance a všechny firmy. Co se týká kvalitních odborníků pro železnici, nikdo se tímto odborníkem nenarodí, ale jednak musí mít vlastní píli a musí ho železnice bavit, jednak mu musíme jako firma vytvořit podmínky pro jeho kvalifikační růst. A o tom je také tak trochu ČéDés. Myslím, že vznik tohoto stipendijního programu pro především strojvůdce a další provozní profese byl správný počin. Jinak obecně platí, že stav učňovského školství není dobrý a sehnat dnes mladé kvalitní kluky a holky do našich dělnických profesí není jednoduché.

Můžete zhodnotit přípravy na novou podnikovou kolektivní smlouvu, případně prognózovat nejzásadnější úpravy?

Blíží se termín, kdy opět naplno začne kolektivní vyjednávání. Předpokládám, že to bude asi na konci října. Vždy se jedná o složitá a dlouhá jednání, kdy zhruba třicetičlenný sbor hledá přijatelný kompromis. Těžko nyní odhadovat průběh jednání, natož pak jeho výsledky. Jaký bude cíl? Určitě znovu dospět ke shodě mezi zaměstnavatelem a všemi odborovými organizacemi a podepsat kolektivní smlouvu do konce roku. Současná situace není jednoduchá – připravuje se úsporný státní rozpočet a uvidíme, jaké budou jeho dopady na objednávku po našich službách a v kontextu růstu DPH o jedno procento a makroekonomických ukazatelů pro příští rok to určitě nebude jednoduchá debata. Asi nás čeká složité období a nepůjde o procházku růžovým sadem. Pro mě osobně bude prioritou pro kolektivní vyjednávání zachování zaměstnanosti i pro příští rok. 

Některé vzdělávací aktivity z vašeho ranku využívají prostředků z evropských fondů. Nedošlo k pozastavení plateb, respektive nehrozí něco takového kvůli různých kauzám z poslední doby?

K pozastavení plateb nedošlo a neobdrželi jsme ani žádné informace od poskytovatele dotace, že by tomu tak mělo být. ČD využívají prostředky z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a z OP Praha adaptabilita. U všech našich projektů dochází k postupnému uvolňování finančních prostředků na základě předkládaných žádostí o platbu. V nedávné době zde proběhly dvě tzv. kontroly na místě, týkající se vedení projektů a čerpání financí v souladu s pravidly programu. Výsledkem obou kontrol bylo zjištění, že prokazované výdaje byly použity na stanovený účel a jsou v souladu s právními předpisy ČR, EU a daného operačního programu. 

Občas moderujete odborná fóra zástupců stavebních a dopravních specialistů. Jaké pocity a zkušenosti vám tlumočí na adresu současné ekonomické situace Česka a toho, že hlavně stavební firmy v dopravě zažívají krušné časy?

Ano, moderuji a přiznám se, že velmi rád. Je to dáno tím, že se dlouhodobě zajímám o problematiku rezortu dopravy a dopravní politiku obecně. Prostě bych byl pro, abychom co nejdříve byli plnohodnotnou evropskou zemí, která má kvalitní silniční a železniční dopravní síť a rozumné dopravní spojení severu s jihem a východu se západem. Máme ještě co dohánět, nejen ve výstavbě, ale i v údržbě toho, co již bylo v dopravní infrastruktuře vybudováno. Doprava je fenoménem 21. století, je schopná zkracovat vzdálenosti i čas. Musí ovšem nabízet kvalitní, dostupné, spolehlivé a bezpečné služby. Je bohužel i finančně náročná, ať už jde o infrastrukturu nebo dopravní park. Potřeby vždy rostou rychleji než zdroje, a tak je těžké mezi nimi hledat kompromis.

Osobně nejen mě, ale právě řadu odborníků, se kterými se na seminářích potkávám, trápí, jak u nás rok od roku klesají výdaje na dopravní infrastrukturu. A to je špatně. Přitom jsme v době, kdy bychom naopak potřebovali budování a modernizaci výrazně zrychlit. Myslím, že každý ze svého okolí dokáže vyjmenovat mnoho nedostatků a závad, ať už jde o technický stav silnic, chybějící úseky dálnic nebo zastaralé železniční tratě. Doprava je jakýmsi motorem ekonomiky, protože umožňuje fungování téměř všech odvětví hospodářství. Zkrátka platí historií prověřené, že „kam vede cesta, tam je i život“. A proto si myslím, že investice do dopravní infrastruktury mají smysl a že právě v době ekonomické stagnace jsou tím správným impulzem pro oživení růstu.