S-Bahn v Drážďanech se rozvíjí i po čtyřiceti letech

První úvahy o nové organizaci veřejné kolejové dopravy v Drážďanech publikoval Bernd Kuhlman ve vědeckém týdeníku Forschungen und Fortschritte už v srpnu 1968. Navrhoval tři linky s intervalem od 20 do 60 minut, zónový tarif s jednotlivými i předplatními časovými jízdenkami a předpokládal plně elektrický provoz. Prvním krokem k realizaci S-Bahnu pak bylo spuštění taktového jízdního řádu s intervalem 60 minut z hlavního nádraží do stanic Tharandt, Meißen-Triebischtal a Pirna. Dnes se nám zdá taktový jízdní řád jako samozřejmost, ale v 70. letech to byla revoluční myšlenka. Situaci při konstrukci jízdního řádu navíc komplikoval netaktový provoz ostatních vlaků i velmi hustá mezistátní a nákladní doprava na trati kolem Labe. 

Původně pod jiným názvem

Na počátku se také nehovořilo o S-Bahnu, ale systém byl označován jako SV-Bahn, což byla zkratka pro Stadt- und Vorortbahn, česky bychom řekli „městská a příměstská železnice“. Kmenový provoz zpočátku zajišťovaly čtyřvozové patrové jednotky podobné těm, které jsme znali i z našich tratí, a elektrické lokomotivy řady 242. Do začátku devadesátých let byly soupravy postupně nahrazovány novější generací patrových vozů a lokomotivami řady 243. V 80. letech dosáhla síť drážďanského S-Bahnu přes 120 kilometrů a denně ji využívalo až 61 tisíc cestujících. Tento počet nebyl dodnes překonán. Aktuálně tento systém převáží asi 35 tisíc lidí denně. 

Změny v devadesátých letech

Oficiálně se přidaly Drážďany k dalším německým městům s provozem městské rychlodráhy S-Bahn 31. května 1992. Organizátor dopravy, společnost VVO (Dopravní svaz Horní Labe), označil spoje písmenem S. Charakteristický tvar písmene S v zeleno-bílém provedení se objevil i na nádražích a v jízdních řádech. Mezitím začala i modernizace stávajících vozů z dob NDR a během několika let je začaly doplňovat i vozy zcela nové. V roce 1993 to byly nejprve jen řídicí vozy s oddílem 1. třídy, později byly modernizované soupravy nahrazeny kompletně novými klimatizovanými vlaky. Lokomotivní řadu 243, nově u DB jako 143, doplnily Taurusy označené u DB jako řada 182.

Síť S-Bahnu se začala rozrůstat a především došlo na několika místech k oddělení spojů S-Bahnu od dálkové a nákladní dopravy. Nejmarkantnější to je na frekventované trati z Pirny do Drážďan, která je dnes čtyřkolejná. Na drážďanském hlavním nádraží má S-Bahn i své nástupiště, kam přijíždějí v krátkých intervalech vlaky linek S1 a S2. V roce 1994 byla zavedena linka S2 do stanice Arnsdorf, přitom každý druhý vlak pokračoval jako regionální spoj do Görlitzu nebo Zittau. V polovině roku 1998 pak začala na této lince výstavba tři kilometry dlouhé odbočky ze zastávky Klotzsche na drážďanské letiště a už za tři roky, v roce 2001, byla cílová linka „esdvojky“ přesunuta na letiště. 

Po modernizaci přibydou koleje i soupravy

Modernizace sítě drážďanského S-Bahnu bude pokračovat nejméně do roku 2016. Zdvoukolejněn je již úsek mezi stanicemi Meißen a Triebischtal. Vznikla také nová zastávka Altstad v samém srdci města Meißen. Přestavbou prochází také úsek Coswig – Radeboul, kde bude zřízeno více kolejí. Do roku 2016 má být ukončena také modernizace drážďanského nádraží Neustadt. Poté může VVO objednat spoje mezi městy Pirna a Meißen v intervalu pouhých 15 minut a na území zemské metropole dokonce s intervalem 7 až 8 minut.