Spolehlivý signál ve vlaku? Až za několik let

Operátoři se v posledních letech chlubí, že venkovním GSM signálem pokrývají více než 99 procent území. „Poslední dva roky navíc usilovně pracujeme na pokrývání regionu sítěmi čtvrté generace, tedy 4G LTE,“ připomněla Lucie Pecháčková, mluvčí společnosti O2. Jen pro železnici to stále jaksi neplatí, tedy alespoň podle měření, které provedl Český telekomunikační úřad (ČTÚ) ve spolupráci s Českými drahami. Testoval propustnost signálu do železničních vozidel. Mimochodem, potíže s telefonováním mají zákazníci všech tří operátorů.

Operátoři s řešením případných nedostatků nemusejí nijak spěchat. Výtky jejich klientů navíc spolehlivě tlumí call centra. „Z hlediska sítí 3G a nižších operátoři mobilních sítí žádnou zvláštní povinnost směrem k železničním koridorům nyní nemají,“ konstatoval Martin Drtina, mluvčí ČTÚ. „Jejich povinnost směřuje pouze k celkovému pokrytí obyvatel mobilními sítěmi poskytujícími hlasové služby.“ A proč zmiňujeme zrovna cestující? Ze zkušeností víme, že operátoři nejprve pokrývají dálnice, byť by koridory a silniční tahy vyšších tříd měly být pokryty zároveň. Tato povinnost pro ně vychází z aukce rádiových kmitočtů.  Proč to však nejde současně?

Problém? Okna s kovem

Argument, že po kolejích ročně České dráhy svezou stovky milionů lidí, dosud nezabíral. Operátoři nářky sice vnímají, odpovědnost ale přehazují právě na dopravce. „Problémem je, že každá vlaková souprava má kvůli své konstrukci a pokovení skel úplně jiný útlum, proto se signál v různých vlacích šíří různě,“ řekl mluvčí T-Mobilu Lukáš Hrabal s tím, že i jejich společnost si provedla měření. „A samotné pokrytí podél trati nezajistí, že signál uvnitř vagonu bude kvalitní,“ dodala Adéla Konopková z Vodafonu.

Operátoři navíc argumentují tím, že si pro zlepšení signálu mohou železniční dopravci pořídit takzvané opakovače – repeatery. Jde o zařízení, která dovedou signál přijmout a rozšířit dále po vagonu. Jenže repeater určený pro drážní provoz není „železo“ za pár korun, ale stojí několik stovek tisíc. České dráhy poskytují službu přepravy a nepodnikají v oblasti mobilní komunikace. Kvalita signálu je tedy ryze záležitostí operátorů.

Zatraceně vysoká cena

Například ve městech se dá telefonovat bez problémů. Potíže ale dělá i nabitá trolej a jiskření od lokomotivy, jízda v údolích či v úseku s členitým terénem nebo místem, které křižuje síť vysokého napětí. Takže rušiček vstupujících do jednoho zatelefonování je ohromné množství. Operátoři o všech negativně působících vlivech vědí a technická dokumentace ke každému vozu, ze které by mohli vyčíst potřebné parametry, není žádným tajemstvím. „Například my nemáme jiné druhy oken než ty, které používají i zahraniční dopravci. A to nehovořím o vagonech. Stejné jezdí po celé Evropě,“ prohlásil IT specialista Českých drah Jan Jasný.

Stále je tedy míč na straně firem poskytujících mobilní služby. „Rozmístění základnových stanic je ovlivněno i ochotou vlastníků příslušných staveb či pozemků k pronájmu za účelem jejich výstavby a samozřejmě též ochrana architektury či krajinného rázu. Pokrytí těchto oblastí lze zajistit za cenu vysokých nákladů. Navíc návratnost těchto investic je mizivá. Vzhledem k nákladnosti je proto posilování signálu otázkou dlouhodobého plánování,“ upozornila Lucie Pecháčková z O2. Rozvoj sítí není nikterak levnou záležitostí, ovšem o to kvalitnější by mělo volání být. „Do výstavby nové generace sítě jsme investovali za poslední dva roky více než 5 miliard korun,“ vypočítala Adéla Konopková ze společnosti Vodafone.

Stožár s kompletní vysílací technologií vyjde na zhruba tři a půl milionu korun.  Zákazníkem operátorů jsou i České dráhy a tedy i ony by chtěly za své peníze kvalitní služby. Platí například za mobilní datové sítě (4G LTE), které prakticky vysílá do některých jednotek a vagonů jako internet přes wi-fi. ČD využívají mobilní sítě i pro telemetrii, přenosy diagnostiky a komunikaci s přenosnými osobními pokladnami.

Model se osvědčil

České dráhy hledají cestu, jak se s operátory domluvit, a přiklání se i k řešení, kde by hlavní roli hrály repeatery. Podmiňují to ale vznikem konsorcia, v němž by byli všichni operátoři a ČD. Proč? Operátory vysoutěžené frekvence, respektive kmitočty, jsou jejich majetkem a dopravce s nimi nesmí nijak nakládat. „Nemůžeme frekvence operátorů s pomocí opakovače vzít a nasměrovat je do vozů. To mohou jen oni, ale neměl by to být technický problém,“ upozornil specialista Jasný. Podobný model konsorcia se už osvědčil Dopravnímu podniku hlavního města Prahy. Ten se spojil se všemi třemi operátory a pokryl všechny stanice, a nově do tunelu metra linky A mezi Dejvicemi a Nemocnicí Motol nainstaloval kabely vyzařující signál.

ČD udělají maximum, aby si lidé ve vlaku v klidu zatelefonovali. Technicky vzato – pak by stačil společný hardware pro všechny operátory, jenž by dokázal signál mobilních operátorů vyzařovat do salonu vozidel. Navíc by pak nebylo třeba financovat instalaci wi-fi do vozů, protože opakovače by kromě „volacího“ pásma GSM 900 mohly být nakonfigurovány i pro pásmo LTE 800, případně LTE 900 pro síť Vodafone.

Kvalitně? Možná v roce 2021

ČTÚ by měl tlačit operátory k výstavbě nových vysílačů. Na otázku, kdy bude od handrkování pokoj, nechce nikdo odpovědět. „Určitě by se měla zlepšit situace ve vazbě na výstavbu sítí 4G, kde operátoři mají povinnost pokrýt železniční koridory. Podle nás by celé věci pomohlo i zmapování celého stavu,“ nastínil další vývoj Martin Drtina z ČTÚ. Jenže jak sám dodává, do roku 2019 musí operátoři pokrýt sítí 4G padesát procent koridorů, na úplné pokrytí mají čas až do roku 2021. Dobrou zprávou ale je, že výstavbě nových vysílačů se operátoři nebrání, stále však hledají co nejúspornější řešení. To samozřejmě není nic špatného. A samostatnou kapitolou jsou regionální trati.

Dodejme, že po LTE se zatím telefonovat nedá, vyjma sítě společnosti T-Mobile, která novou službu VoLTE (lze telefonovat přímo přes datovou síť LTE) nabízí, ale jen prostřednictvím těch nejdražších telefonů. 

Jak se měřila kvalita signálu ve vagonech?

V únoru tohoto roku se uskutečnilo měření propustnosti signálu do vozů a jednotek Českých drah. „Princip měření je takový, že měřený vůz je ozařován signálem z generátoru ze vzdálenosti cca 50 metrů. Kmitočet testovacího signálu se plynule mění přes pásma mobilních sítí operátorů. Vhodnou všesměrovou anténou se měří intenzita signálu jednak před vozem a na několika místech uvnitř vagonu. Z rozdílu obou hodnot se zjistí útlum pro různá kmitočtová pásma pro systémy 2G, 3G a 4G,“ popsal Martin Drtina, mluvčí Českého telekomunikačního úřadu. ČTÚ se s Českými drahami domluvil na technickém zajištění měření pokrytí koridorů. To se uskutečnilo po uzávěrce vydání, výsledky ještě nejsou známy. „Měřili jsme několik dní na předem vybraných vlacích, často ve vozech vybavenými wi-fi,“ upřesnil Jiří Ješeta, ředitel odboru ochodu osobní dopravy. Výsledky budou propočítány s údaji z měření propustností do vozů. Pak vznikne interaktivní mapa, ze které by měli lidé a zejména operátoři vyčíst, kde má konkrétní operátor kvalitativní rezervy a který vůz propouští více nebo méně signálu. „Aby si člověk zavolal, neměl by signál spadnout pod hranici zhruba 103 až 105 dB. Dosti pak záleží ještě na typu telefonu a druhu sítě,“ konstatoval Jan Jasný, IT expert ČD. Měření propustnosti trvalo necelý týden, každý vagon byl testován 3 až 4 hodiny. A ve kterých vozech a jednotkách se měřilo?

●  InterPanter
●  RegioPanter
●  Railjet
●  CityElefant
●  Pendolino
●  vůz řady ABpee
●  vůz řady Bdtee
●  vůz řady Bmz
●  vůz řady Bdmpee

Kde se nedovoláte?

Na všech webových stránkách v tuzemsku působících mobilních operátorů lze jednoduše dohledat mapy pokrytí. Z nich můžete vyčíst, kde je jaký druh sítě poskytován. Hluchá jsou pochopitelně místa v hlubokých údolích či jinak zastíněných prostorech. V případě koridorů mluvíme o úsecích mezi Planou u Mariánských Lázní a Stříbrem, u Březové nad Svitavou, Děčína, Chocně nebo mezi Blanskem a Brnem. Nedovoláte se ani v Klánovickém lese u Prahy.

Naše zkušenosti ze zahraničí

Projeli jsme několik zemí západní a střední Evropy a uskutečnili vlastní amatérské měření propustnosti. Nedopadli jsme nejhůře. Na kvalitu signálu jsme si nemohli stěžovat v Maďarsku, v údolí Dunaje a blízkosti Budapešti. Tam nám operátor dokonce servíroval 4G internet i téměř plný signál do lůžkového a notně odhlučněného vozu WLABmz. Problémy s voláním jsme neměli ani v Rakousku, byť drobné krátkodobé výpadky jsme zaznamenali.  Mizerný příjem ale náš telefon Samsung Galaxy A5 vykazoval v příhraničních oblastech Tyrolska. Podobné to bylo i na druhé straně Alp, za italským Milánem (město má signálem pokryté metro), směrem ke švýcarské hranici. Ve Švýcarsku, v okolí Lausanne  a Ženevského jezera jsme byli opět spokojeni stejně jako v téměř celé Francii (mimo příhraniční oblasti u Švýcarska). Plný signál a příjem signálu 4G LTE nebo alespoň HSPA+ jsme registrovali v TGV prakticky po celé cestě z Paříže do Basileje a do Curychu. Zato v Německu se nám telefonovalo nejhůře za Drážďanami směrem k tuzemsku. Signál hlasových služeb tam haproval odhadem na polovině trasy. A 4G LTE? Ten se objevil jen sporadicky.