Václav Nebeský: Museli jsme věci řešit operativně

Pane předsedo, podobnou situaci nikdo nepamatuje, byly na to ČD připravené?

Musím říct, že nás to zaskočilo stejně jako celou Evropu. Přišlo to prakticky ze dne na den a museli jsme věci řešit operativně. Okamžitě jsme mohli začít s důslednou dezinfekcí vozů, využili jsme i nejnovější technologie jako ionizaci, zavedli jsme čištění vlaků a doplňování hygienických potřeb v průběhu cesty. Nicméně roušky a jiné ochranné pomůcky jsme neměli. Ze začátku ne. Máme téměř 15 tisíc zaměstnanců a roušek bylo ve skladu pár. Navíc jedna rouška pro průvodčího nebo pokladníka na den nestačí. Když se koronavirus objevil v Čechách, neměl dostatečné zásoby těchto pomůcek vůbec nikdo, dokonce ani zdravotníci. Bohužel nelze být vždy předem připraven na každou situaci.

Okamžitě jsme ale začali s jejich nákupem. Takže sehnat roušky nebo respirátory bylo těžké…

To rozhodně. Respirátory FFP3 jsme například vůbec nakoupit nesměli. Ty jsou jen pro zdravotníky. A o roušky se strhnul boj. V jeden okamžik je sháněl doslova celý kontinent, a to navíc primárně pro složky IZS. Podobné to bylo s dezinfekcí. Státy zakázaly vývoz těchto věcí a převis poptávky vyhnal ceny i desetinásobně nahoru. Každý chce zálohy předem. Do toho se vyrojila celá řada překupníků. Musím říct, že situace byla dost nepřehledná, dodávky roušek nám přicházely pozdě a třeba i v menším počtu, než jsme objednali. Jak to pak chcete vysvětlit našim zaměstnancům, kteří na ně čekají?! Naštěstí jsme nikdy nespoléhali jen na jeden zdroj.

Podařilo se je tedy nakonec koupit a v dostatečném množství?

Aktuálně máme zásobu jednorázových i šitých látkových roušek. Většinu jsme si zajistili sami. Navíc si je i šijeme. Roušky vyrábějí lidé ze ZAP, provozní zaměstnanci OCÚ a OCP, rodiny našich zaměstnanců a látky na šití jsme nakoupili i čalouníkům z dep. Zapojili se také lidé z generálního ředitelství, třeba odbor komunikace, kde vznikají stovky skládaných roušek pro lidi v provozu.

Ti jsou v první linii, co pro ně lze udělat, aby byli maximálně chránění?

V první řadě jsme snížili počet pokladníků tak, abychom zachovali prodej jízdenek ve stanicích, ale aby všichni byli odděleni od zákazníků sklem. Ve vlacích jsme zavedli pouze vizuální kontrolu jízdních dokladů a taky jsme prosadili to, že zastavíme doplňkový prodej jízdenek personálem ve vlacích. Teď je vybavujeme rouškami, dezinfekčními prostředky a vitamíny pro posílení imunity.

Jak to aktuálně vypadá s počtem nakažených mezi našimi zaměstnanci?

S ohledem k počtu našich lidí nejsou čísla dramatická. V karanténě máme asi 170 zaměstnanců a nemoc byla potvrzena zatím u sedmi.

Postupně dochází k redukci dopravy, co bude se zaměstnanci?

Ti, pro které aktuálně není práce, jsou doma takzvaně na překážkách. Těch je asi 1 300. Dalších 1 300 pracuje z domova přes maily a telefony, někteří si vybírají zbytek staré dovolené a taky máme asi 250 lidí, kteří se doma starají o děti, protože nechodí do školy.

Hrozí, že byste přistoupili k propouštění? I to mnohé zaměstnance v této situaci napadne.

Provozní zaměstnance propouštět nechceme. Věřím, že se situace po odeznění epidemie zase ustálí a vše se vrátí do starých kolejí. Železnice je nezbytná pro ekonomiku, a to jak osobní, tak nákladní doprava. Myslím, že se zaměstnanci nemusejí bát. I když je v tuto chvíli situace těžká pro ně i pro samotné České dráhy, je potřeba tuto zkoušku vnímat také jako příležitost něco změnit, začít věci dělat jinak, třeba efektivněji. Já opravdu věřím, že to ustojíme a že to pro nás v určitém směru bude i důležitý impuls.

Jaké budou ztráty?

My se teď hlavně staráme o to, abychom zvládli zajistit provoz, ochránili zdraví našich lidí i zákazníků. Ale samozřejmě že průběžně řešíme i otázku ztrát. Ve vlacích nám jezdí tak desetina cestujících oproti normálnímu stavu. Našedceřiná společnost Cargo pro změnu řeší výpadekpřeprav pro automobilový průmysl a přepravkontejnerů z přístavů. Ve Skupině ČD naší velikosti mluvíme o miliardových dopadech.

Dokážeme to zvládnout?

Samozřejmě, zvládneme to. V „mírových“ dobách to možná mnohým znělo jako klišé, ale teď se to ukazuje v plném rozsahu. My jsme tradiční firma s obrovským lidským a technologickýmpotenciálem. Stále jezdíme, stále plníme svou roli síťového operátora. Umíme se přizpůsobit situaci. Jestliže teď například dochází k redukci dopravy, využíváme to k provádění prací na vozech, na které jsme v plném provozu neměli čas. Jsme silní a operativní. A když nám alespoň částečně nějakou formou kompenzace ztrát pomůže stát, proč bychom se měli bát budoucnosti?

Jakým způsobem probíhá krizové řízení v této době?

Dvakrát denně máme krizový štáb mateřských Českých drah a taky komunikujeme na úrovni Skupiny ČD. Všechno se už děje přes telekonference. Tam řešíme nákup dezinfekce, ochranných pomůcek pro lidi v provozu, redukce spojů, personální věci, ale samozřejmě i otázky bezpečnostní. Všichni jsme se naučili takto operativně fungovat. Na drátě jsme od rána do večera, samozřejmě včetně víkendů. Jinak to prostě nejde. K tomu komunikujeme s dozorčí radou, s ministerstvy, kraji, hygienou a tak dále.

Vrátím se ještě k redukci vlaků. V dálkové dopravě, kterou objednává stát, došlo k redukci o zhruba 40 %, o kolik se škrtá v krajích?

Tam je to různé. Ale přepočteno na vlakokilometryje to zhruba pětina. Každý region postupuje podle sebe. Někde je to 5 % dolů, jinde 30 %. Nebyl by jednotný postup výhodnější? Z našeho pohledu ano. Navrhovali jsme jednotné omezení na nedělní jízdní řád s tím, že bychom do standardního režimu zavedli navíc vlaky pro cestování do zaměstnání. Taková změna by se dala provést prakticky hned a najednou. Bylo by to výhodnější i pro cestující, kteří se teď ve změnách obtížněji orientují. Pro náš personál by to zase znamenalo další snížení rizika plynoucího z kontaktu s cestujícími. Ale kraje se rozhodly postupovat individuálně a my to samozřejmě i s ohledem na současnou situaci respektujeme.

Mohou redukce pomoci i tím, že budeme mít dostatek záložních vozidel? Zvlášť teď, kdy externí opravci omezili svou činnost.

To se skutečně ukazuje jako potenciální problém. Opravy vozidel neprobíhají tak rychle jako obvykle. Díky redukcím ale máme dost. My se teď hlavně staráme o to, abychom zvládli zajistit provoz, ochránili zdraví našich lidí i zákazníků. Ale samozřejmě že průběžně řešíme i otázku ztrát. Ve vlacích nám jezdí tak desetina cestujících oproti normálnímu stavu.

Václav Nebeský

Svou profesní dráhu zahájil po studiích v roce 1996 jako výpravčí na OPŘ Praha a následně jako technolog na OPŘ Pardubice. Později našel uplatnění na odboru strategie a informatiky Generálního ředitelství ČD. U dceřiné společnosti ČD – Telematika pracoval v pozici Project managera Project manager senior. V roce 2009 zastával post zástupce ředitele ve firmě CDT International, o dva roky později se stal krizovým manažerem v ČSAD SVT Praha. Zastával také manažerské funkce ve společnostech RPPInternational, UniControls, VISEFI čiXT-Card. V letech 2015–2017 pracovalexterně jako poradce na ministerstvupro místní rozvoj, v prosinci2017 se stal ve stejném resortu politickým náměstkem. Byl členem Řídicího výboru ČD nebo členem Rady vlády pro informační společnost. Je ženatý, má tři děti.