Pavel Krtek: Zadlužení Českých drah kleslo o čtyři miliardy korun

Červenec byl nabitý významnými událostmi. Jednou z těch opravdu důležitých bylo i snížení hrubého zadlužení Českých drah o čtyři miliardy korun. Je to tak?

Ano, 25. 7. jsme splatili korunové dluhopisy v hodnotě čtyři miliardy Kč. Vzhledem k tomu, že hrubé zadlužení matky bylo na konci loňského roku 30,79 miliardy Kč, kleslo tím na necelých 27 miliard Kč. Tady bych rád připomněl, že si naše společnost půjčovala v minulosti především na nákup nových vlaků, což je náš základní výrobní prostředek.

Prostředky na splacení měla společnost připravené z prodeje části podniku?

Je to kombinace. Větší část peněz pochází z prodeje nádraží Správě železniční dopravní cesty v roce 2016, kdy se transakci po pěti letech diskuzí podařilo dotáhnout do konce. Zbylá část je z emise veřejně obchodovatelných dluhopisů z roku 2016 za 400 milionů eur, kterou jsme refinancovali starší eurové dluhopisy.

Splatnost dalších v minulosti vydaných dluhopisů v hodnotě 300 milionů eur (8 miliard korun) je v červenci 2019. Připravujete se na ni již teď?

I když se zdá, že je na přípravu refinancování ještě čas, tak není. Nejedná se o proces pouze ekonomického úseku, ale celého vrcholového vedení, protože investoři a věřitelé chtějí vidět, pochopit celou firmu a jsou velice citliví na její stabilitu a výhled. Je to poměrně složitý a dlouhý proces na zhruba půl roku. Znamená to vybrat tzv. mandátní banky, renomovanou advokátní kancelář, která zná anglosaské právo. Pak je to příprava podkladů, tzv. informačního memoranda, prezentací a nakonec se musí domluvit konkrétní schůzky s investory, což jsou většinou investiční fondy řídící portfolia několikanásobku HDP České republiky.

Po provedených změnách v Dozorčí radě a avizovaných změnách v představenstvu věříte, že budete u toho?

Víte, já jako profesionální manažer nemohu a nechci komentovat kroky akcionářů, kteří mají k jejich provedení právo, a už vůbec ne přes média. Já jsem připraven spolupracovat s rekonstruovanou Dozorčí radou a hlavně pokračovat v práci, která je rozdělaná. Tím myslím především nový obchodní model společnosti v regionální a dálkové dopravě po roce 2019 a refinancování 8 miliard korun veřejně obchodovatelných dluhopisů, o nichž jsem mluvil.

Pan ministr v souvislosti s prováděnými změnami v orgánech ČD řekl, že není spokojený s tím, jak se České dráhy připravují na liberalizaci. Co tedy děláte, aby firma obstála i po otevření trhu závazkové dopravy?

Mohu mluvit jen za akciovou společnost České dráhy, která má nekompromisně své obchodní zájmy ve společném zájmu akcionářů, věřitelů a zaměstnanců. A to nemluvím o dosaženém sociálním smíru s odborovými organizacemi zaměstnanců a o společenské odpovědnosti firmy, kam patří ekologie, genderová politika, otázka menšin a podobně. My jako firma neurčujeme pravidla. České dráhy jsou jedním z „týmů v daném sportu“ a chtějí vyhrávat a být úspěšné vůči konkurentům. Pro České dráhy to znamená především redefinovat svoje obchodní modely od roku 2020 v osobní dálkové i regionální dopravě. A to jak v závazkové, tak komerční. Samozřejmě tady nemohu mluvit o konkrétní taktice společnosti, ani o tom, co chystáme, protože bych vyzrazoval obchodní tajemství. Realizovali jsme však celý komplex opatření a jejich úspěšnost lze reálně doložit. Je to například stabilizace hospodaření, zvyšování ziskovosti, optimalizace nákladů třeba i cestou provedené optimalizace opravárenství, udržování ratingu od Moody´s na stupni Baa2 se stabilním výhledem, aktivní řízení dluhopisového programu, masivní investice do vozidel s tím, že každý projekt má svůj byznys plán, a tedy zajištěné financování, jde o aktivní zapojení do mezinárodních struktur, kde vznikají normy, jimiž se řídí celá Evropa, a pochopitelně jsou to jednání s kraji o kontraktech po roce 2019.

Jak to aktuálně vypadá?

Smlouvu na příštích několik let jsme již podepsali s Jihomoravským krajem. Závazkovou dopravu budeme dál zajišťovat také v Královéhradeckém kraji, a to na základě dřívější smlouvy do roku 2021, a v Moravskoslezském kraji, který již oznámil, že nám zakázku zadá napřímo do roku 2025. Další výkony máme smluvně podchyceny na linkách, kde provozujeme vozidla pořízená za evropské peníze, a také na linkách, kde máme konkrétní nové projekty, jako jsou linky Plzeň – Karlovy Vary nebo Plzeň – Horažďovice.

Nicméně běží i otevřená výběrová řízení, třeba v jižních Čechách nebo v Plzeňském kraji. Mají České dráhy šanci uspět?

Chceme obhájit maximum stávajících výkonů a ve svých nabídkách se snažíme vyhovět požadavkům krajských samospráv a zároveň optimalizovat náklady tak, aby naše cena byla konkurenceschopná. Osobně ale stále věřím tomu, že nejnižší cena nemůže být pouze jediným rozhodujícím kritériem hodnocení.

A co by to mělo podle vás být?

Čtvrtý železniční balíček EU přijatý na konci roku 2016 jasně definuje pravidla a postupy a Česká republika je zavázána je dodržovat. Tento 4. balíček mluví o tzv. „souborech“ dopravní obslužnosti a o respektování platných smluv se sociálními partnery a s tím spojenými náklady. Mám teď na mysli kolektivní smlouvu uzavřenou mezi společností a odborovými organizacemi. Pamatováno je v něm i na provozní zálohy vozidel a na nepřímé fixní náklady na údržbu a podobně. Naopak 4. balíček EU neumožňuje fragmentaci trhu „linku po lince“ nebo aplikaci „low cost“ přístupu v soutěžení. Takový systém podle diskusí se šéfy významných železničních společností nechtějí nikde v Evropě.

Když jste zmínil diskuse se zahraničními partnery, tak teď v červenci proběhlo zasedání valného shromáždění UIC (Mezinárodní železniční unie) v Madridu. Co bylo jeho náplní?

Je několik významných témat, která řešíme všichni napříč Evropou. Počínaje otevíráním trhu závazkové osobní dopravy na základě 4. železničního balíčku EU, přes srovnání podmínek nákladní železniční dopravy a kamionové dopravy, předcházení terorismu, bezpečnosti železnice až po otázky personální. Zároveň ale tentokrát došlo také na volbu nového generálního ředitele Mezinárodní železniční unie (UIC), kterým se stane Francois Davenne, dosavadní generální sekretář OTIF (organizace zaměřená na zkvalitnění mezinárodní železniční dopravy prostřednictvím úmluvy COTIF).

Hned nato se konal také summit šéfů předních evropských železnic, tzv. CEOs summit. Loni jsme byli hostiteli my v Praze, letos to byly rakouské ÖBB, takže jste se sešli ve Vídni. Mělo toto setkání praktický význam i pro České dráhy?

Jednoznačně. Ve sjednocené Evropě se nemůžeme tvářit, že se nás dění za našimi hranicemi netýká. Tím spíš, že se musíme řídit pravidly, která nám diktuje Evropa. Když nebudeme u toho, tak můžeme později těžko říkat, že nám něco vadí. Hovořit s těmi, kdo pravidla nastavují, spolupracovat s nimi, řešit s nimi věci, které nás pálí, je nejen naše výhoda, ale také povinnost. Navíc my jsme malá země oproti Německu, Itálii a Francii. Ale chceme, aby nás všichni respektovali a brali jako seriózní zemi ve střední Evropě.

To je pravda. Vaší výhodou je jazyková vybavenost a zkušenosti s řízením velkých firem. A o čem se teď v Evropě nejvíc mluví?

U generálních ředitelů významných železničních společností je naprostým standardem plynulá aktivní znalost dvou světových jazyků, to znamená k angličtině ještě francouzština nebo němčina. Pokud jde o témata, tak ve Vídni to byly hlavně lidské zdroje. Bylo to poprvé, kdy se na tak vysoké úrovni řešily problémy spojené s úbytkem zaměstnanců evropských železnic především v klíčových profesích jako strojvedoucí či vlakový doprovod. Účastníci summitu podepsali dokonce společnou deklaraci, jejímž cílem je zlepšit situaci v personální oblasti v evropském měřítku. Generální ředitelé se dohodli na založení tzv. „Virtuální evropské železniční akademie“, kde budou mít přední evropské železniční podniky možnost spolupracovat v oblasti metodologie odborného vzdělávání, kritérií tréninkového procesu a podobně.

V tomto směru ale České dráhy už kroky činí, je to tak?

Osobně vnímám jako zásadní to, aby železnice získala zpět svůj kredit dobrého, spolehlivého, ale taky dostatečně atraktivního zaměstnavatele. Potřebujeme mladé lidi, které musíme dobře zaplatit, dát jim možnost dalšího rozvoje, ale zároveň jim musíme nabídnout také dobré pracovní podmínky, pocit, že jejich práce má smysl a že se s firmou mohou názorově ztotožnit. Proto jsou České dráhy na sociálních sítích, proto komunikujeme s youtubery, kteří ovlivňují názory mladých lidí, proto cíleně budujeme image společensky odpovědné firmy. A to i v personální oblasti. Ať už jde o genderovou politiku, nebo například o spolupráci s Asociací romských podnikatelů a spolků.

PAVEL KRTEK

Studia na francouzské státní technické univerzitě École Centrale Paris úspěšně ukončil v roce 1994. Po roce povinné základní vojenské služby začal pracovat u nadnárodní společnosti Lafarge Cement, světové dvojky ve výrobě cementu. Následovalo devět let v rafinérsko-petrochemické skupině Unipetrol. Působil na různých pozicích ve Skupině, z toho například v centrále jako šéf finančního controllingu, pak jako finanční ředitel divize železniční dopravy Unipetrol Doprava v Litvínově. V únoru 2014 se stal členem představenstva Českých drah a od 1. března rovněž náměstkem generálního ředitele ČD pro ekonomiku a techniku. Do čela národního dopravce byl zvolen 10. listopadu 2014 a zastává funkci předsedy představenstva ČD.