Michal Heřman: Výnos z prodeje pozemků investujeme do vozidel

S jakou vizí jste přicházel k Českým drahám?

ČD je nutné vnímat jako komplexního národního dopravce, nyní již i formálně potvrzeného i s velkým „N“… Jde o společnost s nejrozsáhlejším technickým, provozním a personálním zajištěním v oblasti železniční dopravy v ČR. Do fungování ČD přináším tři základní prvky. Prvním je pohled zvenku, pohled manažera, který v oblasti železnice nestrávil desítky let. Pracoval jsem více než 20 let v sektoru služeb – telekomunikací a bankovnictví – a posledních více než pět let v oblasti průmyslu, to vše v regionu střední a východní Evropy. Přechod manažerů mezi jednotlivými sektory ekonomiky je zcela běžný a přicházející manažeři přinesou obohacení z jiného oboru, ve kterém působili. Druhým prvkem je více než dvacetiletá zkušenost ve vrcholových funkcích národních i nadnárodních firem a z toho vyplývající dovednosti a manažerský přehled. Tím třetím prvkem je tah na branku, tedy drive. Každá firma má svoji dynamiku a ta může být vždy rychlejší, razantnější a lépe reagující na potřeby trhu, zaměstnanců, zákazníků nebo třeba rozvoj technologií. Jsem zvyklý procesní změny urychlovat. Vždy je ale třeba použít klasický selský rozum a reflektovat realitu – vím, že určité věci se nedají změnit za den, týden či měsíc. Některé změny již probíhají a já do nich přidám první dva výše jmenované atributy. Těším se na práci s lidmi, kteří mají rozsáhlé technické a provozní know-how, své zkušenosti, svoji integritu a rád bych jejich systém práce obohatil. ČD se dlouhodobě musí měnit a můj cíl je v těchto změnách pokračovat s větší důsledností.

Na co by ale měly ČD v nejbližší době reagovat?

Především na měnící se trh, dále také na vývoj technologií, legislativy a regulačního prostředí nebo komunikace. Úkolem vrcholového managementu je neustále hledat optimální průsečík mezi zájmy akcionáře, trhu a zaměstnanců. Tím vším jsem v Eurotelu nebo Komerční bance prošel, vždy s velmi pozitivními výsledky.

Jak dalece jste se seznámil s developerskými projekty?

Developerských projektů je několik, zejména na Masarykově, hlavním, žižkovském a smíchovském nádraží v Praze, dále v Brně a Českých Budějovicích. Absolvoval jsem už řadu schůzek jak interních, tak i se zástupci developerů. Detailně jsme probírali strategii projektu Smíchov Station Development i konkrétní plány včetně vizualizace celého prostoru, který tam má vzniknout. Projekt je na stole již deset let a věřím, že jej v rozsahu příštích dvou až tří let výrazně posuneme dopředu i přes­to, že jde o velmi komplexní záležitost. Byl jsem se seznámit se situací přímo na místě v Malešicích, lokalitě, která v celé věci hraje zásadní roli. Jde o místo, kam může přesídlit soukromý dopravce. Nyní vedeme několikrát týdně řadu jednání. Myslím si, že i přesto, že v tomto případě je ve hře mnoho různých zájmů, nakonec se dohoda podaří. Dosažení úspěšného řešení však nezáleží pouze na nás, ale i na našich dalších partnerech. Klíčovou roli hraje SŽDC, která bude brzy rekonstruovat Smíchovské nádraží a v návaznosti na to bude muset řešit situaci soukromého dopravce a jeho přesun do Malešic. Od některých partnerů již mám konkrétní přísliby součinnosti, ale i ty mají své limity. Další komplexitou v celé transakci jsou připravované výlukové činnosti mezi Malešicemi a Vršovicemi.

Jinak řečeno, musíte dostat soukromníka do Malešic, abyste mohli pokračovat.

Zjednodušeně řečeno je to tak. Na jedné straně vůči soukromému dopravci nemáme žádné povinnosti plnění, ale naším zájmem je pouze maximálně – z hlediska hodnoty a času – vytěžit pozemky na Smíchově a v rámci uzavřeného memoranda mezi dotčenými stranami poskytujeme maximální součinnost. Nyní se také soustředíme na to, aby se začala realizovat první etapa projektu, tedy prodej pozemků a výstavba v blízkosti oblasti Na Knížecí.

Jak daleko už v současné době je převod budov OCP a OCÚ na odbor Správy a prodeje majetku ČD?

Jde o aktivity v rámci loni odsouhlaseném projektu Centralizace nemovitého majetku. V posledním čtvrtletí loňského roku aktivity v rámci tohoto projektu trochu usnuly, takže jsem zazvonil na pomyslný budíček a v průběhu března projekt znovu oživíme tak, abychom splnili termíny realizace do konce letošního roku. Jinými slovy stávající nejvyšší management projekt podporuje a od pana generálního ředitele jsem dostal zelené světlo „just do it“.

Jaký je aktuální stav prodeje pozemků Správě železniční dopravní cesty?

Předně je třeba říci, že parametry této transakce jsou obrovské. Jde o zhruba 13 tisíc pozemků o celkové výměře 44 milionu metrů čtverečních v 1 037 železničních stanicích i mimo ně. Celá transakce je postavená na třech pilířích. Prvním jsou práce na geometrických plánech, rozhraničení pozemků, shoda a intenzivní komunikace se SŽDC nebo zápisy do katastrů nemovitostí. Nastavil jsem interní systém reportingu, který na měsíční bázi sleduje progres. Procesy v tomto pilíři postupují velmi rychle, rozhraničení by mělo být hotové do konce tohoto roku. To je ale pouze jedna z podmínek pro dokončení celé transakce. Ve druhém pilíři řešíme metodiku ocenění pozemků, kde historicky existují dvě rozličné metodiky – naše a SŽDC. Hlavním úkolem druhého pilíře je shoda se SŽDC na jednotné metodice, na jejímž základě bude vypořádána celá transakce. Předpokládám, že do poloviny letošního roku dojde ke shodě všech stran. A třetím – neméně důležitým pilířem – na který ale máme jen minimální vliv, je zajištění finančních prostředků, které po linii Ministerstvo dopravy ČR – Státní fond dopravní infrastruktury – SŽDC – České dráhy za pozemky dostaneme. S první částí tohoto finančního toku počítáme ještě letos.

Na co by měly být peníze využity?

Získané finanční prostředky zvýší příjmovou stránku našeho hospodaření a primárně je využijeme na nákup nových či modernizaci stávajících kolejových vozidel.

Máte na stole i problematiku nutného sjednocení náhradních dílů?

Samozřejmě. Před několika týdny jsem se byl podívat v našem Zásobovacím centru v České Třebové a požádal jsem zdejší vedení, aby mi zaslalo několik svých priorit, které je dlouhodobě trápí, a kterým procesům je potřeba se intenzivně věnovat. Tři z nich byly na zmíněné téma. Je důležité nyní říci, že za tímto problémem stojí historická roztříštěnost řad, a tedy i roztříštěnost náhradních dílů. Už nyní se ale snažíme zlepšit trend postupné unifikace vozidlového parku. Budeme i centralizovat, katalogizovat a digitalizovat procesy v oblasti strategických i běžných náhradních dílů. Klíčem k úspěchu je ale zejména výrazné zlepšení komunikace mezi jednotlivými organizačními složkami firmy nebo třeba zlepšení v oblasti plánování oprav. Bez zlepšené komunikace a plánování nám nepomůže sebelepší systém sledování náhradních dílů…

Souvisí s tím i projekt Centralizace materiálně-technického zásobování?

Ano. Já v něm vidím obrovské možnosti, které se dají realizovat i při stávající roztříštěnosti řad. Mám na mysli zejména zlepšenou komunikaci a narovnání procesů tak, aby byl logicky stanoven příslušný vlastník, který za danou oblast odpovídá. Díly musí být tam, kde se vozidla opravují, musí existovat signální zásoba nebo třeba konsignační sklady výrobců. S celou problematikou ale souvisí i pohled Českých drah na celou problematiku – už při nákupu techniky by měly být smluvně zajištěny náhradní díly, a to na velmi dlouhou dobu provozu daných vozidel. Cenu, objemy i termíny dodání musíme zakomponovat do prvotní smlouvy. Zde hrají roli rozsáhlé zkušenosti našich techniků, jejich know-how, to oni jsou experty schopnými říci, které náhradní díly budeme pravděpodobně potřebovat. Projekt centralizace má svůj harmonogram, projektový tým a termín spuštění konec letošního roku. Cílem je opět zlepšení komunikace a zvýšení flexibility i zkrácení doby oprav či snížení obrátkovosti zásob.

Jezdíváte na služební cesty spíše vlakem, nebo autem?

Používám obojí. Za posledních šest let jsem absolvoval zhruba tři sta jízd vlaky Českých drah, zejména Pendolinem na trase Praha – Ostrava. Jízda po dálnici D1 mezi Prahou a Brnem není v této době zrovna výhrou. Vyzkoušel jsem i ostatní soukromé dopravce, ale jízda vlaky Českých drah mi nastavila určitý standard a jízda se soukromými dopravci mě nepřesvědčila. A to jsem opravdu netušil, že budu pracovat pro České dráhy. 

MICHAL HEŘMAN

Vystudoval pražské gymnázium v Přípotoční ulici. Poté nastoupil na Obchodní fakultu VŠE, kde po promocích zůstal na pozici odborného asistenta. Po několika letech odešel do Kanady, kde pracoval v telekomunikační firmě. V té době vznikl i Euro­Tel, který hledal nové zaměstnance. Michal Heřman se stal zaměstnancem s pořadovým číslem osm, po pěti letech finančním ředitelem a jednatelem. Po 10 letech odešel na pozici Vice-Prezidenta pro Finance do Komerční banky, která byla privatizována skupinou Societe Generale. V roce 2003 pracoval v moskevské Alfa Bank a poté přišel zpět, do Českého Telekomu, na pozici člena představenstva a generálního ředitele jeho dceřiné společnosti Eurotel. Po úspěšné privatizaci do rukou Telefónica Group několik let podnikal. Než byl v lednu 2019 jmenován členem představenstva ČD, působil jako generální ředitel a předseda představenstva černouhelné důlní společnosti PG Silesia v Polsku. Volný čas nejraději tráví s rodinou, rád si vyjede na horském kole a na lyže nebo si zahraje tenis a golf. Miluje i cestování.