Jindřich Hlas: Trenažéry pro strojvedoucí dlouhodobě podporujeme

Federace strojvůdců ČR letos slaví 120. výročí. ­Proč vůbec tato organizace vznikla?

Práce strojvedoucího je i v rámci celé železné dráhy velmi specifická. Tím se rozhodně nechci dotknout ostatních železničářských povolání. A tak 7. dubna 1896 vznikla organizace nazvaná Spolek strojvůdců v Praze ústících drah. Už 28. října 1918 byla přejmenována na Spolek československých strojvůdců, který od roku 1921 nesl název Federace strojvůdců v Československé republice. Následoval rozvoj v období první republiky, po mnichovském diktátu a v čase protektorátu však byla federace rozmetána. Obnovena nemohla být dokonce ani po roce 1945, kdy vznikly pouze jednotné odbory pojmenované jako Revoluční odborového hnutí (ROH). ROH plně podléhalo komunistické straně a tento stav se jen prohloubil po Vítězném únoru 1948. Naše činnost se nelíbila jak fašistům, tak i komunistům. Naděje svitla v roce 1968, kdy vznikla v té době jediná nezávislá odborová organizace s názvem Federace lokomotivních čet, která se vymanila z náruče všeobjímajícího ROH. Chvilka svobody trvala do roku 1969, kdy nám zatrhli tipec další komunisté, tentokrát „osvícení“ normalizátoři. Všichni představitelé federace byli diskriminováni a tvrdě postihováni. Restart jsme mohli uskutečnit až po sametové revoluci, 16. května 1990 na ustavující konferenci v Brně.

Jak se stavíte k problémům kolegů strojvedoucích, které slyšíte jistě každý den? Ostatně sám jste původně jezdil jako „fíra“, takže jistě víte, o co jde…

Různých podnětů dostávám od kolegů strojvedoucích opravdu hodně. Ne všichni jsou organizováni v naší federaci, menší část z nich se etabluje například v OSŽ, ale i jinde. Na obranu našich členů musím říci, že řada jejich nářků je bohužel oprávněná. Jsem přesvědčen, že pracovní pozice strojvedoucího je stále nedoceněná, zvláště pak v celospolečenském kontextu. Řada lidí vůbec netuší, že existuje něco jako přiměřená doba na oddech a jídlo, což je alfou a omegou zvláště při mimořádnostech. Pokud se něco přihodí, tak pak právě v taktové dopravě jde takřka o neřešitelný problém. Jak se jednou třeba příměstský vlak zpozdí, tak už zpravidla celou zbývající směnu jezdí „mimo noty“. Proto se snažíme například tyto problémy intenzívně řešit s vedením firmy a cílem federace, ale samozřejmě i zaměstnavatele, je dojít k určitému konsenzu. Pochopitelně, že máme zájem, aby doprava bezchybně fungovala, ale nesmíme zapomenout i na lidi.

Když už jsme u strojvedoucích – jak se díváte na jejich trestání? Například když po dvaceti letech bezchybné práce projede takový zaměstnanec návěst zakazující jízdu bez následků. Běžně se stávalo, že takový strojvedoucí byl stažen na dílnu, a to pochopitelně i se značnou finanční újmou…

Federace se již loni domluvila se zaměstnavatelem a po společné diskuzi jsme dospěli k závěru, že pokud se zmiňovaná příhoda stane bez jakýchkoli následků, bude to znamenat pro strojvedoucího tak jako tak určitou finanční újmu, ale nebude muset odcházet na několik měsíců do dílen. Myslím, že šlo o neadekvátní trest, který se používal hlavně za totality. A to je snad již za námi.

Ve vyspělých zemích běžně používají strojvedoucí při jízdě elektronické pomůcky. Mohou se i čeští „fírové“ těšit na to, že budou mít k dispozici elektronický jízdní řád, kde například uvidí pomocí GPS polohu na trati, ale i třeba, že se blíží rychlostník, stahovačka nebo vypínačka?

Určitě ano. Prakticky jsou ČD ve stavu před vyhlášením výběrového řízení na dodávku tabletů pro všechny strojvedoucí. Usilujeme o to již asi čtyři roky. Původně se mluvilo o čtečkách, neboť tablety byly dost drahé. Dnes ale cena klesla natolik, že je jejich pořízení reálné. Po domluvě se zaměstnavatelem jsme dohodli specifikace a v květnu by mohl být proces zahájen. Věřím, že koncem léta budou vybaveni první strojvedoucí těmito užitečnými nástroji. Cílem jak federace, tak i celé firmy je eliminace papírových dokumentů nejen kvůli jejich hmotnosti, ale i ochraně životního prostředí. Tablety by měly být v režimu on-line a průběžně aktualizovány a upgradovány. Tuto novinku určitě přivítá většina strojvedoucích, i když připouštím, že někteří starší kolegové s ní možná budou ze začátku bojovat. Ale pokrok se nedá zastavit.

Když jsme načali téma moderních technologií, tak se nabízí otázka nového trenažéru pro strojvedoucí, který by měl brzy začít fungovat v České Třebové. Podporujete školení jen pro nové zaměstnance, nebo i pro ty stálé?

Federace strojvůdců České republiky dlouhodobě volá po zřízení takového pracoviště. Podobná zařízení slouží v sousedním Polsku, Německu či Rakousku, a tak je nabíledni, že u nás je ho potřeba jako soli. Jsme v úzkém kontaktu s Dopravně vzdělávacím institutem, dceřinou společností ČD, a doufáme, že provoz na trenažérech národního dopravce začne co nejdříve. Máme zájem na proškolení nejen nových adeptů na funkci strojvedoucí, ale pochopitelně i na průběžném tréninku stávajících zaměstnanců tak, jak je to běžné v celé civilizované Evropě. Někteří čeští strojvedoucí znají takové trenažéry z Rakouska nebo Německa, kam dnes zajíždějí v mezinárodní vozbě. Nicméně bych chtěl apelovat na lidský rozměr – například v takovém Německu znamená jeden případný neúspěch na trenažéru stažení z činné služby, což není vůbec naším cílem! Podstatou má být výcvik reflexního chování strojvedoucích a výuka nových situací. Tento přístroj by neměl sloužit jako „strašák“, ale spíše jako pomocník.

Na lokomotivách nebo jednotkách se v poslední době objevilo i několik mladých žen – strojvůdkyň. Jak se díváte na ženský prvek v této víceméně „chlapské“ branži?

Já osobně s tím žádný problém nemám. Pokud jsem měl nějaké výhrady k ženám za „kniplem“ lokomotivy, tak to bylo pouze k méně příznivým hygienickým podmínkám, zvláště na starých strojích. Je fakt, že na dnešních moderních lokomotivách nebo jednotkách jde o čisté a kultivované pracovní prostředí, takže naše děvčata strojvůdkyně nemusí mít žádné obavy z toho, že se ušpiní a nebudou se moci například umýt nebo si civilizovaně odskočit na toaletu. A žena jako strojvůdkyně? Proč ne? Vždyť existuje řada špičkových řidiček kamionů nebo dálkových autobusů, tak proč ne lokomotiv?

Co říkáte tragické bilanci nehod na železničních přejezdech zvláště za poslední rok?

Je to otřesné. Jsem zdrcen, zvláště po tom, co se stalo loni ve Studénce a u Rumburku, kde utrpěli vážné zranění s doživotními následky dva strojvedoucí. Pokud někteří lidé nebudou respektovat zákony a budou se vymlouvat na „svobodu“, tak jsme v koncích. Myslím si, že jediný účinný prvek je zvlášť tvrdý finanční postih – třeba padesát tisíc korun za vjetí na přejezd, kde je již spuštěna signalizace a k tomu odebrání řidičského průkazu třeba i na dva roky. Nic jiného nepomůže.

JINDŘICH HLAS

Po studiu SPŠD v Děčíně v oboru Závislá a nezávislá trakce začal od roku 1972 pracovat v bývalém Lokomotivním depu ČSD v Chomutově nejprve jako pomocník strojvedoucího a od 1. 1. 1976 již samostatně jako strojvedoucí. Nejprve obsluhoval zálohy a nákladní vlaky a od roku 1980 přešel na vozbu vlaků osobní dopravy. V roce 2006 byl zvolen do prezidia Federace strojvůdců ČR a od roku 2009 vykonává funkci prezidenta této odborové organizace.