Železničář / Rozhovor / Jan Kovář: Prioritou je spolupráce školy s reálným provozem
Jan Kovář: Prioritou je spolupráce školy s reálným provozem
16.12.2020 – autor: MARTIN HARÁK
Patrně jedna z nejznámějších a nejstarších českých železničních průmyslovek oslavila letos v září pětasedmdesát let od svého založení. Vznikla v roce 1945 jako Státní mistrovská škola strojnická a od září 1948 byla přejmenována na Průmyslovou školu železniční. Za doby existence ještě mnohokrát změnila svůj název a ve vedení školy se vystřídala celá řada ředitelů. Od srpna 2017 nese název Vyšší odborná škola a Střední škola technická Česká Třebová a vede ji ředitel Jan Kovář, se kterým přinášíme rozhovor.
Můžete ve zkratce připomenout bohatou historii vaší školy?
Asi by se hodilo připomenout, že Vyšší odborná škola a Střední škola technická Česká Třebová vznikla 1. července 2011 sloučením Střední odborné školy a Středního odborného učiliště technických oborů a Vyšší odborné školy a Střední odborné školy Gustava Habrmana, kde jsem mimochodem začínal pedagogickou kariéru. Základ naší, troufám si říci vyhlášené střední školy byl položen hned po druhé světové válce. Konkrétně 29. září 1945 vznikla Státní mistrovská škola strojnická, v jejím čele stanul první ředitel Josef Sedláček. Rokem 1948 byl náš vzdělávací ústav pojmenován jako Průmyslová škola železniční a od té doby vychováváme dorost především pro potřeby železniční dopravy. Jak šel čas, tak škola mnohokrát změnila název, ale náplň zůstala ve své podstatě stejná. Nejdéle se udržel název Střední průmyslová škola železniční, a to celých pětatřicet let až do roku 1996, kdy byla přejmenována na Vyšší dopravní akademii. Zásadním milníkem se pak stal rok 2000, kdy se Akademie sloučila s Vyšší odbornou školou sociální a Střední odbornou školou. Možná to vypadá trochu komplikovaně, ale přes všechny změny názvů a personálu si škola za celou dobu existence uchovala silný genius loci a vychovala řadu vynikajících odborníků i později vysoce postavených manažerů české a evropské železniční dopravy.
Jaké nabízíte v současné době maturitní obory?
Naše škola disponuje nabídkou pěti maturitních oborů. Konkrétně jsou to informační technologie, provoz a ekonomika dopravy, elektrotechnika, mechanik elektrotechnik a operátor dřevařské a nábytkářské výroby. Dnes můžeme říct, že téměř všechny naše obory se nějakou svou částí dotýkají problematiky železnice. Tak třeba informační technologie jsou naprostou součástí moderní dopravy i společnosti a bez elektrotechniků by se dnes na dráze nehnulo ani kolo. Nejvíce se k železnici blížíme ve speciálním zaměření Výkonové a trakční systémy, kde studují také budoucí strojvedoucí, a v zaměření dopravního oboru Železniční provoz, kde je prostor pro budoucí vlakvedoucí, průvodčí nebo vlakové dispečery.
Českotřebovská „průmyslovka“ disponuje i učebními obory, což většina středních škol nemá. To je trochu specifické…
Uvedu zase malý příklad z historie. Do roku 2011, kdy se učební obory včlenily pod naši školu, fungovalo v našem městě jak samostatné střední odborné, tak rovněž učňovské školství. Příprava železničních učňů pro praxi na dráze ale začala v České Třebové již kolem roku 1883! Čili navazujeme na tradici přesahující dvě století. Po druhé světové válce vznikla v učňovském školství v České Třebové mezera, neboť zanikla prvorepubliková Habrmanova škola práce a tato pomyslná mezera byla zacelena až v polovině padesátých let minulého století. Zásadním zlomem byl školní rok 1962–1963, kdy se z původní Učňovské školy stalo Odborné učiliště pro elektrotechniky a strojaře se zaměřením na železniční dopravu. Dnes naše škola umožňuje vyučení v oborech truhlář, strojní mechanik a elektrikář. Především elektrikáři a zámečníci jsou poptáváni v železničním provozu, opravárenství a údržbě. Snažíme se absolventy připravovat k širokému záběru možných profesí, a pokud se dostanou k inspirativní práci, tak věřím, že zaměstnavatele překvapí svými znalostmi. Máme totiž vysoce kvalifikované učitele, kteří naše žáky látku nejen naučí, ale dovednosti i prakticky předvedou.
Může se vaše škola, jejíž učebny sídlí většinou v historických budovách, pochlubit moderními učebnami?
Snažíme se o rovnoměrnou podporu všech našich oborů a pracovišť, ale pokud mohu vyzdvihnout úspěšné projekty posledních let, tak je to především moderní Centrum síťových technologií a hardwaru, nové modelové kolejiště s řízením provozu a také železniční trenažer. Ten je mimochodem postaven z reálného ovládacího pultu elektrických lokomotiv řad 162, respektive 362 a na jeho stavbě se podíleli sami studenti v rámci školního kroužku v součinnosti s odborníky z českotřebovského depa Českých drah. Pozadu nezůstaly ani prostory pro učební obory. Rekonstruovali jsme kovárnu a zámečnické dílny a modernizovali jak laboratoře elektrických měření, tak i pneumatiky a hydrauliky.
Jak je oblíbený u vašich studentů stále existující stipendijní program ČéDéS, kterým si České dráhy „pojišťují“ absolventy pro svá nedostatková zaměstnání?
Program ČéDéS je hodně oblíbený a řada našich studentů ho využívá. Nicméně takový program není jediný na trhu a postoj mládeže k závazkové práci po studiu se také značně změnil. Škola je hodně orientovaná na praktickou výuku a má silné vazby na regionální zaměstnavatele, a tak je o naše absolventy na trhu práce poměrně velký boj.
Škola nabízí i domov mládeže. Jaké ubytování nabízíte?
Z našich sedmi set žáků využívá ubytovací kapacity přibližně dvacet procent, ale kapacita domova mládeže je téměř dvojnásobná, takže stále máme rezervy i pro případné další zájemce. V posledních třech letech jsme modernizovali pokoje, společné prostory i sociální zařízení. Odpolední program žákům zpestřují sportovní, kulturní i technické kroužky. V blízkosti areálu domova mládeže je možné využít okolní sportoviště, jako atletický stadion, sportovní halu nebo zimní stadion, což řadu našich frekventantů kladně oslovuje.
Jak úzce spolupracujete s Českými drahami – nejen vedením, ale i konkrétními provozními pracovišti? Na jaké úrovni je tato spolupráce?
Spolupráce s Českými drahami je dlouhodobá a stabilní především v oblasti praktické výuky našich žáků. Odehrává se v jednotlivých provozních jednotkách Oblastních center údržby, tedy postaru lokomotivních dep, ale i na stanovištích strojvedoucích nebo například v rámci Zákaznického personálu v osobních pokladnách na jednotlivých nádražích. Spolupráce naší školy s vedením ČD probíhá především na úrovni vedení personálního oddělení a letos byla díky významné podpoře úspěšně zahájena výstavba modelového kolejiště, kde se bude vyučovat praktické řízení provozu. Je to nejnázornější ukázka výuky, a navíc pro řadu našich studentů velmi atraktivní. Dalo by se přeneseně říci, že jde o výuku hrou. To se nám zatím hodně osvědčilo. Při výuce klademe velký důraz na to, aby naši frekventanti byli co nejvíce spjatí s vlastním provozem, pro který je vychováváme. To je naší prioritou.
Loni v září jste oslavili poměrně s hojnou účastí 75 let existence školy. Máte nějaké významné absolventy? Jak osobně hodnotíte nejen oslavy, ale i samotnou historii školy?
Během přípravy výročního sborníku jsme byli v kontaktu s řadou našich významných absolventů, z nichž řada působí nebo působila v železniční dopravě nebo příbuzných oborech, a jejich medailonky jsme také ve sborníku otiskli. Pokud mohu někoho jmenovat, tak za všechny je to například František Palík, významný konstruktér lokomotiv z plzeňské Škodovky (pozn. red. Rozhovor s Ing. Palíkem jsme přinesli v Železničáři v lednu 2015), nebo například Jiří Svoboda, současný generální ředitel Správy železnic. Významné výročí školy a oslavy byly bohužel poznamenány epidemií spojenou s Covid-19. Původní termín v červnu byl přeložený na září, ale ani ten nebyl podle našich představ. Přesto se podařilo uspořádat zajímavou dopravní konferenci a atraktivní den otevřených dveří a zcela mimořádný rozměr mělo setkání s absolventy, kteří na podobnou akci čekali dlouhých pětadvacet let.
Výuku ve školách letos výrazně poznamenalo opatření spojené s epidemií Covid-19. Již podruhé jste museli zavřít. Co byste před Vánoci a s nadcházejícím novým rokem vzkázal studentům?
Studentům i učitelům bych s koncem roku přál bezproblémový návrat do školy, klid a prostor věnovat se ve zdraví tomu, co je baví a naplňuje. Celá společnost dnes vnímá klíčový význam vzdělání a školství, a to je pro nás ředitele velká výzva. Situace na jaře i na podzim nebyla jednoduchá pro nikoho z nás. Přestože jsme ihned od uzavření škol aktivovali vzdělávání na dálku, tak především v prakticky zaměřených předmětech máme co dohánět. Ve škole jsme v tuto chvíli připraveni poskytnout žákům širokou nabídku možností doučit se témata, která se v online výuce nepodařilo realizovat. Připravujeme speciální doučování i odpolední kroužky s odbornými učiteli. Na druhou stranu musí žáci sami chápat, že bez jejich přispění a aktivity to nepůjde. Podle jejich pozitivních reakcí dnes věřím, že vše úspěšně zvládnou. S postupným návratem žáků se totiž do tříd, laboratoří a dílen vrací sympatický každodenní ruch, a to je pro nás učitele velkým povzbuzením do zbytku školního roku.
JAN KOVÁŘ
Je absolventem Univerzity Palackého v Olomouci. Profesní kariéru začal v roce 2004 jako učitel všeobecně vzdělávacích předmětů na VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana v České Třebové. Od roku 2017 působí jako ředitel Vyšší odborné školy a Střední školy technické Česká Třebová. Současně je odborným poradcem pro oblast školství například v segmentech železniční interoperability nebo nákladní dopravy a radním města Česká Třebová. Ve svém volném čase se aktivně věnuje řadě sportovních odvětví.
Další články této rubriky
Martin Kupka: Vysokorychlostní železnice je impulsem pro hospodářství
20.11.2024 - Železnice hraje v naší dopravní infrastruktuře podle ministra dopravy Martina Kupky zásadní roli a je důležité, aby nabídla rychlá spojení moderními a pohodlnými vlaky. Co je třeba udělat, aby přilákala další zákazníky? Je… »
Jakub Bazgier: Výstavba VRT je efektivnější než zrychlení konvenčních tratí
23.10.2024 - Než v České republice poprvé přestavíme výhybku na vysokorychlostní trať, uplyne ještě mnoho času. Jejich příprava je však podobně důležitá jako samotná výstavba, v jistých ohledech snad ještě složitější. A zatímco se… »
Petr Šťáhlavský: Před kameru jsem se dostal z minuty na minutu
24.9.2024 - Nechybělo mnoho a tvář Petra Šťáhlavského jsme mohli potkávat za přepážkou některé z tuzemských bank. Díky náhodě však nakonec přece jen zakotvil u železnice, a tak můžeme v následujících řádcích prostřednictvím… »