Jan Bitter: Trenažér připraví strojvůdce i na ojedinělé situace

Institut slaví 10. narozeniny. Jak se společnost během té doby změnila?

Cílem vzniku Dopravního vzdělávacího institutu jako dceřiné společnosti Českých drah byla nejen snaha o koncentraci většiny vzdělávacích aktivit pod „jednu střechu“, ale i nastavení takové obchodní politiky, která pomohla změnit tehdejší ztrátový Ústav podnikového vzdělávání na ziskovou společnost, prosperující i díky komerčním aktivitám. Úkolem bylo realizovat větší podíl tržeb u externích subjektů. Proto jsme rozšířili portfolio služeb i do dalších oblastí mnohdy i neželezničního vzdělávání.

Prvním krokem byl v roce 2007 vznik Centra technického vzdělávání, v rámci kterého pod DVI přešli pracovníci technické výuky z dep a školitelé vozmistrů. V tomtéž roce bylo v České Třebové otevřeno Dopravní vzdělávací středisko v objektu bývalé nocležny ČD. Záměr založení DVI se podařilo splnit, hospodářský výsledek DVI je kladný, podíl externích tržeb je 45 %, z čehož je ale zhruba 20 % pro SŽDC, pro kterou nyní prováděné výkony byly v době vzniku DVI ještě pod vlajkou ČD.

V jaké oblasti vzdělávání jste udělali největší pokrok?

Věřím, že ve všech. Ale pokud budeme hovořit o inovacích technického rázu, tak určitě v oblasti pravidelných školení. Máme interaktivní elektronické tabule, dataprojektory, díky e-learningu nabízíme vzdělávání z domova. Moderní vzdělávací technologie odvedly obrovský kus práce a učinily školení pestřejší a zajímavější. Na druhou stranu stále platí, že sebelepší technika nenahradí kvalitního lektora. Rovněž naše Svářečská škola prošla výraznou technologickou obměnou, díky které se nám daří být úspěšnými i v tendrech na rekvalifikace. Pozitivním krokem pro další rozvoj Svářečské školy je i skutečnost, že byl zrealizován odkup budovy, kde jsme byli léta jen v nájmu.

Existuje v tak specifickém oboru konkurence?

Jistěže. Máme hodně konkurentů a samozřejmě se snažíme obstát se ctí. Naší velkou konkurenční výhodou jsou kurzy pro strojvedoucí, pro jejichž zajištění musí být vzdělávací subjekt akreditován u Drážního úřadu, což je zárukou vysokého standardu. Podmínku splňuje pouze pět společností včetně DVI. Naproti tomu je disproporční fakt, že stávající legislativa umožňuje provádět pravidelná školení subjektům, jejichž úroveň je diskutabilní. Rozumím tomu, že cena promlouvá do procesu volby školitele zásadní měrou, ale ve chvíli, kdy jde o zdraví a životy – což je na železnici pravidlo – by měl být brán v potaz spíše poměr cena/výkon. Bohužel s tím nejsme bez legislativní podpory s to nic udělat.

Pro České dráhy realizujete řadu školení takzvaných měkkých dovedností, neboli soft skills, které jsou zaměřeny na řešení krizových situací a umění komunikace. Jak jsou tyto kurzy přijímány?

Tady musím pochválit všechny, kteří se na školení měkkých dovedností podílejí. Registrujeme řadu velmi pozitivních ohlasů, a to nejen od objednatele, ale i od frekventantů samotných.  Jde zejména o kurzy krizové komunikace pro vlakové čety, jejichž úkolem je pomoci vlakovému doprovodu v jednání s problémovými skupinami cestujících. Podobným proškolením by proto měli v příštím roce projít i pokladníci. Na zlepšení komunikace bylo zaměřeno také školení kontrolorů vozby, které proběhlo v letošním roce vůbec poprvé. Považuji to za průlomové, protože tato profese byla vždy pečlivě připravována po stránce technické, ale jen minimálně nebo vůbec v oblasti efektivní komunikace ve vztahu kontrolor – kontrolovaný. V této oblasti ale prohlubujeme i dovednosti našich lektorů. Byl pro ně vytvořen manuál měkkých dovedností a proběhl kurz v rozsahu 40 hodin. Ze zpětné vazby vyplynulo, že všichni lektoři, kteří tento kurz absolvovali, jej shledali velmi praktickým a užitečným pro výkon své lektorské práce v oblasti vzdělávání dospělých. Tento projekt jsme realizovali díky Operačnímu programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Kromě Českých drah je významným zákazníkem DVI i správce infrastruktury. Jaká školení pro SŽDC zajišťujete?

Některé obory, ve kterých se zaměstnanci SŽDC vzdělávají, jsou tak vysoce odborné, že pro jejich pokrytí nemáme potřebnou kapacitu. Například technickou část školení třeba pro „mostaře“ a „zabezpečováky“ si vede sám správce infrastruktury. DVI zabezpečuje základní vstupní školení pro vstup na infrastrukturu a periodické školení dopravních zaměstnanců, zejména signalistů a z větší části i výpravčích. Tam je ale část „Provozní aplikace“ plně v režii SŽDC.

Před dvěma lety DVI zmodernizoval dopravní sál v Brně. Promítla se investice do zájmu o jeho využití?

Očekávali jsme větší zájem, zejména ze strany SŽDC. Na trenažéru zabezpečovacího zařízení v brněnském dopravním sále se školí signalisté, proškolených výpravčích je ale bohužel jen málo. Ačkoli SŽDC deklarovalo, že právě pro tuto skupinu zaměstnanců je trenažér ideální. Využít kapacitu ale pomáhají studenti středních škol s dopravním zaměřením.

Novinkou je záměr Českých drah po­řídit pro výcvik strojvedoucích ČD a ČD Cargo dva trenažéry, které by měly být umístěny v Dopravním vzdělávacím středisku v České Třebové. Po tomto typu zařízení už léta voláte…

Ano. Zvažovali jsme i pořízení na vlastní náklady, nicméně jsou takové, že bychom museli investici řešit z externích zdrojů, pravděpodobně úvěrem. České dráhy záměrem nakoupit dva trenažéry nám tak výrazně vycházejí vstříc, a pokud tento projekt schválí Dozorčí rada ČD, bude to znamenat výrazný posun v kvalitě výcviku této velmi náročné a psychicky exponované profese. Záměr pořízení dvojice těchto zařízení a jejich umístění v budově DVS Česká Třebová již schválilo představenstvo ČD. 

Pokud se záměr uskuteční, co se změní pro strojvedoucí ČD a ČD Cargo?

Zásadní změnou bude to, že ve srovnání s dnešním stavem, kdy chodí strojvedoucí do „školy“ čtyřikrát ročně pouze v lokalitě svého DKV, pojede nově každý strojvedoucí jednou za rok i do DVS Česká Třebová na trenažér. Výuka na trenažéru bude zaměřena především na nácvik řešení nestandardních situací, které bude zařízení simulovat. Mám na mysli například jízdy na přivolávací návěst, do obsazeného prostorového oddílu, řešení situací při poruchách zabezpečovacích zařízení traťových, staničních, přejezdových… Následovat bude rozbor správného řešení a chyb, které strojvedoucí během simulace učinil.

Kdy počítáte s jejich uvedením do provozu a co si od nich slibujete?

Nákup těchto zařízení včetně výběrového řízení je plně v kompetenci ČD. Víte, bylo by trošku iluzorní si myslet, že sebelepší simulátor dokáže zabránit nehodám typu Studénka. I bez proškolení na trenažeru reagoval strojvedoucí prvotřídně a troufám si říci, že víc udělat nemohl. Hlavním úkolem simulace je naučit strojvedoucí řešit i takové situace, které mohou nastat třeba jen jednou za jeho kariéru. Když na ni bude připraven, bude do jisté míry jednat rutinně, což zásadně sníží pravděpodobnost řetězení chybných rozhodnutí. Trenažér tak může pomoci předcházet nehodám, za nimiž stojí chybná reakce strojvedoucího samotného.  

JAN BITTER

Od počátku své profesní dráhy pracoval na Českých drahách: nejdříve jako strojvedoucí, po roce 1989 se aktivně zapojil do budování nových odborů, kde prošel různými vrcholovými funkcemi. Dalším vzděláváním si zvyšoval kvalifikaci jak na univerzitě, kde složil doktorát z andragogiky, tak i v řadě manažerských kurzů. Externě vedl semináře na vysoké škole a pro státní správu. V letech 2006–2011 působil jako člen dozorčí rady ČD, v roce 2010 se stal členem dozorčí rady DVI, kde od roku 2011 pracuje na pozici předsedy představenstva.