Ivo Toman: Neměli bychom příliš spoléhat na pomoc od státu

Situaci v regionální železniční dopravě ovlivňují jak možnosti Českých drah, tak potřeby objednatelů. Významným způsobem se zde v posledních letech projevuje pomoc z evropských fondů, přijíždějí nová a modernizovaná vozidla, postupuje integrace dopravních systémů. Na svou příležitost ale čekají soukromí dopravci a kraje se potýkají s nedostatkem peněz. Z úsporných důvodů jezdí na řadě elektrifikovaných tratích motorová vozidla. O vyjádření jsme proto požádali ředitele Odboru regionální dopravy Ivo Tomana. 

Regionální dopravu u ČD vedete od podzimu loňského roku. Máte již konkrétní vizi, jakým způsobem se bude tento segment dopravy vyvíjet, případně co byste chtěl změnit?

V poslední době se mohutně investovalo do obnovy vozidlového parku, roste počet cestujících, kultura cestování i přístup personálu k cestujícím se výrazně zlepšuje. Ale nic není zadarmo. Moje dlouhodobá vize je nastavit takový rozsah a model regionální železniční dopravy, který by dosahoval maximální efektivity objednávaných jízdních řádů s ohledem na dostupné rozpočty objednatelů čili krajů. V tuto chvíli proto provádím se svými spolupracovníky a s našimi řediteli KCOD analýzu ekonomiky a obsazenosti spojů na jednotlivých tratích regionální dopravy. 

Nejsou někdy příliš markantní rozdíly mezi rozsahem a kvalitou dopravy, kterou konkrétní kraj objednává, ve srovnání se sousedním krajem?

Rozdělení státu na 14 krajů, včetně Prahy, logicky způsobilo, že každá krajská reprezentace má své představy o rozvoji území a dopravní politiky. Máme celkem 11 integrovaných dopravních systémů, které v některých případech způsobují na hranicích krajů problémy v provázanosti. Kraje se navzájem liší svou rozlohou a také svými finančními možnostmi. Myslím si, že v budoucnu mohou probíhat debaty o opětovné centralizaci v některých oblastech dopravy a dopravní obslužnosti státu, protože zejména malé kraje nebudou schopny ze svých rozpočtů plnohodnotně a zodpovědně vykonávat své povinnosti v této oblasti. 

Jak vnímáte otevírání dopravního trhu, které se po vstupu soukromých dopravců do dálkové dopravy plánuje i v regionech?

Obecně platí, že konkurence je zdravá. Ale před otevíráním trhu je nutné nastavit jasná pravidla pro všechny dopravce. V tuto chvíli není vyjasněna otázka budoucnosti nádraží, není jasné, jakým způsobem bude ošetřeno takzvané ošlapné, nevíme, co bude s pozemky pod kolejemi v majetku Českých drah a není zřízen nezávislý regulátor. Pokud tyto záležitosti budou vyřešeny, České dráhy mají nejlepší výchozí pozici obstát s jakoukoli konkurencí a uspět v nových tendrech. Jestliže uspěje více dopravců, musí být zajištěna síťovost železniční dopravy, tedy přípoje. 

Dopravci jsou občas kritizováni, že nasazují motorová vozidla na elektrifikované tratě. Můžete objasnit, proč například České dráhy posílají na trať Karlovy Vary – Chomutov nové motorové jednotky řady 844, tedy RegioSharky?

Předně musím uvést, že RegioShark řady 844 splňuje přísné ekologické normy EURO 3, díky čemuž se u těchto vozidel platí i nejnižší poplatek za použití dopravní cesty pro motorová vozidla na elektrifikované trati. Samozřejmě byla zvažována i varianta nákupu elektrických jednotek. Pořizovací náklady elektrické jednotky jsou však téměř dvojnásobné, což by se vyplatilo zejména jen při větší frekvenci cestujících. Na zmíněné trati bychom navíc potřebovali dvousystémová elektrická vozidla. Na to nebyly prostředky ani v Regionálním operačním programu, ze kterého se hradí až 40 procent pořizovacích nákladů, ani u objednatele, který by musel hradit dvojnásobně vyšší odpisy. Jako nejvýhodnější proto vyšla motorová jednotka pro 120 cestujících, která má univerzální použití. V budoucnu může navíc v rámci lepšího využití částečně zajíždět i na neelektrifikované tratě. Důvody jsou tedy jednoznačně ekonomické. Díky těmto novým vozi­d­lům bude od příštího roku v Karlovarském kraji obnoveno 95 procent vozidlového parku regionální dopravy! 

Před pěti lety jste pracoval jako hejtman Pardubického kraje a řešil i problematiku regionální dopravy. Nyní vedete regionální dopravu u železničního národního dopravce. Jak byste tyto dvě pozice porovnal? 

Když jsem objednával za kraj rozsah regionální železniční dopravy, měl jsem pocit, že České dráhy mohou unést více rizik než kraj jako objednatel, neboť jim stát, potažmo ministerstvo dopravy, pomůže. Nyní vidím, že tomu tak není. České dráhy si musí pomoci samy a ke všemu mají řadu břemen z minulosti jako odpisy Pendolin nebo jízdní výhody pro cizí zaměstnance. Navíc po dvanácti letech existence krajů na tom začínají být krajské rozpočty podobně jako ten státní, tedy jsou bez peněz. Se stejnými rozpočty mají udržet rozsáhlou zaned­banou síť krajských silnic, mají financovat dopravní obslužnost území. Budoucnost není úplně růžová. 

Cítíte se být více železničářem nebo politikem?

Za posledních 21 let jsem působil v různých pozicích ve veřejné správě. Za poslední čtyři roky jsem pracoval pro šest ministrů dopravy, více než rok jsem měl na starosti objednávání dálkové železniční dopravy. Přiznám se, že jsem začal být ze všech personálních změn unaven, i když jsem díky tomu získal řadu užitečných zkušeností a kontaktů. Také proto mě oslovila nabídka generálního ředitele Českých drah Petra Žaludy pracovat v jeho týmu.

Vážím si ho jako schopného manažera i jako člověka a jsem velmi rád, že byl opětovně potvrzen ve funkci předsedy představenstva. V tuto chvíli nemám žádné politické ambice a v práci, kterou nyní dělám, nacházím seberealizaci. Beru tuto pozici jako osobní výzvu a chci se práci pro ČD věnovat naplno a dlouhodobě. Navíc mám i osobní důvody – se svou manželkou jsem se před lety seznámil právě ve vlaku.