David Vávra: Koleje jsou řešením dopravních problémů měst

Kdy jste odsud jako prakticky místní cestoval naposledy?
Docela nedávno. Jeli jsme v květnu na skautský výlet a bylo to samozřejmě z branického nádraží. V tom jsme se drželi tradice, protože jako skauti jsme odjinud téměř nejezdili. No a jeli jsme na Posázavskou stezku.
Pamatujete si, kam jste odsud jel poprvé?
Přesně vám to neřeknu, ale pravděpodobně to bylo do Vraného nad Vltavou, kde měl můj strejda chatu, tam jsme jezdili často, kolikrát jsme to stihli i pětkrát za rok.

Je to vaše oblíbená trať?
Asi nemůžu říct, že by to byl Pacifik. Mými nejoblíbenějšími jsou ty, kterými jedu poprvé, ty mě fascinují. Ale samozřejmě mám na jednotlivých tratích svá oblíbená místa, která vždycky musím vidět.

Udržuje si branické nádraží ještě svou trampskou aureolu?
No, spíše trampsko-chalupářsko-indiánsko-pracovní. Jeho největší zvláštností právě je, jak se zde historicky mixují různé profese, sociální skupiny, a dohromady vypadají docela komicky. Ve vlaku jel šerif, vedle paní s nůší, pán do práce, naproti skaut… To je něco nepostižitelného a zcela jedinečného, co udává charakter zdejší trati. To na žádném Keleti pu nebo Gare d’Austerlitz nepotkáte. A sympatické je, že se tu za ta léta vlastně moc nezměnilo.

Jakou dopravní roli hraje a měla by hrát kolejová doprava?
Kolejová doprava je nejlepším druhem dopravy. A bylo by skvělé, kdybychom se ji naučili využívat ještě víc. Myslím, že je řešením dopravních problémů velkých měst. Jedině veřejná kolejová doprava nás může spasit před jejich úplným ucpáním. Ona je ve výsledku i pohodlnější, ale spousta lidí se mentálně ještě nestihla na veřejnou dopravu přenastavit. Přitom auto musíte řídit, musíte ho někde zaparkovat, traumatizujete se tím, že nebude kde, že zaparkujete špatně, odtáhnou vám ho… Oproti tomu skočíte na metro, tramvaj nebo vlak, cestou si něco přečtete, to je přece daleko luxusnější doprava. Opravdu se domnívám, že koleje jsou řešením většiny problémů měst.

Když se budeme držet Prahy – má v mezinárodním srovnání skvělou síť metra, tramvají i (pří)městské železnice, až na některé tangenty nabízí koleje většinu důležitých spojení, a to velmi pohodlně, tak jak ještě řidičům vysvětlit, že jde o dobrou alternativu?
Oni si na to musí přijít sami. Ideologie motoristické Prahy je naprosto scestná, větší zhovadilost jsem snad v poslední době neslyšel, preferovat automobily v Praze je úplný nesmysl. Nedávno jsem na základě toho udělal takovou ironickou kresbu, na které je zatrubněná Vltava s tím, že se uvolněné místo vyasfaltuje a bude se tam skvěle jezdit autem, ale kamarádi mi říkají, abych s tím snad ani nechodil ven, aby se toho ještě někdo nechytil… Samozřejmě je třeba dodat, že u nás funguje veřejná doprava výborně ve městech, ale hůře na venkově. Tam lidem mnohdy nezbývá než sednout do auta. Ale v Praze je téměř zbytečné.

Je problém také vylidňování centra na úkor výstavby v okolí města?
Já bych úplně neřekl, že se teď v centru nestaví, Smíchov, Karlín, chystají se Holešovice… Bohužel ale byty nejsou dosažitelné pro mladé lidi, chybí nám startovací byty, jejichž výstavba by měla být úkolem města, to by si radnice měly jednoznačně více hlídat.

Vrátím se k nádražím, respektive k nádražním budovám. Drží si stále svou kvalitu i společenskou roli?
Ty budovy vznikaly v době objevu nového způsobu dopravy. Byly adekvátní neuvěřitelnému zkrácení vzdáleností a novým možnostem, které železnice přinesla. A nádražní budovy tehdy byly odrazem nové doby, proto šlo kolikrát až o muzeální budovy. Ať se podíváme k nám, do Francie, Itálie, Ameriky, všude byla budovaná nádraží naprosto znamenitá. A také přitahovala luxusní život i klientelu. Například nejluxusnější restaurace ve městech mimochodem bývaly na nádraží, to je paradox, jelikož za socialismu se u nás nádražní restaurace staly naopak těmi nejméně luxusními… Každopádně nyní, až lidé opět najdou vztah k tomuto způsobu dopravy, se původní vize a role nádraží začne opět naplňovat, leckde to už je vidět. V současné době nám dokonce na některých stanicích vznikají třeba minipivovary, to je skvělé.

Nedávno jste vystoupil na obranu vítězného návrhu na rekonstrukci odbavovací haly pražského hlavního nádraží a jeho okolí. Proč?
Největším omylem je průtah dálnice skrz střed města a před samotným nádražím. A uctívaná stavba vestibulu nádraží Aleny Šrámkové, Jana Šrámka a Jana Bočana tuto chorou ideu vlastně trochu podporuje tím, že na jeho střeše vzniká ještě parkoviště. Z původního návrhu, který pro nás byl vcelku ikonický, navíc zbývá spíše torzo. Zmizely fantastické původní lampy, pokladny, prostor je zastavěný butiky, takže mně toho prostoru už není tak líto.
Nový návrh možná má jakýsi arabský nádech, ale já říkám, že z palmy za pět minut vytvořím smrk, aby se lidé tolik nebouřili… Ono silné gesto v podobě jakési světelné brány do města je gesto adekvátní velikosti a významu Prahy. Mně se ta velkorysost velmi líbí. A oceňuju, že se v rámci návrhu také vrací tramvaj zpět přímo k nádraží, kam patří.

Velkou obnovou nyní prochází i další velká pražská nádraží. Sledujete, co se děje na Smíchově?
Nejsem úplně detailně seznámený s projektem, ale vidím, jak se dramaticky změnila krajina celé nádražní oblasti. Kolejiště byla taková potenciální městská rezerva, něco podobného čeká ještě třeba Holešovice, a je skvělé, že tam vzniká nové bydlení přímo v centru, u nádraží a na metru a tramvaji.

A co nové pěší propojení centra Prahy nad Masarykovým nádražím?
To plato je fantastické. Opět scelí město, zkrátí vzdálenosti v rámci centra. Když jsem šel z Florence, tak jsem to musel celé klopotně obcházet, takhle se půjde napřímo a navíc příjemným prostorem. A s vlakem přímo dole, to je opravdu výborné.

Naopak patříte mezi velké zastánce zachování stávající podoby výtoňského mostu…
Odborné posudky obou stran se v lecčems vzájemně vylučují a já nejsem až takový odborník na to, abych dokázal jednotlivé detaily hodnotit, ale obecně je zjevné, že most zachránitelný je.
V případě odstranění stávající konstrukce a výstavby nové je zásadní problém v tom, že pak půjde o novostavbu, kterou bude třeba posuzovat podle jiných norem. A ty nám, kromě jiného, mostovku posouvají o nějaké čtyři metry vzhůru, což mnohem více degraduje okolní zástavbu. Prostředí pod mostem a kolem mostu tím změní charakter. Když nyní sedíte v kavárně na Výtoni, vlak jezdí ve velmi příznivém horizontu. Rovněž cenné kubistické a modernistické domy na Rašínově nábřeží směrem k Vyšehradu a bývalá Podskalská celnice by tím utrpěly, v tomhle mi to přijde brutální. Navíc třetí kolej výhledově ani nebude třeba, kapacitu posílí lepší organizace dopravy a budoucí podzemní spojení mezi Smíchovem a hlavním nádražím pro regionální dopravu, které se plánuje.

Čím je výtoňský most významný pro pražské panorama?
My v Braníku to máme trochu jinak, ten most pro nás plní funkci Karlova mostu. Ale to je samozřejmě náš subjektivní pocit, každý most plní nějakou funkci, záleží na optice, kterou se na to díváme. Určitě jsem ale vícekrát v životě nakreslil železniční most než most Karlův. Ne že by to tedy bylo nějaké měřítko…

Nemrzí vás, že nemá žádné jméno?
Vlastně nemrzí. Tím je lepší. Protože není tak ambiciózní.

Dalším drážním mostem proti proudu Vltavy je Branický most, přezdívaný jako most Inteligence. Ten je vlastně taky výjimečný ve vztahu k ostatním pražským mostům…
On je vzhledem ke své známé historii vlastně mostem za komunismu perzekvovaných lidí. Je až národním památníkem. Vzdor inteligence, který dodnes slouží lidem a připomíná její osud. Jako cyklistovi mi ostatně tisíckrát posloužil, a to nejen v době před Barrandovským mostem. A vždycky mě fascinovala ona chybějící kolej, taková kafkovská nenaplněnost.

Prý jste spoustu autorských věcí napsal v jídelním voze. Je pro vás stále inspirativním?
Když natrefím na ten plnohodnotný jídelní vůz, třeba cestou do Berlína, tak stále je. Jídelní vůz je zcela zásadní místo, kde jde psaní hodně dobře. Jak krajina mizí, tak vás to nutí k rychlejší práci. Vlaky jsou v tomhle úchvatné. Možná by mohly vzniknout stipendijní pobyty pro začínající spisovatele v podobě místenek do jídelních vozů. A propagovat by je mohl Jára Rudiš, že.

Takže jste také člověkem jídelních vozů starých forem…
Já chci jídelní vůz s lampičkou a závěsem, který si odhrnu. Ale musí tam být, abych si jej mohl jako oponu odtáhnout a koukat do krajiny.

Vzpomenete si, která nová nebo rekonstruovaná drážní stavba vám v poslední době udělala radost?
Já to s dovolením vezmu obecněji. Hlavně mi dělá radost, že města s časem mění svou tvář. Už na náměstích nenacházíme otřískané baráky, a i když na nich mnohdy vznikly domy poplatné své době, většinově už vypadají dobře. A to naštěstí platí i pro nádraží a dráhu obecně. Takže – dobrý.