Z krajinkáře malířem dopravní techniky

Malý Jirka si hrával hlavně s autíčky a rodiče mu postupně pořizovali všechny modely bakelitových vozítek všeho provedení. Jeho velkým snem byla autodráha, na niž si vlastním úsilím v roce 1969 našetřil. Sny se tak proměnily ve skutečnost. V Královopolské strojírně a ČKD Blansko, kde se vyučil dřevomodelářem, si začal vyrábět vlastní modely. Milníkem života Jiřího Zoufalého se stal jeho nástup do služeb tehdejší Československé televize, studia Brno. „Šlo o jednu z nejinspirativnějších epoch mého pracovního života. Dostal jsem se do bezvadné party malířů a kreslířů, kteří v té době připravovali pozadí pro různé televizní inscenace. Nakoupil jsem si čínské olejové barvy a začal vlastní tvorbu. Bál jsem se zprvu figurální malby, tak jsem se pustil do krajinek a zátiší,“ popisuje začátky.

Do Silůvek po kolejích

V roce 2014 vytvořil nádherný nástěnný kalendář s názvem „Do Silůvek po kolejích“, který je věnován železniční tematice. Vydal jej Obecní úřad Silůvky, pro který malíř připravuje každý druhý rok kalendář s jinou tematikou. „To, že jsem namaloval třináct obrazů s vlaky nebo nádražím v Silůvkách, je prosté. Před třemi lety jsme prakticky vystřídali všechna běžná témata vztahující se k obci a mě napadlo, že přeci Silůvky leží na železniční trati z Brna do Hrušovan nad Jevišovkou a jezdí tudy v pravidelném intervalu vlaky. Tak jsem se do toho hned pustil,“ směje se pan malíř. V kalendáři jsou zobrazeny všechny autorovy oblíbené řady lokomotiv, které si na místní dráze pamatuje. „Jsem milovník všeho tradičního a nemám ani počítač či internet, takže jsem většinu obrazů namaloval zpaměti nebo jsem musel sáhnout po literatuře. Řadu mých děl lze zhlédnout na našem Obecnímu úřadu v Silůvkách, kde jsou natrvalo vystavena. Tyto obrazy jsem obci daroval. Ve vší skromnosti, bojím se úspěchu. Ale pochopitelně se nebráním tomu namalovat obraz i za peníze, není to ovšem moje priorita.“

Vztah k železnici díky dědovi

Láska k železné dráze pramení od dědečka Julia Pipala, který byl železničářem už za první republiky. S dědou chodil Jirka jako malý kluk okukovat vlaky na silůvské nádraží, dokonce ho dědeček brával i do nedaleké restaurace, odkud to bylo jen malý kousek k železnici. S tím sice maminka malého Jirky nesouhlasila, ale nic nezmohla. Navíc děda Julius nosil domů různé železničářské příručky a předpisy, které Jirku fascinovaly. Nejkrásnější byly prý drážní předpisy, kde byla vyobrazena návěstidla či nákresy lokomotiv. Navíc začal Jiří jako mladík jezdit na učiliště vlakem ze Silůvek do Blanska s přestupem v Brně, takže znal důvěrně celou trasu. 

Nepřekonatelná parní lokomotiva

Fascinují ho především parní stroje. Lokomotiva na páru je podle něj vrcholný vynález techniky, dodnes nepřekonaný. „Stačí, když si člověk představí mohutné ojnice, které se pohybují při vysokých rychlostech. Pochopitelně mají své nezaměnitelné kouzlo i mnohé motorové stroje, například ruský Sergej, který je jeden z mých nejoblíbenějších. Jeden z těchto mohutných strojů jsem ztvárnil na obraze, který jsem si nechal sám pro sebe doma,“ popisuje. Satisfakcí je pro něj zrekonstruované silůvské nádraží, jež bylo uvedeno do historické podoby právě díky jednomu z jeho obrazů. „Jsem rád, že starosta použil můj obraz nádraží při jednání s investory opravy dopravní budovy, která původně snad měla zaniknout. Díky velkému pochopení železniční Stavební správy se objekt podařilo upravit takřka do původní podoby, a dnes je tak nádraží krásnou vstupní branou do naší malebné obce,“ dodal Jiří Zoufalý.

JIŘÍ ZOUFALÝ

Po vyučení dřevomodelářem odešel v roce 1972 do Královopolské strojírny Brno, odkud v roce 1980 zamířil do ČST Brno, kde pracoval do roku 1989. Po sametové revoluci odešel na 12 let pracovat do Rakouska a SRN v oblasti bezpečnostní techniky a stavebního průmyslu. Po návratu v roce 2002 prošel několik zaměstnání v lehkém průmyslu a zkušebnictví. Od roku 2017 je v důchodu a zabývá se volnou tvorbou.