Při nehodě se zranil, přesto pomáhal ostatním

Ten den začal jako kterýkoli jiný. Děti už chodily po letních prázdninách týden do školy a na nástupišti děčínského hlavního nádraží panoval všední odpolední ruch. Krátce před patnáctou hodinou odtud vyrazila i zdvojená souprava jednotky Siemens Desiro na spoji Os 5449 mířícím do Rumburku. Vlakvedoucím byl tehdy Jiří Coller. Zhruba dvě třetiny cesty se nic mimořádného nedělo. Až ve Šluknově se řadě lidí změnil život. Mezi nimi i zaměstnancům Českých drah.

Pondělí 7. září 2015, asi dvacet minut po šestnácté hodině, přišlo na operační středisko ústeckých záchranářů hlášení o dopravní nehodě vlaku a nákladního automobilu. Podle volajícího se událost stala na přejezdu v Rumburské ulici ve Šluknově. Na místo se okamžitě vydali hasiči, zdravotníci a policisté. A zatímco záchranné složky mířily k místu, uvnitř vlaku se odehrávalo drama. „Když jsme vyjeli ze Šluknova, zkontroloval jsem jízdní doklady a poté jsem zjistil, že jsou poškozené dveře na toaletě. Byly vypadlé z vodící lišty. Chtěl jsem je proto hned opravit. Krátce na to jsem ale už letěl vzduchem a narazil zády na jednu ze sedaček,“ vzpomíná dnes vlakvedoucí s tím, že si chvilku po ráně nedokázal uvědomit, co se stalo. Jen ležel na zemi kdesi mezi křesly a vnímal, že se ho někdo ptá, zda je v pořádku a co ho bolí. Do toho se prostorem neslo sténání a nářek cestujících, kteří byli především v šoku. „Vstal jsem a pochopil, že jsme jistě do něčeho nabourali. Přitom jsem běžel k strojvedoucímu,“ vypráví dále. Bylo mu jasné, že náraz vlaku do čehosi musel stanoviště zcela zdemolovat.

Malá Studénka

U těžce zraněného kolegy už byl cestující, shodou náhod záchranář. „Podal jsem mu lékárničku a šel se starat o pasažéry. Bylo jich celkem třináct. Některé jsem vyvedl ven z vozu, jiní odešli sami. Staral jsem se pak hlavně o to, aby nenastala panika. Pravda je, že někteří cestující upadali do šoku, ale podařilo se je uklidnit,“ popisuje. U strojvedoucího, který utrpěl zranění nohou a obličeje, zůstal jen zdravotník. „U stanoviště bylo málo místa, tři už bychom se tam nevešli,“ vysvětluje Coller s tím, že Desiro po nárazu do kamionu naloženého štěrkem vykolejilo. To už ale na místo dorazily složky Integrovaného záchranného systému, opodál přistával vrtulník a celou situaci už měli pod kontrolu záchranáři.

Smůlou bylo, že nedaleko přejezdu zrovna opravovali silničáři most a provoz regulovali semaforem. Bohužel se rozsvítila zelená, šofér náklaďáku přehlédl zapnutou červenou signalizaci na přejezdu a vyrazil. Po střetu zůstal kolos převrácený na boku a jeho řidič vyvázl bez zranění. Různá lehká zranění nebo pohmožděniny si odnesli i cestující z vlaku. Škoda byla odhadnuta na 13,5 milionů korun, přičemž deset milionů činila na jednotce Desiro, dva miliony na trati a milion a půl na nákladním automobilu.

Nohy strojvůdci zachránili

A Jiří Coller? Nakonec vyvázl s hnutou krční páteří. „Šel jsem na pár dní na nemocenskou a pořád jsem přemýšlel o tom, co se vlastně stalo. Měsíc jsem doma nemluvil. Přemýšlel jsem, co jsem mohl udělat lépe, co mohlo být jinak. Teprve pak mě navštívil jeden kamarád strojvedoucí, popovídali jsme si a už to bylo lepší,“ ohlíží se Jiří Coller. Dnes s odstupem času připouští, že vše se podařilo zvládnout dobře? „Když jsem se uzdravil, měl jsem strach z toho, jak se budu ve vlaku chovat, ale dostal jsem se z toho rychle. Takové věci k profesi prostě patří. Kdybych si je měl tolik připouštět, nesměl bych vlézt do vlaku,“ dodává.

Strojvedoucí Desira Martin Souček však dopadl o poznání hůře. Z místa neštěstí ho s otevřenými zlomeninami nohou a poraněným obličejem transportoval vrtulník do ústecké nemocnice. Později Jiřímu Collerovi vyprávěl, že aktivoval rychlobrzdu a snažil se ze stanoviště utéci. V momentě nárazu mu ale trosky podtrhly nohy. „Nyní je v invalidním důchodu. Předpokládám, že je zdravotnictví na tak vysoké úrovni, že ho dají lékaři dohromady,“ věří vlakvedoucí. Optimismus neztrácí ani jeho další kolegové. „Chodí o holích a všemožně rehabilituje. Snad se k nám za čas vrátí,“ uzavírá přednosta PJ Děčín Michal Tarkoš.

Jiří Coller

Pracuje u Českých drah od roku 1994. Rok po nástupu byl výhybkářem, poté se stal na dva roky průvodčím a letos oslaví dvacet let na pozici vlakvedoucího. Nejčastěji s vlaky vyjíždí na linku U28 z Děčína, přes příhraniční Bad Schandau a Sebnitz do Rumburku. Miluje lyžování a cyklistiku.