Fotogalerie: Nejstarší lokomotiva u ČSD dojezdila před 90 lety

Tyto třínápravové lokomotivy se vyráběly v letech 1858 až 1870 v německé lokomotivce Hartmann (Lokomotivfabrik R. Hartmann Chemnitz). Stroje byly určeny v počtu dvaatřiceti kusů pro Jihoseveroněmeckou spojovací dráhu (zkratka SNDVB znamenala Süd-norddeutsche Verbindungsbahn) u nás známou jako Pardubicko-liberecká dráha. Ta vybudovala trati z Německého (Havlíčkova) Brodu do Liberce s odbočkami Liberec – Černousy a Železný Brod – Tanvald. V provozu byla též na trati Jaroměř – Královec. První stavební úsek byl odevzdán dopravě 4. listopadu roku 1857.

Když zahájila dopravu Rakouská severozápadní dráha, byly její lokomotivy od roku 1872 označovány s lokomotivami SNDVB jako jediný společný strojový park. Budoucí lokomotivy řady 311.2 tehdy obdržely řadu IVa a byly přečíslovány na 101-132. Celkem dvanáct lokomotiv bylo v letech 1887-90 kompletně rekonstruováno – získaly například výkonnější kotel, nové válce a dvojkolí a dosazena v nich také byla budka – na řadu IVb a ostatní se postupně do roku 1896 zrušily.

Nesly jména měst a hor 

Lokomotivy měly mimo číselného označení i jména měst a hor ze severozápadních Čech, samozřejmě v němčině. Nad koly měly ozdobné blatníky. Parní kotel měl mohutný dóm uprostřed válcové části (po rekonstrukcích se posadil blíže ke komínu), komín byl válcový zakončený zesilovací ozdobnou obrubou. Na bocích kotle byla upevněná tabulka se jménem stroje. Konstrukční uspořádání mnohých z nich doznalo během let několika změn. Tyto lokomotivy byly určeny pro dopravu osobních vlaků, ale hlavním těžištěm jejich působnosti se postupem času stala vozba vlaků nákladních.

Po zestátnění Pardubicko-liberecké dráhy roku 1908 všechny zbývající lokomotivy obdržely řadu 133 (č. 01-12). V letech 1914-15 bylo zrušeno dalších šest strojů a zbylá šestice byla v roce 1918 přidělena k nově vzniknuvším Československým státním drahám, které zrušily čtyři stroje ještě před přeznačením do roku 1925. Dva parní stroje vyrobené v roce 1858 byly pak označeny řadou 311.2 (311.201 a 202) a měly za sebou tendry řady 209.0. Šest strojů, které přešly k bývalým ČSD, mělo názvy Iserkamm, Eisenbrod, Falgendorf, Jeschken (od roku 1871 Rübezahl), Langenbruck a Nachod.

Maximem rychlost 45 km/h

Parní lokomotiva řady 311.2 měla délku i s tendrem něco přes 10 metrů a dosahovala maximální rychlosti 45 kilometrů za hodinu. Průměr jejího hnacího kola byl téměř 1 400 mm. Její prázdná hmotnost byla 31 tun, adhezní (služební) pak 33,50 tun. Prázdný třínápravový tendr vážil 10,5 tun a ve službě 23,8 tun. Lokomotiva měla indikovaný výkon 265 kW, dva parní válce, výhřevnou plochu kotle 106,4 m2 a roštovou plochu 1,55 m2.

   Parní lokomotivy řady 311.2 byly pro ČSD už v roce 1918 zastaralé, a tak bylo otázkou času, kdy doslouží. Lokomotiva řady 311.201 (Langenbruck neboli česky Dlouhý most) byla vyřazena 24. 9. 1927 a prodána toho roku na vlečky kamenolomů u Skutče. Vlečky vedly z nádraží Skuteč (do roku 1961 Skuteč-město) a Žďárec u Skutče (do roku 1961 Skuteč) do lomů na rulu a žulu. Jak dlouho tam jezdila, se nikdy nepodařilo zjistit. Druhý stroj řady 311.202 (Iserkamm, česky Jizerský hřeben) byl 12. 4. 1927 předělán na vytápěcí kotel.

Kladno přežilo

Nejstarší dochovanou parní lokomotivou v České republice je I.103 Kladno z roku 1855. Tvoří část expozice Národního technického muzea v Praze na Letné. Patří k první sérii lokomotiv, které si objednala nově dobudovaná Buštěhradská dráha v roce 1855. Jednalo se o lokomotivu zvláštního polotendrového uspořádání podle návrhu Ing. Engertha. Protože buštěhradská dráha, zabývající přepravou uhlí, měla na vlečkách ostré oblouky, potřebovala stoje, které by je byly schopny projet. Proto měla i tato lokomotiva krátký rozvor a její zadní část spočívala posuvně na tendru. Jedná se o nejstarší ze tří ve světě dochovaných exemplářů Engerthovy konstrukce.

Stroj v datech

Lokomotivy řady 311.2 byly parní lokomotivy Československých státních drah pocházející z let 1858–1876. Dva stroje byly vyrobeny v roce 1858 pro Jihoseveroněmeckou spojovací dráhu v rámci série lokomotiv č. 13–44. Po vytvoření Rakouské severozápadní dráhy obdržely řadu IVa a byly přečíslovány na 101–132. Po rekonstrukci v roce 1893 přešly některé do řady IVb, po zestátnění v roce 1909 všechny obdržely řadu 133.01–12. Po skončení první světové války zamířily dva stroje do majetku ČSD, které je označily jako 311.201 a 311.202. V provozu vydržely až do roku 1927.