Láska k vlakům ho přivedla k Sergejům

Jeho rodným domem se kdysi stala nádražní budova železniční stanice Svatava na trati Sokolov – Kraslice. „Žil jsem tu 18 let a odtud pochází má záliba k železnici. Tatínek i dědeček byli také železničáři a postupně se tam vystřídala celá má rodina, bratři pracují na dráze dodnes. Po rozdělení Českých drah na ČD Cargo a Správu železnic si říkáme, že v rodině máme zastoupení ve všech těchto firmách, tak už bychom si mohli založit vlastní malý podnik na železnici,“ říká s nadsázkou Petr Proft.
Železnice ho přitahovala jako magnet už odmala. I proto, že dům, ve kterém bydlel, přímo sousedil s frekventovanou tratí. Stanice Svatava byla kdysi využívána hlavně nákladní dopravou, nacházelo se zde několik vleček a nakládka uhlí, dřeva, obilí, olejů a jiných surovin zde byla na denním pořádku. „Už od pěti let mě táta bral do práce, a protože dělal posunovače, a tam být s ním pořád nešlo, tak mě vždy předal strojvedoucímu na lokomotivu. U něj jsem vydržel celý den,“ vzpomíná.

Premiéra na Štokru
Poprvé se svezl na parní lokomotivě řady 556.0 přezdívané Štokr. „V jedenácti jsem měl jasno, že by se mi tahle práce líbila. A cizí pro mě nebyla ani obsluha zabezpečovacího zařízení. Naplněn tímto snem jsem se po ukončení základní školy rozhodl jít na železniční učiliště v Plzni a zde se vyučil jako mechanik opravář kolejových vozidel s tím, že si po škole dodělám vše potřebné, abych se stal strojvedoucím.“
Železniční učiliště absolvoval v roce 1994 a šel pracovat do tehdejšího lokomotivního depa v Sokolově. Bohužel tehdy nebylo nových strojvedoucích třeba, a tak zůstal na pozici mechanika kolejových vozidel. „Práce mě začala bavit, a to především díky lokomotivám Sergej, které tu vévodily. Jenomže depo Sokolov se v roce 1998 uzavřelo, protože celá řada T679.1, tedy Sergeje, se stala kvůli robustnosti nepotřebná a postupně se odstavovala. Přešel jsem do depa v Chebu a zde začala další etapa mého železničního života,“ pokračuje ve vyprávění.
Naštěstí pro Petra zamířilo s ním do Chebu ze Sokolova i několik Sergejů. Právě tady prošel několika profesemi od mechanika přes vzduchaře až po opraváře převodovek. „V roce 2009 jsem se díky několika přátelům rozhodl oživit svůj sen a zkusil se přihlásit na profesi strojvedoucí, a tentokrát se vše podařilo.“ Následovaly kurzy a zácviky a vstup mezi „mašinfíry“.

Vznik Sergej klubu Cheb
S Petrovou profesí na dráze souvisí jeho koníčky – vlakům se věnuje i ve volném čase. V roce 2001 díky pochopení vedení depa s kolegy opravil Sergeje T 679.1578. Pak přišel nápad na založení klubu. „Společně s kamarádem Martinem Nožičkou jsme založili Sergej klub Cheb. Pod tímto názvem vedeme i kroužek modelářů na základní škole Skalka v Chebu a pořádáme i výstavy. O dva roky později nás oslovilo Občanské sdružení Plzeňská dráha a nabídlo nám spojení. Nabídku jsme přijali a od roku 2003 měníme název na Občanské sdružení Plzeňská dráha-výtopna Cheb a kromě změny na zájmový spolek fungujeme dodnes,“ popisuje začátky klubu.
Spolek se soustřeďuje na údržbu, rekonstrukce a provoz historických vozidel a Petr Proft zastává funkci jednoho ze dvou jednatelů. Zázemí našli v prostorách depa ČD v Chebu, kde má Centrum historických vozidel Lužná (CHV) v pronájmu severní rotundu. „Tady opravujeme a uchováváme svěřené lokomotivy, které patří pod výtopnu v Lužné. V současné době máme v Chebu sedm lokomotiv a dva přípojné vozy. Dáváme přednost odkupu vozidel, a tak vlastníme například bistrovůz či motorák M 131.1184
Hurvínek, který prochází náročnou rekonstrukcí. Máme za sebou akce pro veřejnost, jako Mikulášské zvláštní vlaky, Vlaky na Dny dětí, fotovlaky, oslavy výročí tratí, Bezdružická parní léta, výstavy modelového kolejiště a historických lokomotiv,“ dodává Proft.
Práce mají stále dostatek. Kromě údržby se věnují tlakovým zkouškám vzduchojemů, opravám různých dílů lokomotiv a řeší problémy vzniklé při provozu historických vozidel. V posledních měsících jako spolek zajišťovali také rozlučky s kolegy, kteří odcházejí do penze a chtějí se důstojně rozloučit a mít tento okamžik hezké vzpomínky.

Znovuobrozený služební vůz
Spolek se před časem rozhodl k odkupu dalšího vozu. Šlo o vyhořelý služební vůz původně patřící ČD Cargo, označený jako Da-k. V březnu roku 2019 ho ve stanici Karlovy Vary poničil oheň a od té doby byl nevyužívaný. „Rozhodnutí o odkupu padlo ve chvíli, kdy byl navržen na zrušení a nabídnut na prodej. Pro nás se tak otevřela možnost pořídit si ho a rekonstruovat na vůz DAKAR, který bude sloužit pro cestující při zvláštních jízdách. Obnova spočívá v kompletní přestavbě vrchní části vozu, kde rekonstrukcí vznikne polootevřený vůz bez oken, vybavený dřevěnými sedadly a nástupním můstkem,“ vysvětluje Proft.
Tato přestavba je už několik let schválená a dva vozy v současné době používá i muzeum v Lužné u Rakovníka a vozí zájemce v okolí muzea. Rekonstrukci provede specializovaná firma. „V Chebu jsme v listopadu jen rozebrali celé horní části zasažené požárem, a připravili je na opravu. Když vše půjde dle plánu, tak během roku 2021 by vůz mohl zasáhnout do nostalgického provozu,“ dodává.
Spolek však musí řešit svůj samotný provoz. Severní rotunda lokomotivního depa Cheb, kde má prozatím zázemí, do budoucna podle plánů ustoupí výstavbě haly pro opravy nových řad vozů a jednotek. A protože se jedná o nové vlaky, které nelze v provozu dělit, je nutné postavit objekt, jenž umožní průjezd celé jednotky a snadnou údržbu. Studie proveditelnosti proto počítá s demolicí některých budov v depu. „Pro nás to bude ztráta zázemí, vybavení rotundy, neboť zařízení a stroje v této rotundě plně postačují pro naši činnost.“
A kam se spolek přesune pak? „To ještě nevíme, ale předpoklad je, že po uvolnění jižní rotundy by CHV dostalo do pronájmu některé koleje v této hale. Následující roky budou trochu obtížné, ale snad to naši činnost neomezí na dlouhou dobu, neradi bychom s tím skončili. Výstavba nové haly je ale potřeba, neboť kdyby se tak nestalo, zaměstnanost našich správkařů by byla ohrožena,“ upozorňuje Proft.
Nejvíc si však považuje lokomotivy Sergej. Ta se podle něj stala základem a hlavně motivací do další činnosti. „Každá práce na této nebo jiné lokomotivě je pak odměnou, že se s ní můžeme svézt a představit ji veřejnosti. Pokud tedy zdraví a síly vydrží, tak se v Chebu budou stroje udržovat co nejdéle. Rád bych poděkoval všem příznivcům, členům spolku a hlavně manželkám a přítelkyním za podporu, pomoc a trpělivost během naší činnosti. To, co děláme, lze sledovat na facebookových stránkách Plzeňská dráha-výtopna Cheb nebo na Instagramu pod stejným názvem,“ uzavírá Petr Proft.