Teplický Semmering oslavil kulaté 130. narozeniny

V sobotu 16. května ráno bylo rušno hned na dvou severočeských nádražích, odkud vyrážely historické vlaky. Z Teplic byl trasován parní vlak (jízdenky na něj byly beznadějně vyprodány už několik dní před akcí) v čele se strojem 423.0145 (ČKD, 1937), kterému na postrku vypomáhal Kocour 742.070 Českých drah. Zcela zaplněný zvláštní vlak ve složení M 131.1513, BDlm a M 131.1081 byl vypraven z Mostu. Oba spoje se pak sjely ve stanici Louka u Litvínova, kde byly za velkého zájmu fanoušků a fotografů spojeny v jednu soupravu.

To však nebylo nic proti tomu, co následovalo na horním nádraží v Oseku. Ve stanici obklíčené lidmi byla vodou od místních hasičů dozbrojena pára, zpřístupněno zdejší muzeum historie Moldavské dráhy a po nezbytných oficialitách se odehrála inaugurace jubilejní poštovní známky, vydané právě k 130. výročí horské železnice.

Akční přestřelka v Dubí

Cesta pokračovala skromným zastavením v Hrobu, v úvraťové stanici Dubí pak členové vojenských historických spolků předvedli akční podívanou, která připomněla události z května roku 1945. Soldateska složená z českých odbojářů přepadla a během dramatické přestřelky odzbrojila zbytky vojáků wehrmachtu, osvobodila nádraží z područí hákového kříže a veřejně dehonestovala kolaboranty. Mezi nimi i přednostu stanice, jenž si žil – podle velitele odbojářů – „celou válku jako prase v žitě“. I kdyby se tato humorná glosa zakládala na reálných událostech, obecně se v tomto kraji a u kolejí zvlášť lehký život nevedl nikdy. Ostatně o tom, že v horské krajině je železniční provoz poměrně tvrdá dřina nejen pro lidi, ale i pro stroje, se cestující zvláštního vlaku mohli přesvědčit chvíli poté.

Mašiny si s horskou tratí poradily

Po úvrati v Dubí se netradiční souprava vydala na poslední a nejnáročnější část cesty. Do cílové Moldavy v Krušných horách překonává trať stoupání až 36 promile a cvičené ucho tak mohlo zaslechnout nejen sykot přeplňovaného „dýzlu“ a tatrovácké „šicí stroje“ v útrobách Hurvínků, ale zejména hluboké oddychování páry. Její topič ale táhlé stoupání zdatně překonal a před Mikulovským tunelem se dokonce – s nezaměnitelným rámusem – ozval pojišťovací ventil. Štěkání parničky v zářezech neobdivovali jen cestující, ale i stovky lidí podél tratě.

Moldava pak všechny přivítala slunnou oblohou, byť teplota vzduchu byla o poznání nižší než „pod kopcem“. Kdo chtěl, mohl si prohlédnout technické zázemí přehrady Fláje. Dalším lákadlem byla prohlídka železničního muzea v německém Herms­dorfu. Ačkoli to byla první stanice na německém území, koleje z Moldavy tímto směrem byste dnes už hledali marně. Přeshraniční provoz skončil na konci 2. světové války. Do té doby trať sloužila nákladní dopravě, vznikla ostatně jako uhelná spojnice severočeských dolů a Německa. Tato komodita se sem asi už nevrátí, ale rostoucí turistický potenciál by obnovení tratě mohlo ještě podtrhnout. Snad na tuto událost nebudeme muset čekat do dalších kulatin této horské dráhy.