Slunce, seno, Bezdružice aneb lokálka rozdávající radost

Vlaky sem jezdí od roku 1901. Její více než sto deset let trvající sága jí však nic nevzala na půvabu. Řeč je o lokálce, odbočující z Pňovan do Bezdružic, kterou najdete v jízdním řádu pod číslem 177. Na jejím zvelebení a prohloubení dalšího smyslu její existence – jako atraktivní spojnice mezi zajímavými místy mikroregionu Konstantinolázeňsko – má zásluhu sdružení nadšenců s názvem Plzeňská dráha, které úzce spolupracuje s místními samosprávami, manažerem infrastruktury a také Českými drahami. Ostatně řada z nich je aktivními zaměstnanci národního dopravce. Pomyslným vrcholem jejich snažení je projekt Bezdružické parní léto, který již sedmým rokem láká do míst pod hradem Švamberk tisíce milovníků zajímavých zážitků. 

Kolotočáři nebo ortodoxní fandové dráhy?

„Naše sdružení funguje od roku 1997 a od samého počátku se snažíme zejména o to, aby Bezdružická lokálka dýchala životem. Kouzlo místní železnice je sice samo o sobě lákavé, ale naším cílem je oslovit nejen obdivovatele jejího půvabu, ale i obyčejné lidi, rodiny s dětmi, turisty a další zájmové skupiny, které do našeho kraje zavítají třeba na dovolenou. Během realizace několika akcí, zejména pak při oslavě stoletého výročí tratě, jsme došli k závěru, že navázání na další zajímavosti v kraji a doprovodný program přilákají mnohem více návštěvníků,“ vysvětluje Marek Plochý, předseda spolku Plzeňská dráha a zároveň zaměstnanec KCOD Plzeň, směr, kterým se lokálka vydala. Zvláštními vlaky mezi Bezdružicemi a Cebiví, respektive Kokašicemi, tak během parního léta cestují četníci a pro osazenstvo vlaku mají vždy připravenou nějakou akční podívanou na trati. Četnická pátračka sídlí také na bezdružickém nádraží, ale moc práce prý nemá, neboť místní jsou povětšinou počestní občané. „I když pár pobudů bývá nutno občas umravnit, ti ale většinou přicestují z Plzně nebo Prahy,“ říká s nadsázkou vrchní strážmistr. Ke koloritu parního léta patří program pro děti – divadlo pod širým nebem, stejně jako malířský ateliér. Kdo by se chtěl vydat až do Teplé, kam už koleje nedosáhly, může využít historickou „ešelku“ coby náhradní autobusovou dopravu. „Program možná může někomu připadat jako u kolotočů, ale jedině tak cílíme na širokou skupinu lidí, kterým by pouhé svezení – byť parním vlakem – nic neřeklo,“ dodává Marek Plochý.

Kupředu do minulosti

Přes zdánlivou komercionalizaci je ale na každém kroku cítit, že historie místní dráhy a její genius loci jsou motorem dění. Důkazem může být v dubnu zpřístupněné muzeum, kde návštěvníci získají odlehčenou formou nejen informace o lokálce samotné, ale i o historii železnice vůbec. Ve stavbě, která působila jako skladiště a kterou (jak dokládají záměrně ponechané ohořelé trámy) měl stihnout nelichotivý osud spáleniště, proto nenajdete žádné „sáhodlouhé litanie“ o historii, ale řadu zajímavých snímků, poutavé exponáty, jako např. řídicí pult z Hurvínka řady M 131.1 nebo modely ztvárňující podobu dráhy, kterou odnesl čas. Formu, která pomůže nahlédnout do minulosti, abyste pochopili současnost, zde zvolili opravdu lehce stravitelnou. „Chtěli bychom proto, aby se muzeum stalo i místem setkávání, třeba se žáky škol v okolí. Kde jinde by se měl vyprávět příběh železnice než v autentickém prostředí,“ dodává Marek Plochý oděný do historické uniformy s nezbytným přednostenským „kastrůlkem“ na hlavě. Na exkurzi po nádraží pak vyráží zásadně s výpravkou v podpaždí. Tradice se prostě musí ctít. 

S dobovým vozidlovým parkem pomáhají České dráhy

Ostatně dbají na ně i při výběru vozidel. Parní léto bez páry je samozřejmě nemyslitelné, takže v čele zvláštních vlaků bafá na spádu až 24 promile Kafemlejnek 310.072. Nechybí ani typický představitel lokálkového provozu 50. a 60. let – Hurvínek M 131.1487, posun zase zajišťuje Prasátko T 211.0101. Přesto ani jedno z vozidel Plzeňské dráze nepatří. „Spolek nevlastní žádná svá vozidla a všechna náležejí do stavu Českých drah, které je v rámci úzké spolupráce zapůjčují,“ popisuje Marek Plochý symbiózu fungující už řadu let.

A plány do budoucna? Dostavět dráhu až do Teplé. Chybějících 13 kilometrů kolejí by Bezdružice (potažmo Konstantinovy Lázně) napojily na další překrásnou trať, vedoucí údolím říčky Teplé do Mariánských Lázní a Karlových Varů, a uzavřel by se tak pomyslný lázeňský trojúhelník. Vlastně realizovat projekt, o kterém se hovoří už od roku 1903 a zdá se, že v Bezdružicích dělají všechno pro to, aby to netrvalo dalších sto let.      

Co můžete zažít na Bezdružické lokálce

9.–10. srpna
Bezdružické parní léto – parní vlaky, četníci, muzeum vlakové pošty, doprovodný program 

6. září
Den otevřených dveří v Železničním muzeu Bezdružice 

4. října
Slavnosti jablek na Krasíkově a Den otevřených dveří v Železničním muzeu Bezdružice – štrúdlování, bohatý doprovodný program