Po sedmdesáti letech jezdí vlaky z Aše až do Selbu

Staronový sedmikilometrový úsek trati mezi západočeskou Aší a německým Selbem se znovu otevřel zhruba po sedmdesáti letech. Historie regionální železnice z Hofu do Chebu ale mnoho slavných okamžiků nepřinesla a ani její opětovné zprovoznění se nakonec neobešlo bez zádrhelů. Místní otev­ření trati vítají. „Spojnice je to zajímavá, významné to bude i z pohledu morálního, protože se sem vrací osobní přeprava poprvé od roku 1945,“ konstatoval starosta Aše Dalibor Blažek. „Vnímáme to jako pád zbytků železné opony a čekáme jen přínosy.“ Na mysli má především rozvoj turistiky, ekonomiky nebo trhu práce. To samé si od projektu slibují i ministři dopravy Dan Ťok a jeho bavorský protějšek Joachim Herrmann. „K tomu, že se můžeme znovu projet vlakem z Aše do Selbu, nepřispěly jen politické deklarace, ale zájem a aktivita občanů na obou stranách hranice,“ doplnil Ťok.

Poslední vlak? V roce 1996

Jenže právě aktivita občanů, samospráv ani vrcholných politiků nebyla v minulosti taková, aby se trať zprovoznila hned po pádu komunistického režimu. „Provoz nákladní dopravy skončil v roce 1996 a osobní zmizel už v roce 1945. Další pokusy následovaly po roce 1990, kdy se do věci vložily různé spolky nebo obce. Vše bylo ale marné. Po ukončení provozu nákladní dopravy byla dokonce trať na německé straně stavebně přerušena kvůli silničnímu obchvatu zdejších obcí,“ vzpomíná Vladimír Omelka, šéf karlovarského Regionálního obchodního centra. O to těžší pak bylo prosazení obnovy na obou stranách. Němci také dobře věděli, že do obnovení provozu budou muset investovat daleko větší finanční prostředky než jejich čeští kolegové. „Mají delší úsek. My jsme rekonstruovali jen dva kilometry, oni dalších pět. Navíc museli postavit tři mosty a opravit nástupiště v Selbu–Plössbergu. Češi dali pětasedmdesát milionů korun, oni dalších zhruba tři sta osmdesát,“ připomněl Omelka.

Po roce 2005 Němci naopak začali být iniciativní. V roce 2008 vyjednali Bavoři s Čechy obnovení přeshraniční osobní dopravy, o tři roky později Selbští uspořádali referendum, v němž rozhodli, že z městské kasy podpoří výstavbu, v roce 2012 se podepsalo memorandum o stavbě a letos na jaře se do země zaryly první bagry. Proč se ale trať otevírá až letos, a ne v roce 2013, tedy podle původní úmluvy? „Němci i my jsme měli administrativní problémy,“ vysvětlil Omelka.

Optimističtí Němci

S novým grafikonem, který začal platit minulý týden, pendluje mezi Selbem-Plössbergem a Aší, respektive Marktredwitzem, Chebem a Hofem, devět párů vlaků Stadler 840, u nás známých pod názvem RegioSpider. Dopravu zajišťuje německá společnost Die Länderbahn. „Budou tu ale jezdit i naši strojvedoucí. Spolupráce je založena na reciprocitě,“ upřesnil předseda představenstva Českých drah Pavel Krtek.

Německá strana srší optimismem a předpokládá, že se lokálkami ročně převezou až dva miliony lidí. Češi jsou s odhady opatrnější. „Jsme na začátku, uvidíme, co přinese příští jízdní řád,“ řekl Pavel Krtek s tím, že kýžené velké vytíženosti by měla pomoci i návaznost na další dálkové vlaky. A to na obou stranách hranice.

Stavět chceme, jen peníze chybí

Představitelé států, státních správ i samospráv sice v obnově provozu vidí jistou symboliku pádu železné opony, mezinárodní vlaky však už na západ od našich hranic pravidelně jezdí. Čilý cestovní ruch je v tomto koutu republiky patrný například mezi Chebem a Marktredwitzem nebo Plzní a Mnichovem. Nicméně ani jedna ze stran není se stavem železniční sítě spokojená, sedmička nových kilometrů mezi Selbem a Aší je prostě málo. Například Joachim Herrmann při zahájení provozu prohlásil, že by Češi měli modernizovat trať do Mnichova. „A především ji elektrifikovat.“ Zástupci české strany nebyli při slavnosti proti, dokonce vyjádřili podporu vylepšení spojení Chebu s Norimberkem, respektive přímým spojením s Prahou. „Pomoci by ale měla Evropská unie v otázce financování i odbourávání zbytečné byrokracie,“ shodli se představitelé obou zemí.

Dobrodružství na železné oponě

Trať se proslavila už v 50. letech. V září roku 1951 se přednosta chebské stanice Karel Truksa, mašinfíra Jaroslav Konvalinka a karlovarský zubař Jaroslav Švec rozhodli pro útěk za „kopečky“. Do plánu zahrnuli osobní vlak plný cestujících, které si však nevzali jako rukojmí. Do soupravy, která vyrazila dopoledne z Prahy, postupně nastoupili rodinní příslušníci organizátorů. V Hazlově přistoupil doktor Švec a potvrdil, že v Aši je výhybka přehozena a cesta do Německa volná. Všem bylo jasné, že spoje mířící do hraničních oblastí pozorně hlídají příslušníci Státní tajné bezpečnosti. Lokomotiva nicméně prorazila hraniční závoru a strojvedoucí zastavil asi tři sta metrů za hranicí. Za třicet vteřin bylo po všem. Estébáci utekli. Ke strážnímu domku, u kterého vlak zastavil, přijel americký džíp s německými celníky, dvěma česky hovořícími muži a americkými vojáky. Ti svolili k pomalé jízdě do Selbu-Plössbergu. Z celkem 110 cestujících jich zůstalo 34 a Truksa s Konvalinou se usadili v New Jersey. Zbylí se vrátili zpět. Komunisté pak za Aší vybudovali pohyblivou železobetonovou zábranu.