Oustecká nádražní budova opět ožívá

Železniční koridor v Ústí nad Orlicí byl nakonec zmodernizován, trať napřímena a historická budova zůstala zachována. Otázkou však bylo, co s objektem do budoucna. Na protější straně stát postavil novou výpravní budovu, do níž byly přesunuty technologie, provoz i železniční personál. České dráhy pro budovu, která je svého druhu na trati Praha – Ostrava a v rámci ČR ojedinělá, využití neměly. Reálně tak hrozilo, že její záchrana bude Pyrrhovým vítězstvím, protože by zůstala pro veřejnost uzavřená, a tudíž opuštěná.

Objekt koupili železniční nadšenci

Členové sdružení Nádraží nedáme! však v květnu roku 2015 iniciovali veřejný prodej staré výpravní budovy a na podzim téhož roku se zúčastnili soutěže na její prodej s vyvolávací cenou 1 400 000 korun. V dvoukolové soutěži s nabídkou 1 450 000 korun vyhráli. Na koupi objektu se mezi sebou složili a 16. května 2016 s vlastníkem podepsali kupní smlouvu.

Objekt nemá vlastní přístupovou cestu, zásobování se proto bude muset řešit manipulačně podchody. Ani to však místní neodradilo. „Chceme, aby se každý, kdo vstoupí na pražskou nebo letohradskou verandu, vrátil v čase. Obklopuje nás obrovský stres, spěch, neklid. V železničním ryku nejvytíženější trati, v místě s největší koncentrací betonu na metr čtvereční jsme osvěžující oázou. Stará budova je v podstatě 142 let pořád stejná. To samo o sobě je úžasné a na tom chceme stavět,“ vysvětlil iniciátor petice za záchranu nádražní budovy a její dnešní spolumajitel Martin J. Kadrman.

Prostory snad brzy ožijí

Iniciativu oživení nádraží podporuje jak Pardubický kraj, tak samo město Ústí nad Orlicí. Radní rozhodli o nákupu deseti tradičních litinových laviček a zapůjčili je do péče nadšencům. Ti jimi osadili jak pražské, tak letohradské nástupiště. Ač se to z celkového pohledu stavu budovy zdá jako bezvýznamné, z pohledu cestujícího je to obrovský krok kupředu. Dosud si totiž cestující čekající v zákrytu verand pražského a letohradského nástupiště neměli kam sednout. Noví vlastníci sem umístili i veřejnou knihovnu, do které lidé mohou přinést nepotřebné knihy a jiní si je zase mohou zapůjčit na cestu. A vypadá to, že zde bude brzy i živo. Přihlásil se zájemce o provoz kavárny, jehož manželka by si v budově ráda otevřela i kadeřnický salon. A v jednání je i rekonstrukce a znovuzprovoznění restaurace. „Cestujícím tu chybí základní servis. Nemají si kde dát jídlo nebo třeba jen pivo. Jenže nejdřív musíme sehnat peníze na rekonstrukci elektřiny, vodovodu a odpadů. Snad to stihneme ještě letos,“ řekl další ze spolumajitelů nádraží Pavel Prchal, jenž také koupí za své  vlastní úspory zachránil před sešrotováním dva starší přípojné vozy řady 010.

Panuje všeobecná spokojenost

Na rozepře o další osud budovy se již dávno zapomnělo. „Setkali jsme se s některými náměstky generálního ředitele SŽDC a představili jsme jim naše plány. Jsou rádi, že budovu nekoupila třeba nějaká italská firma s poštovní schránkou ve Švýcarsku, se kterou se dá jednat jen prostřednictvím právníků, ale obyčejní lidé, kteří chtějí oživit jedno malé, přesto krásné nádraží. Stejné pocity jsem měl i při jednání o odkupu s vedením Českých drah. Věřím, že odkupem budovy spolupráce s Českými drahami nekončí,“ uzavřel Kadrman.