Ostře sledované vlaky oslavily 50 let

Filmová adaptace stejnojmenné novely spisovatele Bohumila Hrabala patří neodmyslitelně do zlatého fondu české kinematografie. Režisér Jiří Menzel, pro něhož se spojení s jedním z nejvýraznějších tuzemských spisovatelů stalo osudným, ji natočil jako svůj teprve čtvrtý počin. I přesto díky svým kvalitám a již tehdy přítomné poetice, tolik typické pro většinu jeho následné tvorby, získal o dva roky později film ocenění nejvyšší – sošku Oskara za nejlepší cizojazyčný film.

Knižní i filmové verzi byla předlohou skutečná událost, kdy členové partyzánské skupiny Podřipsko v březnu 1945 odpálili pomocí časového spínače německý muniční vlak nedaleko zastávky Stratov. Bohumil Hrabal v té době zastával v nedaleké stanici Kostomlaty nad Labem funkci výpravčího, takže pro mnohé dějové linky našel inspiraci právě zde. Pro natáčení byla ale nakonec zvolena jiná stanice, a to Loděnice, ležící na trati č. 173 Praha – Beroun. Jednak proto, že v Kostomlatech byl v té době silný přepravní tok, který by filmaři svou přítomností narušovali, a také z toho důvodu, že zde byl oproti Kostomlatům svah, který nejen dodával exteriérovým scénám intimnější ráz, ale současně umožňoval i snadné filmování z nadhledu.

Zpět na místě činu

Budova dnešní stanice Loděnice se od dob filmování příliš nezměnila. Alespoň se na tom shodli hlavní aktéři odhalení pamětní desky, jež na rok 1966 a na natáčení odkazuje a kterou zde nechaly České dráhy instalovat. Cestu na slavnostní odhalení i zpět do Prahy bylo možné absolvovat protokolárním vlakem, vedeným vršovickým Čtyřkolákem a trojicí Rybáků. Zatímco jeden z hlavních aktérů této události, režisér Jiří Menzel společně se ženou Olgou, využili příležitosti a část cesty navzdory svému převážně bílému oblečení absolvovali na stanovišti strojvedoucího, ve vlaku mezi tím probíhala živá diskuze kořeněná vzpomínkami na dobu před padesáti lety. Nechyběl zde představitel hlavní role Václav Neckář, Josef Somr coby výpravčí Hubička, Jitka Bendová ztvárňující ve filmu průvodčí Mášu a Naďa Urbánková jako partyzánka Viktoria. Původní tým ještě doplňoval kameraman Josef Šofr. Všichni po příjezdu do Loděnice a krátkém úvodním slovu člena představenstva národního dopravce Michala Štěpána zaplnili malé pódium před výpravní budovou. Jiří Menzel ocenil, že České dráhy si oproti filmařům po padesáti letech na jeho snímek vzpomněly. V samém závěru pak pamětní desku pomyslně věnoval Bohumilu Hrabalovi, s nímž jej pojilo celoživotní přátelství a kterého si, jak sám řekl, váží víc než všech filmových ocenění.

Odhalení pamětní desky se neobešlo bez legendárního razítkování. Zatímco ve filmu tuto „činnost“ neprováděl samotný představitel výpravčího Hubičky (ruka v záběru patří Jiřímu Menzelovi), tentokrát nebyl Josef Somr ochuzen, byť přítomná dobrovolnice ostře sledována objektivy novinářů souhlasila pouze s odhalením stehna.

Kdo toho dne nedorazil a rád by nasál atmosféru malého nádraží, může se kdykoli vydat do Loděnic běžným spojem. Od příštího jízdního řádu navíc jeden z nejvytíženějších spojů na této trati ponese exkluzivně jméno Jiřího Menzela.