Jak vzniká Železničář v olomoucké tiskárně

Ještě než se rozjedou tiskařské stroje, musí pracovníci olomoucké tiskárny zkontrolovat data a jejich přenos na tiskové desky v DTP studiu. V tiskařské hantýrce se tento proces nazývá vysvícení. „Laikovi mohou připadat jako obyčejné plechové desky, ve skutečnosti ale jde o nosiče dat, které tvoří tiskovou formu pro ofsetové stroje. Z nich stroj pozná, co se vlastně bude tisknout. Předností tohoto systému je rychlost – celé číslo Železničáře se na tyto desky přenese během pouhých 30 minut,“ vysvětluje Emil Pališek, vedoucí tiskárny ČD, která organizačně spadá pod Zásobovací centrum Česká Třebová.

Poté začíná samotný zrod papírové verze Železničáře. „Náklad třinácti tisíc výtisků stroj vyhotoví za zhruba šest hodin. Celý proces tisku je plně automatizován, takže obsluhu stroje zajišťují maximálně dva tiskaři. Náplní jejich práce je přitom zejména kontrola kvality tisku, provádějí jen drobné korekce přes počítačové rozhraní a doplňují, případně obracejí papír v tiskovém stroji. 

Barva musí schnout celou noc

„Rychlost tisku může dosáhnout až 13 tisíc archů za hodinu, ale obvyklá provozní rychlost stroje je 8–10 tisíc, přičemž na jednom archu papíru je vytištěno osm stran titulu,“ popisuje Emil Pališek. Výsledek odpovídá špičkové kvalitě. Olomoucká tiskárna totiž využívá kapacitu jednoho z nejmodernějších tiskařských strojů. Jde o čtyřbarvový ofsetový Heidelberg Speedmaster SM 102 s lakovací jednotkou formátu B1.

Následující fáze je už delší – schnutí barev trvá celou noc. Čerstvě vytištěný náklad totiž není vhodné hned zpracovávat, protože by docházelo k obtiskování a rozmazávání nezaschnuté barvy na papíru. Proto až následující den ráno dochází ke kompletaci výtisků a tzv. knihaření. Na snášecím zařízení se kompletují jednotlivé listy dohromady tak, aby výtisk obsahoval patřičný počet stran ve správném pořadí za sebou. V další fázi přichází na řadu skládací zařízení, tzv. falcovačka, která naohýbá jednotlivé noviny na patřičný počet lomů. 

Rodí se tu i brožury a plakáty

Dostane se ale i na ruční práci, kdy čtyři až pět lidí na knihárně přeloží noviny posledním ohybem na výsledný formát A4, který se dostává ke čtenářům. „Následuje balení do fólie a polepení štítky s doručovacími údaji a hlavně roztřídění novin podle objednaných počtů kusů v rozdělovníku na jednotlivá místa určení. V časných ranních hodinách druhý den po tisku začíná distribuce nejen na odběrná místa Skupiny České dráhy, ale také na dva a půl tisíce předplatitelských adres pomocí distribučního centra České pošty,“ ilustruje rozsah distribuce Emil Pališek.

V Olomouci se však nerodí jen Železničář. Ve zdejší tiskárně se realizují také další zakázky Českých drah i externích zadavatelů. Vznikají tu plakáty, letáky, brožury a publikace nebo vlakoví průvodci. Vyrábějí se zde i polepy na vagony a lokomotivy, samolepky do interiérů vlaků a budov. V období změn jízdních řádů se ve velkém tisknou vývěsné jízdní řády a značnou část produkce zaberou směrové tabule do dveří vlakových souprav.

K pravidelným zákazníkům patří také divadla, muzea, občanská sdružení, místní univerzita i obecní úřad, pro které se tisknou propagační tiskoviny, noviny a zpravodaje. „Plánujeme rozšíření našeho digitálního produkčního tisku a pořízení podobně špičkového stroje, na jakém se tiskne Železničář, pro zakázky menšího rozsahu,“ říká šéf tiskárny, kterou zanedlouho čeká stěhování z pronajatých prostor u SŽDC do vlastních prostor ČD v Olomouci.