Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Zpravodajství / Dokážete si představit cestování se zavřenýma očima?

Dokážete si představit cestování se zavřenýma očima?

22.1.2014 – autor: MARTIN KRAMER

Už jste někdy cestovali vlakem potmě? Možná se vám to stalo nedobrovolně, když nastaly technické problémy, ale naši nevidomí nebo slabozrací spoluobčané to považují za samozřejmost. Zvláště když používají železnici pravidelně. Jakákoli překážka ve stanici nebo ve vozidle pak může způsobit zdržení. Zkuste se na chvilku podívat na cestování jejich očima.

Dokážete si představit cestování se zavřenýma očima?

Zdeněk je devatenáctiletý nevidomý mladý muž, který studuje čtvrtý ročník Gymnázia pro zrakově postižené v pražských Jinonicích. Pochází ale z Plzeňského kraje, takže se každý týden dopravuje do Prahy a zpět vlaky Českých drah. Velkým pomocníkem je mu vodicí fenka Ignes. V určitých situacích si ale musí poradit sám – naštěstí s vymoženostmi techniky. 

Kam vedou tyhle schody?

Už jenom koupě jízdenky představuje pro nevidomé cestující námahu. Například když hledají správné mince nebo bankovky u pokladny. Jejich ohmatání prostě nějakou dobu trvá. Normálně vidoucí člověk zjistí, z jakého nástupiště mu jede vlak, pohledem na informační tabule. Ale Zdeněk se musí orientovat pomocí sluchu. Informace poslouchá buď z nádražního rozhlasu, nebo z elektronického zobrazovače odjezdů a příjezdů, který mu jednoduchým kliknutím přečte příjezdy a odjezdy vlaků, dokonce mu poví i z jakého nástupiště vlak jede. Po zjištění, že nám osobní vlak jede z druhého nástupiště, se vydáváme do podchodu.

Další problém je hned na světě. Jak asi Zdeněk zjistí, že stojí u schodů vedoucích na „jeho“ nástupiště? O pár chvil později vytahuje z kapsy krabičku se šesti tlačítky, takzvanou vépeenku (VPN). Zmáčkne dvojku a z navigačního majáčku se ozývá: „Eskalátory, nástupiště číslo jedna. Pravý jede nahoru, levý stojí.“ Jdeme tedy dále, zastavíme se u druhého nástupiště a na krabičce Zdeněk znovu stiskne dvojku. Chytré zařízení potvrzuje, že nyní již stojíme na správném místě. Před samotným výjezdem na nástupiště mi Zdeněk ukazuje, že ze strany zábradlí je napsáno Braillovým písmem „nástupiště č. 2“. 

Sezame, otevři se!

Stojíme u osobního vlaku na druhém nástupišti. Protože pojedeme linkou S7, na které jezdí elektrické jednotky CityElefant, Zdeněk mi ukazuje ještě jeden „trik“. Přijde ke druhým dveřím prvního vozu, vytahuje opět „kouzelnou“ krabičku a zmáčkne jedničku, aby se navigační majáček ozval a Zdeněk věděl, kam má jít. Posléze zmáčkne čtyřku. A nic… A co se mělo stát, kdyby strojvedoucí měl pořádně zapnuté všechny funkce této moderní jednotky? Na povel čtyři by navigační majáček na dveřích vlaku automaticky otevřel dveře jednotky. Jenže někde se stala chyba…

Setkání s profesionálem

Jsme ve vlaku a nyní je opět řada na čtyřnohé pomocnici, aby našla volná místa k sezení. Fenka Ignes bez problému svůj úkol splní, takže si můžeme sednout. Vlak se rozjíždí a Zdeněk si připravuje průkaz ZTP/P, In Kartu, služební průkaz vodicího psa a jízdenku, aby ji za deset minut mohl předložit ke kontrole vlakovému doprovodu. Přichází mladá slečna, která je velice slušná, a zeptá se Zdeňka, zda v Berouně, kde budeme přestupovat do rychlíku, nepotřebuje pomoci. Musím zdůraznit, že vlakvedoucí se chová velmi profesionálně a může posloužit za vzor všem svým kolegům.

Po hodince hlásí informační systém něco, co jsme nestihli zaznamenat. Proto se raději zvedáme a jdeme směrem ke dveřím, kde jsou dvě tlačítka popsaná Braillovým písmem. Opakování hlášení a zastávka na znamení. Zdeněk mačká první tlačítko a dozvídá se, že budeme v Srbsku, což je poslední stanice před Berounem, kde vystupujeme.  

Vystupujeme z rychlíku, ale nástupiště nikde

Dnes ale Zdeněk necestuje domů, jeli jsme se jen projet, aby mi ukázal taje cestování po sluchu a s vodicí fenkou. Se Zdeňkem přecházíme na nástupiště, odkud pojede vlak zpět do Prahy. V rychlíku je řazen nový služební vůz s oddílem pro imobilní cestující (Bbdgmee236), který vypadá dobře, pohodlně se v něm sedí, má elektrické zásuvky, stolečky, ale také jeden veliký problém.

Když Zdeněk přijíždí k pražskému Smíchovu, loučím se s ním a přeji mu šťastnou cestu na internát. Informační systém vlaku informuje Zdeňka, že přijíždí do stanice Praha-Smíchov, proto již jde ke dveřím. Vlak zastavuje, Zdeněk slyší zvuk, který značí, že může otevřít dveře, proto zmáčkne tlačítko, kterým dveře otevře. Dveře se otevírají, Zdeněk vystupuje, ale do štěrku! Jelikož je hlášení rozhlasu řízeno GPS signálem a vlak se nacházel v obvodu železniční stanice, tak jednoduše řekl, že se nachází ve stanici Praha-Smíchov. Ovšem ve skutečnosti stál před vjezdovým návěstidlem.

Možná by stačilo, aby vlakvedoucí nebo průvodčí při takovém mimořádném zastavení informovali vlakovým rozhlasem o tom, že vlak se nenachází v prostoru pro nástup a výstup. České dráhy tedy ještě mají co zlepšovat…


Průměrné hodnocení (20 hlasů): 4.55

Fotogalerie

Další články této rubriky

ČD chystají další velké investiceČD chystají další velké investice

22.10.2020 - České dráhy hodlají v dalších pěti letech dále investovat do obnovy vozidlového parku, rekonstrukce a výstavby zázemí a ETCS. Na šestém ročníku Železniční konference Pardubice 2020, která se prvně uskutečnila i formou on-line… »

Nadační fond Skupiny ČD rozdělil prvních 400 tisíc korunNadační fond Skupiny ČD rozdělil prvních 400 tisíc korun

30.9.2020 - Správní rada Nadačního fondu Skupiny ČD – ŽELEZNICE SRDCEM rozdělila prvních 400 tisíc korun z transparentního účtu. Příjemci jsou zaměstnanci Českých drah, kteří utrpěli zranění při nedávných vážných nehodách u… »

Spolupráce NRZP a ČD pokračujeSpolupráce NRZP a ČD pokračuje

29.9.2020 - Více než šest stovek bezbariérových vozů a jednotek, přes 5 000 bezbariérových spojů každý den, což představuje více než dvě třetiny denně vypravených vlaků Českých drah, či unikátní společně vyvinutý objednávkový… »

 

Všechny články rubriky Zpravodajství

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika