Cestující sčítáme nejen proto, aby vlaky nepraskaly ve švech

Termíny sčítacích kampaní jsou pro příslušný rok předem plánovány s ohledem na jarní prázdniny či svátky, protože tato období mohou zkreslit počty cestujících. Snahou je proto vybrat období běžného provozu. Kampaně probíhají zhruba každé dva měsíce a jsou téměř rovnoměrně rozloženy do celého roku. „Na základě požadavků na zpřesnění nebo doplnění údajů mohou být vyhlášeny lokální sčítací kampaně, kde se sčítání týká jen vybraných vlaků nebo například jen jízdních kol o prázdninách. V celostátních sčítacích kampaních se počítají cestující ve všech vlacích, a to jak v dálkové, tak i regionální dopravě. Prioritu žádné vlaky nemají. V lokálních kampaních se sčítají vlaky, které jsou předmětem dalšího zájmu a zpřesňují a doplňují kampaně celostátní. V rámci sčítacích kampaní je sledováno vytížení obou vozových tříd jak dohromady, tak i odděleně,“ vysvětluje Petra Čížková z Odboru obchodu osobní dopravy ČD. 

Sčítají i sousedé, ale podle jiného schématu

Sčítání frekvence cestujících neprovádějí pouze České dráhy, ale také partnerské železnice v sousedních státech, především v Rakousku, Německu a na Slovensku. Jak u DB, tak u ÖBB probíhá sčítání cestujících ve vlacích dálkové dopravy každý den. „Oproti zvyklostem Českých drah, kde se pravidelně zaznamenává nástup–výstup, z něhož se dále počítá obsazení, se na německých a rakouských drahách denně sleduje pouze obsazenost vlaků. Nástup a výstup pak bývá sledován zhruba třikrát do roka. Na Slovensku zjišťují frekvenci cestujících také celostátním sčítáním, které probíhá zhruba čtyřikrát ročně. Slováci sčítají všechny vlaky dálkové i regionální dopravy a jejich kampaně jsou většinou desetidenní, případně týdenní,“ dodává Petra Čížková.

Termín, ve kterém daná konkrétní sčítací kampaň proběhne, je vyhlašován opatřením se zhruba třídenním časovým předstihem a obsahuje shrnutí pravidel a postupů pro realizaci. Na každé kampani spolupracuje také firma Chaps, která ji připravuje do firemního portálu Českých drah s názvem PARIS. Vlakové čety následně zaznamenávají prostřednictvím přenosných osobních pokladen (POP) samotné počty nastupujících a vystupujících v jednotlivých stanicích. Papírové sčítací lístky se dnes využívají pouze výjimečně, například v případě poruchy POP. Poté následuje takzvaná druhá fáze, kdy určení zaměstnanci mají povinnost kontrolovat načtené sčítací lístky a provádět případné opravy a korekce formou opravného sčítacího lístku. Vypovídací schopnost mají pouze sčítací lístky správně vyplněné, především data za první a druhou třídu a v celé trase vlaku.

Výsledky pomáhají dimenzovat soupravy i podchody

Podklady ze sčítání jsou základním informačním zdrojem pro rozhodnutí o délce či skladbě soupravy. Sčítání má výrazný dopad i do ekonomiky dopravce – nasazení navíc zařazeného vozu něco stojí, takže pokud se bude „plýtvat“ přiřazení souprav, nelze vyloučit, že v konečném důsledku to bude znamenat případnou redukci rozsahu dopravy, protože její objednatelé zpravidla nenavyšují částky na základní dopravní obslužnost. Údaje ze sčítání se také používají pro jiné účely – například stavební, což je třeba dimenzování podchodů podle špičkové frekvence ve stanicích. Správné provádění sčítání se kontroluje častěji než v předchozích letech a stalo se součástí pravidelných školení vlakových čet. Někdy totiž není zjištění přesného počtu cestujících jednoduché – například u delších vlaků jsou vozy uprostřed plné k prasknutí a poslední dva vozy soupravy zejí prázdnotou. Díky pravidelným školením provozního personálu byl podtržen význam a důležitost sčítání frekvence cestujících, neboť tyto údaje mají velký vliv na ekonomiku společnosti.

Začalo to na Moravě

Historicky první sčítání proběhlo v září 1992 na Moravě. Sčítání prováděly vlakové čety na papírovém formuláři a současně s tím měli výpravčí ve stanicích do předepsaných formulářů zapisovat počty nastupujících a vystupujících cestujících u konkrétních vlaků. Cílem pak bylo porovnat údaje z obou zdrojů. Již první sčítání bylo zapracováno do počítačové podoby v programu nazvaném SČITLIST. Na dolaďování programu se v letech 1994 až 1995 významnou měrou podílela Anežka Sochová – dnešní systémová specialistka Odboru obchodu osobní dopravy ČD, která se zasloužila o zpracování pokynů pro provádění sčítání, jež jsou platné do současné doby.