Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Skupina ČD / V 20 letech si splnila sen a stala se strojvedoucí

V 20 letech si splnila sen a stala se strojvedoucí

8.3.2021 – autor: MARTIN HARÁK

Vše začalo v dětství, kdy Jana Braumová ještě jako dítě jezdila s maminkou několikrát za rok vlakem z Prahy do Jeseníku. Už odmala rozpoznávala jednotlivé lokomotivní řady na nádražích a jejich přezdívky se naučila z karetní hry Českých drah Čedeto. Ve třinácti letech na internetu narazila na zprávu, že si někteří nadšenci fotí vlaky. A tak si železnici začala fotit a nadchla se pro ni naplno. Odtud už byl krůček ke studiu na dopravní průmyslovce a k řízení lokomotiv. Tím se jí splnil její velký sen.

V 20 letech si splnila sen a stala se strojvedoucí

První fotoaparát dostala Jana k Vánocům ve třinácti letech. Šlo o malý kompaktní přístroj, kterým začala fotit především lokomotivy ve své rodné Praze. Nejčastěji ji bývalo vidět na Wilsonově nádraží. „Nejdříve jsem se divila, že vůbec někdo vlaky fotí, ale pak jsem si to taky sama zkusila. Zpětně po letech vidím, že to byly často nepromyšlené snímky se špatnou kompozicí a dalšími nedostatky. Mně to ale v té době dělalo radost a jsem ráda, že to byl můj, byť chvilkový dětský koníček. Teď se tomu již ale roky nevěnuji a focení jsem nechala na zkušenějších, pro které to je záliba. Já se raději naplno věnuji své práci, kterou jsem si vysnila,“ říká s úsměvem strojvedoucí Jana.
Práci na dráze utvrdila láska. Opravdu tomu tak je. Jana svého současného přítele, který je zaměstnaný již delší dobu jako strojvedoucí Českých drah, poznala – kde jinde než na nádraží! Pár tvoří pět let a oba jsou, jak sama říká, velmi spokojení. „Často slýcháme, že musí být hrozné žít ve vztahu jako dva nádražáci, ne-li hůř, dva strojvedoucí. Ale opak je pravdou. Rádi si doma vyprávíme, co jsme zažili na směně, a je fajn, že oba navzájem víme, o čem je řeč. Oba nás ježdění moc baví a vlastně máme oba práci jako koníčka,“ říká Jana. Přítel Filip Janě navíc pomohl při přípravě na zákonité zkoušky a poradil navíc při jakékoli nejasnosti v předpisech nebo technice jízdy. „Většinou vzal hned tužku a papír a začal mi danou problematiku kreslit nebo různě graficky znázorňovat tak dlouho, až jsem to pochopila.“

Cestující reagují dobře
Podle Jany stále velká část cestujících nevěřícně hledí do oken kabiny lokomotivy, když přijíždí k peronu, a kroutí hlavou. Často prý přichází mladí i starší cestující a dávají se s ní do řeči. Někdy se to prý stane i několikrát za směnu. „Většinou se jen nadšeně vyptávají, jak je možné, že tak mladá holka jezdí samostatně, a jsou mile překvapeni. Vždy mě to velice potěší. Nemyslím jen zmiňovaný obdiv od nich, ale celá ta situace, fakt, že mají radost. Hned mám cestu zpestřenou a zpříjemněnou takovým kontaktem. Sice jde vždy sotva o pár vteřin ve stanici, ale i to dělá hodně. Zároveň ve většině mých odpovědí dodávám, že nás žen strojvedoucích je už několik desítek, takže to zas tak neobvyklé už není. To ale celá řada cestujících vůbec netuší,“ vysvětluje Jana.
A jak se vlastně dostala k „fírování“? Začala v září roku 2018 na dílně v depu ČD v Brně-Horních Heršpicích, poté přešla na zácvik k vozmistrům do Břeclavi. Poté následoval pasivní jízdní zácvik. Jednalo se o pouhé dvě směny, jelikož hned nato vykonala dopravní zkoušku V06 a mohla se pustit do aktivního jízdního zácviku pod dozorem druhého strojvedoucího. To bylo asi dva měsíce po nástupu k Českým drahám. „Něco jsem si odjezdila a následoval měsíční všeobecný kurz v České Třebové k získání licence strojvedoucího. Na první pokus se mně ústní část této zkoušky bohužel nepovedla. Zkouška se totiž konala po třech týdnech zcela nových technických informací, kterých opravdu bylo hodně, takže jsem je neměla čas vstřebat. Ovšem hned o měsíc později jsem zkoušku opakovala během druhého – motorového kurzu, a již jsem odcházela s úsměvem na tváři a potvrzením o jejím vykonání. Ten měsíc navíc byl pro mě velkým přínosem pro utřídění všech informací, a hlavně pro pochopení souvislostí. Druhý pokus byl proto mnohem příjemnější, uvolněnější a o dost rychlejší. Zpětně na to naopak ráda vzpomínám a vůbec mi nevadí, že přišlo zaváhání v podobě jedné jediné zkoušky vykonané až na druhý pokus. Není to nic neobvyklého, že během výcviku se některá zkouška na první pokus nevydaří, a je jedno, zda jde o muže, nebo ženu. V konečném závěru jsme si, pokud všechny zkoušky zvládneme, všichni rovni,“ vysvětluje problematiku Jana. Naučit se musela i svěšování a odvěšování vlaku, což se jí nyní hodí při běžné službě, kdy v koncových stanicích nejsou k dispozici posunovači nebo vozmistři. „Je to sice těží práce, ale běžně ji  zvládám bez problémů. Více než těžké spřáhlo dělají občas problém zatuhlé hadice napájecího a hlavního potrubí, se kterými se hůř manipuluje, anebo kohouty, které jdou někdy ztěžka uzavřít. I s tím jsem si ale zatím vždy poradila.“

Na motorech i na elektrikách
Samostatně začala tato útlá mladá žena jezdit v červnu 2019. Konkrétně její první směna se odehrála na přeshraničním spoji z Břeclavi do Kútů na Slovensku, kam vedla motorový vůz řady 810. „Během dalších pár dní jsem začala jezdit i z Břeclavi do Znojma na motorových vozech řad 842 a 854, čili Kvatrech a Katrech. Během výluky se mi jednou na této trase dostala do rukou i lokomotiva 714,“ vzpomíná. Nejvíce ale dnes Janu uvidíme na Plechovkách řady 242, s nimiž jezdí na rameni Břeclav – Brno – Tišnov – Žďár nad Sázavou. Občas se objeví i za „kniplem“ InterPantera na trase z Brna do Olomouce.
Byť je práce pro Janu koníčkem, zlobí ji některézáležitosti. „Mrzí mě, že si nemohu nafasovat dámské oblečení. I malé mužské velikosti jsou mi velké.
Já se osobně snažím firemní oblečení nosit, protože ráda ukážu, že pracuji pro České dráhy, ale necítím se v něm úplně dobře. Trochu závidím holkám například u Deutsche Bahn, jaké mají perfektní uniformy. Třeba to u nás také časem půjde… Vždyť nás děvčat zase tak málo v činné službě není,“ říká s nadějí a úsměvem mladá strojvedoucí.


Průměrné hodnocení (19 hlasů): 4.58

Další články této rubriky

 ČD - Telematika i v krizi udržela tržby ČD - Telematika i v krizi udržela tržby

7.6.2021 - Dceřiná společnost Českých drah ČD - Telematika loni zaznamenala zisk před zdaněním 66,9 milionu korun, což je meziročně o 6,6 milionu méně. Zhruba o 20 milionů klesly i tržby, a to na 1,676 miliardy korun (v roce 2019 to bylo 1 687… »

ČD Cargo a České přístavy nově spolupracují v KolíněČD Cargo a České přístavy nově spolupracují v Kolíně

7.5.2021 - Přístavy a železnice mají dlouhou společnou historii. Vždyť právě první labské přístavy v severních Čechách vznikaly pro překládku hnědého uhlí z železničních vozů do lodí, které ho odvážely do nenasytných kotlů… »

Neviditelné přenosy zajišťují bezpečnost Neviditelné přenosy zajišťují bezpečnost

5.5.2021 - Výzkumný Ústav Železniční (VUZ) disponuje zkušenostmi a specialisty na světové úrovni. Nejde o prázdné fráze, ale o fakta podpořená řadou referencí. Dobrému renomé přispěl i Karel Peška, expert VUZ na elektromagnetickou… »

 

Všechny články rubriky Skupina ČD

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika