Dvanáctý Albatros vstává z popela

Mašina do České Lípy přijela i s břízkou, která vyrostla v tendru. Ta už je sice pryč, tendr ale připravil i několik dalších překvapení. „Když Albatros sloužil jako vytápěcí kotel po ukončení provozu, uhlím byl zásobován asi nějakým stabilním pásovým dopravníkem. Ten byl na tendru pravděpodobně pevně uchycený, a z něho padaly kostky uhlí i do vodojemů. Takže jsme museli vyčistit místa, kde běžně uhlí nenajdete,“ popisuje první zádrhel vpřípravných pracích na rekonstrukci David Morc, vůdčí osobnost restaurátorské party a zároveň strojmistr ČD.

O pár stání rotundy dál ohřívá Jiří Cikán – další dobrovolník – autogenem matice, které nechce zarezlý koteldobrovolně vydat. Nejde to úplně snadno, takže po autogenu přichází na řadu pořádná palice a stará dobrá trubka nasazená na klíč. Je k neuvěření, že by se tímto způsobem měla rozebírat a pak zase dávat dohromady celá masa železa vážící skoro 114 tun. „Tolik to ale není, dobrých 20 tun železa chybí. Nemáme jeden parní válec, což je menší problém, protože ten se dá vyrobit i svařováním. Ale chybí ojnice, což bolí mnohem víc,“ vysvětluje David Morc s tím, že do provozního stavu by se dvanáctka mohla zrekonstruovat. „Tolik toho nenajezdila a myslím si, že kotel bude vrelativně dobrém stavu. Vždyť v provozu byla mašina řekněme dvě dekády. Co je to proti 70 letům, která má odsloužena Šlechtična (475.179, kterou mají v České Lípě také v péči – pozn. redakce). Jenže než by teoreticky mohla vyjet, uběhne tolik času, že budou muset být i nostalgická vozidla vybavena mobilní částí zabezpečovače ETCS. A to nikdo nezaplatí.“

Budka už je ze stroje demontována a její útroby v podobě manometrů a dalších dochovaných součástí připraveny k oživení. Její oplášťování masivně sžírá koroze, ostatně jako většinu stroje. Než se ruce šikovných mužů pustí do samotné renovace, musí všechna rez a staré nátěry dolů. „Kdybychom to měli brousit, tak se nedožijeme konce. Proto jsme si půjčili pískovačku, se kterou to půjde mnohem rychleji,“ popisuje David Morc obtíže, které vzkříšení „dvanáctky“ provázejí. Je jasné, že tento projekt bude chtít čas. A peníze. Všichni si ale uvědomují, e aktuální doba tomuto scénáři vůbec nenahrává. Snad se je ale nakonec získat podaří, protože rezavé torzo slávu tohoto Maybachu československé lokomotivní školy připomíná jen velmi vzdáleně. A jestli si to nějaký stroj zaslouží, tak jedničkový Albatros a chlapi, kteří mu věnují svůj čas a energii, určitě!