Železniční vizionář se zajímá o radiotelegrafii

Většina lidí si v zájmu pohodlí často vymýšlí důvody, proč určitá věc nejde uvést do života. Inženýr Karel Otava jde ale opačným směrem a snaží se prosadit věci, které musí v případě železnice sloužit i dalším generacím. Odborník v řídicí funkci musí mít podle něj představivost, dobré nervy, výdrž a tak trochu i talent. Hlavní ale je, aby si vedoucí pracovník dokázal představit, jak budou věci fungovat po určité době. Karel Otava nyní výrazným způsobem ovlivňuje naši železnici jako člen představenstva Českých drah a současně zaměstnanec SŽDC. 

Modernizátor z Lysé nad Labem

Jeho posledním „domovským přístavem“ se stalo město Lysá nad Labem. Do Polabí přišel jako výpravčí z Hlinecka na Vysočině v roce 1973. „Mojí první štací se staly Kostomlaty, kde sloužil ve stejné funkci i světoznámý spisovatel Bohumil Hrabal. O dva roky později jsem přešel do Lysé nad Labem. Opustil jsem rodnou nádhernou, byť drsnou Vysočinu a usadil jsem se se svojí ženou Jitkou v úrodné Polabské nížině. Lysá nad Labem nás lákala nejen blízkostí Prahy, ale proč to nepřiznat – i významným železničním uzlem s velmi silným provozem.“

V roce 1980 byl Karel Otava jmenován do funkce náčelníka železniční stanice Stará Boleslav. „Bral jsem to jako další životní zkušenost a získání dalších profesních znalostí, především ve vedení pracovního kolektivu,“ vzpomíná. V roce 1989 se vrátil do Lysé nad Labem jako přednosta stanice – a s velkými plány. Doba byla plná optimismu a Karel Otava prosadil rozsáhlou modernizaci nádraží, ve které sehrálo významnou roli i město, které přispělo částkou 53 milio­nů korun. „Kolejiště bylo uspořádáno tak, aby provozně vyhovovalo i v budoucnu, a nové ostrovní nástupiště, moderní zabezpečovací zařízení a dostatečně dlouhý podchod výrazně přispěly ke zvýšení bezpečnosti obyvatel železnicí rozděleného města,“ říká Otava. 

Bojovník proti betonovým zdím

A jaké úkoly na něj čekají v současnosti? Například modernizace tratí Lysá nad Labem – Praha a Kolín – Lysá nad Labem – Děčín, která je zařazena do sítě evropských nákladních koridorů. „Výsledkem mé činnosti je řada nových zastávek jako třeba Ostrá nebo Znojmo-Nový Šaldorf. Mezi mé dlouhodobé cíle patří propojení tratě z Milovic do Čachovic přes bývalý vojenský prostor a tím prodloužení pražské příměstské dopravy z Milovic do centra Mladé Boleslavi,“ dodává Otava. V této souvislosti vzpomíná, jak jedenáct let prosazoval elektrifikaci tratě do Milovic. S hořkostí dodává, že ti samí lidé, kteří modernizaci tratě z Lysé do Milovic oddalovali, dnes opěvují enormní nárůst cestujících v této relaci.

Vedle prosazování výstavby parkovišť ve stanicích a u zastávek se Karel Otava věnuje společně s některými poslanci kampani proti vysokým betonovým protihlukovým stěnám. Podle něj hyzdí krajinu, znemožňují cestujícím výhled z oken a jsou překážkou i pro záchranáře. „Mojí satisfakcí je, že v současnosti byl vyroben prototyp protihlukové clony vysoké pouhých 73 centimetrů a bude s ní zahájen ověřovací provoz.“ 

Lovec rádiových signálů

Karel Otava je ale ve světě znám nikoli jako člen představenstva Českých drah, ale především jako OK1DG. Nejedná se o žádné tajné heslo, ale o přidělenou volací značku od radiostanice. Jako vášnivý radioamatér se zúčastňuje i mezinárodních závodů a jeho značku zná asi 80 tisíc lidí, s nimiž navázal spojení. Nejraději vysílá na krátkých vlnách o délce od 160 do 10 metrů, protože se tak dovolá nejdále. Využívá k tomu ionosféru, která se vlivem slunečního záření vytváří ve výšce okolo 250 kilometrů. Od ní se rádiové vlny odrážejí zpátky k Zemi a od ní zpět k ionosféře. Jeden skok je dlouhý asi 3 500 kilometrů. To například znamená, že na 18 tisíc kilometrů vzdálený Nový Zéland se rádiové vlny dostanou pěti skoky rychlostí dosahující téměř 300 tisíc kilometrů za vteřinu. 

„Je to úžasný a nepopsatelný pocit. Nasadíte si sluchátka a jste rázem v jiném světě, bez běžných starostí a problémů. V praskotu a šumu atmosférického rušení lovíte někdy sotva slyšitelné signály tisíce kilometrů vzdálených stanic z exotických zemí, kde u radiostanic sedí stejní nadšenci, pro někoho možná cvoci. Snažíte se spolu navázat spojení, i když dost často se to nepovede, protože takovou vzdálenou a mnohdy vzácnou stanici volají stovky dalších radioamatérů z jiných zemí. Když se podmínky šíření rádiových vln najednou mění, vzácná stanice je nenávratně pryč. Šíření rádiových vln je věda sama o sobě. Vše je ovlivněno slunečním zářením, denní a noční dobou nebo ročními obdobími,“ dodává Karel Otava.