Železnice a tenis, dvě vášně jedné vlakvedoucí

Když se na základní škole malé Dity ptali, čím by chtěla být, odpovídala, že buď žokejem, nebo průvodčí. Žokej nevyšel, tak si šla po absolvování devítiletky splnit svůj druhý sen. „Bude to znít jako klišé, ale na dráhu jsem vlastně chtěla jít od malička. Žokej mě minul a moje dětská láska ke koním zůstala jen v platonické rovině. Zato průvodčí jsem dotáhla do konce. Baví mě práce s lidmi a cestování, což je asi základ pro toto povolání. A navíc mě asi hodně ovlivnila moje babička, která byla železničářkou,“ vypráví Dita Sedláčková.

Veselé začátky

Po absolvování dnes již neexistujícího železničního učiliště v Jimramově nastoupila k „jízdě“ jako průvodčí na osobní vlaky v Břeclavi. „V té době se grafikon měnil vždy v květnu a já nastoupila do činné služby na začátku roku. Nafasovala jsem jízdní řád a všechny opravy do něj, jenomže se mi nechtělo všechna ta číslíčka opravovat. A tak jsem „chytře“ nalepila něco z růžových, něco ze zelených a něco z modrých oprav, jen tak halabala. Vypadalo to pěkně barevně, ale hned při první kontrole vše prasklo, protože pan revizor měl samozřejmě bystré oko a můj podvod odhalil. Tak se od té doby snažím opravovat poctivě,“ směje se sympatická vlakvedoucí.

Pendolina jí nevyšla, tak to zkusila u railjetů

Ditu Sedláčkovou neminula ani Pendolina, i když na nich vlastně v pravidelném provozu nejezdila. Když přišly do Česka první jednotky Pendolino, Domovská stanice vlakových čet Břeclav zabezpečovala personální obsazení při zkušebním provozu z Prahy do Děčína. Dita Sedláčková říká, že byla se svými kolegy k ruce i technikům a společnými silami se jim dařilo vychytávat různé dětské nemoci. „V době konání konkurzu na vlakový doprovod Pendolin z Prahy do Bratislavy jsem zrovna s kolegou studovala druhou školu při zaměstnání. Tehdy jsem si řekla, že nejdřív škola, potom Pendolina. Jenomže když jsem školu dokončila, doprovod Pendolin přešel do Ostravy. Proto jsem si již nenechala ujít letošní konkurz na railjety, kde jsem uspěla, a raduji se, že můžu být u začátku vozby moderních evropských vlaků s vysokým standardem. Je to můj další splněný sen,“ dodává.

Tenis je hobby číslo jedna

Tenisovou raketu poprvé Dita Sedláčková vzala do ruky před šestnácti lety, kdy se rozvedla. Našla si nového partnera, s nímž chtěla zkusit sport, který předtím ani jeden nedělali. Volba padla na tenis. „Měli jsme velké štěstí, že koncem devadesátých let na dvorcích břeclavského Slováckého tenisového klubu, kterého jsem členkou, byla velmi dobrá parta, a tak jsme měli spoustu soupeřů, hrály se urputné mače, pořádaly kamarádské turnaje. A také jsem se začala zúčastňovat i železničářských celostátních utkání.“

Dita Sedláčková se v současnosti zúčastňuje takzvaných veteránských turnajů Českých drah „Master's of tenis“, které jsou rozděleny do různých kategorií. „Ráda si zahraji i čtyřhry. Například s vrchním přednostou DKV Brno Zdeňkem Průšou jsme si v zimě střihli krásný zápas, který neměl chybu. Tenis je krásný v tom, že se v podstatě člověk neustále učí a do jisté míry se pořád zlepšuje. Jen tak mimochodem, inženýr Průša organizuje již mnoho let také soutěž družstev Mistrovství ATS Podluží, což je soutěž neregistrovaných hráčů, které jsem se v předešlých letech zúčastnila se svými kamarádkami. Jednou jsme zvítězily a v několika ročnících jsme se umístily na druhém a třetím místě. Letos soutěžíme v kategorii smíšených družstev. Aby byl člověk v tenisu dobrý, musí trénovat alespoň dvakrát za týden. Pochopitelně po­dle počasí a rozpisu služeb v práci. Proto si s partnerem vozíme tenisové rakety skoro pořád s sebou, třeba i na dovolené,“ popisuje svou vášeň Dita Sedláčková.

DITA SEDLÁČKOVÁ

Po zakončení učebního oboru železničář-železničářka na SOUŽ Jimramov nastoupila v roce 1988 v Břeclavi jako průvodčí osobních vlaků a o něco později i rychlíků. V roce 1990 složila zkoušku na vlakvedoucí osobní dopravy a po absolvování výběrového řízení začala doprovázet vlaky EuroCity. V letech 1995 až 1998 studovala Střední průmyslovou školu Edvarda Beneše v Břeclavi, obor zasilatelství, a následně ještě v letech 2005 až 2008 soukromou střední odbornou školu v oboru podnikání. V roce 2014 úspěšně absolvovala konkurz na doprovod vlaků railjet. Nyní pracuje jako vlakvedoucí RP ZAP Brno, DSVČ Břeclav.