Železničářská legenda z Lipenky slaví kulatiny

Stanislav Zeman přišel do Loučovic původně jen na 14 dní v roce 1955 jako provozní dorostenec. A jak sám dnes s úsměvem dodává, „nějak se to protáhlo“. „K dopravě jsem se dostal, když mi ještě nebylo ani osmnáct. A po dosažení plnoletosti jsem si tu prošel snad všemi dopravními funkcemi. Ať už to byly výhybkář, signalista, průvodčí i vlakvedoucí nákladních i osobních vlaků, výpravčí anebo náčelník či od dubna 1992 přednosta stanice,“ zavzpomínal pan Zeman.

Po vojně, kterou si částečně „odkroutil“ u železničního vojska v Praze Vršovicích, odešel zpět na jih Čech a sloužil v Horním Dvořišti a dalších místech. Třeba v Loučovicích na dirigované trati byl výpravčím, dirigujícím dispečerem, náčelníkem a přednostou.

Tisíce vlaků za měsíc

Během jednoho dne se mu v jedné stanici dokázalo vyměnit na 150 vozů. Byly to hlavně nákladní vagony se starým papírem, dřevem, uhlím a dalšími komoditami, které místní papírny potřebovaly. Během měsíce se tu nakládalo a vykládalo 1 500 až 1 700 vozů. Podle toho vypadala organizace práce na nádraží. „Jezdily tu lokomotivy i uprostřed soupravy, protože zajely na vlečku, něco tam zůstalo, pak se odjelo jinam. Podobně to vypadalo ve Vyšším Brodě, Rožmberku, Rybníku. Jezdily i noční nákladní vlaky.“

Obzvláště velký provoz pan Zeman zažil v dobách, kdy se stavěla lipenská přehrada. „Tehdy nebyly kamiony, takže jsme vozili i součásti vodních turbín pro elektrárnu,“ dodává.  Se stavbou přehrady začali stavaři v roce 1952, o sedm let později měli hotovo. Další tři roky se nádrž napouštěla. Už v roce 1961 ale elektrárna fungovala.

Dnes už pod vodou

Není bez zajímavosti, že původně byla trať z Loučovic trasována po druhém břehu, kolem silnice a přes most v Prokopu. „Vlastní stanice Lipno byla asi 200 metrů za hrází.  Dnes už na dně, v hloubce 25 metrů,“ dodává. Kolej v době výstavby přehrady na místě zůstala a udělala se druhá, po níž jezdí vlaky nyní. Po té původní se vozily především kovové prvky k armování. Na té současné pak štěrky, písky a cement. „Viděl jsem tu prezidenty Gottwalda i Zápotockého. Ten tu také jednou vzal heligonku, sedl mezi lidi a zahrál,“ připomněl zajímavost. Nepotřebná stará trať byla snesena až po výstavbě, okolo roku 1960. Současná stanice vyrostla pár stovek metrů od hráze až po výstavbě. Otevřena byla 1. července 1964 a Zeman získal v prvním patře služební byt. Tehdy také ČSD otevřely v přízemí pokladnu, kde našla útočiště i jeho žena.

S přehradou se váže další řada vzpomínek. Třeba na katastrofické povodně v roce 2002. To se zdejší stanice a okolí staly jakýmsi ostrovem. Voda šla přes hráz a rohlíky sem přiváželi vrtulníkem. Ve Vyšším Brodě praskly hráze rybníků, vše včetně trati zůstalo zatopené. Své si vytrpěla i Lipenka.

Stále fit a v práci

V té době byl už Stanislav Zeman čtyři roky v důchodu.  Ovšem jen formálně, neboť je stále pokladníkem na nádraží v Lipně. „Věděl jsem, že by služby ČD neměly v tomto místě upadnout, tak jsme pokladnu zprivatizovali. Jsme smluvním prodejcem,“ vysvětlil.

„Žiji krásný a šťastný život. Škoda, že je tak krátký… Měl jsem jít sloužit do Jindřichova Hradce, do Písku, Třeboně. Měl jsem dělat pokladního revizora. Někde jsem to ukřičel, jinde uprosil, abych zůstal tady. Jsem ajznboňák tělem i duší. Šel jsem na dráhu ze školy, a z dráhy jsem odešel rovnou do důchodu. To přece mluví za vše.“

STANISLAV ZEMAN

Stanislav Zeman se narodil 15. 10. 1938. Studoval Železniční přípravnou školu v Mariánských Lázních a dopravní průmyslovku v Jablonném v Podještědí. Školu musel přerušit, neboť mu komunisté v 50. letech zavřeli otce a odjel domů pomáhat matce. Průmyslovku dodělal až později, při službě na dráze. Postupně sloužil, jako dorostenec v Loučovicích, jako výpravčí v Rybníku, Horním Dvořišti, Loučovicích a poté se stal dirigujícím dispečerem, náčelníkem a přednostou dirigující stanice Loučovice. Do důchodu odešel v roce 1998. Vychoval dceru a syna. Dnes mu dělají radost tři vnoučata.