Zájem o železnici u mladých lidí trvá

Její práce je specializovaná na nábor a spolupráci se školami. „Nezaměřuji se pouze na nábor jako takový, ale především spolupracuji se středoškoláky. Většinou se jedná o naše partnerské školy, tedy ty, na nichž jsou nabízeny obory s uplatněním v železničním průmyslu. Mezi tyto obory patří Železničář, Provoz a ekonomika dopravy a technické obory, které mohou být využity například v depech kolejových vozidel,“ popisuje.
„Pro studenty a pedagogy pořádáme s kolegyní Darinou Mondočkovou různé akce, zajišťujeme odborné praxe a odborný výcvik studentů a celkově se o ně staráme. Pod pojmem akce si můžete představit například Seminář pro pedagogy, který se uskutečnil v dubnu v Praze, Preventivní vlak ve spolupráci se Správou železnic, účast na Regionálních a Národních dnech železnice, dnech otevřených dveří na středních školách, Kariérních dnech a v neposlední řadě také na veletrhu Rail Business Days v Ostravě,“ vyjmenovává.
Studentům navíc poskytují i různé pomůcky k výuce, aby byl jejich vhled do praxe o to reálnější. „Naposledy jsme dodali školám zácvikové zařízení POP (přenosné osobní pokladny), na kterých si žáci mohou simulovat prodej jízdenek nebo soupis vlakové dokumentace. Tím jsou lépe připraveni do praxe a vědí, co je čeká,“ říká Krokerová.

Nezastupitelná praxe
Důležité jsou rovněž exkurze na pracovištích, jež studentům přiblíží reálný provoz a pracovní pozice u Českých drah. „Dnešní doba dokáže lidem mnohé přiblížit formou online světa nebo umělé inteligence, ale v železničním provozu zůstává praktická zkušenost stále neocenitelná. Ne všechny pracovní pozice jsou známé, mnohdy si tedy člověk nedokáže představit, o jakou práci se jedná, a pokud nemá základ a vztah k železnici vycházející z rodiny nebo známých, tak vlastně neví, do čeho jde. Proto je do praxe posíláme.“
Studenty můžete potkat ve vlacích, v pokladnách, v zavazadlových tranzitech či depech kolejových vozidel, kde si mohou práci osahat a zjistit, co je čeká. „Jsme si vědomi, že je tato situace často náročná i pro naše zaměstnance, kteří se o ně na pracovištích starají. Ale mnohdy jsou to oni, kteří zažehnou ve studentech vztah k železnici. A kdo jiný by jim měl předat odkaz řemesla než lidé, kteří tuto práci dělají často celý život a jejich zkušenosti jsou teoreticky nenapodobitelné,“ oceňuje Krokerová. „Když pak student prostředí zná, je pro něj příprava k závěrečným zkouškám i následný nástup k Českým drahám mnohem snazší a méně stresující.“
Setkává se se širokým spektrem potenciálních železničářů. „Obecně jsou studenti různí – jako všude na školách. Někteří mají zájem už od začátku, jiní ho začnou projevovat až v průběhu praxí. A někteří zjistí, že železnice pro ně zkrátka není to pravé,“ říká. „Studentům se zájmem o práci u naší firmy pak nabízíme možnost vstoupit do stipendijního programu a směřovat svou kariéru po ukončení studia k Českým drahám. Ve většině případů jde o zapálené jedince a naše současné nebo budoucí kolegy, kteří pak na své začátky během praxí velice rádi vzpomínají.“

Potíže u technických pozic
Zájem o železnici u mladých lidí podle ní stále přetrvává. „Problémem jsou především technické pozice, které se nám nedaří dlouhodobě obsazovat, mladých lidí z učebních oborů, kteří by mohli nastoupit do dep, není nikdy dost, aktuálně je moc potřebujeme. Největší zájem ale mají studenti o pozice vlakvedoucích nebo strojvedoucích – případně pokračují na vysokou školu a chtějí se v oboru dále vzdělávat. České dráhy ale mají tu obrovskou výhodu, že umí člověka komplexně vyškolit, poskytnout mu praxi a v jistém smyslu si ho připravit k obrazu svému. Jde ale o velice specifickou záležitost,“ vysvětluje.
„Pokud jde například o pozici vlakvedoucího, dokážeme z člověka s všeobecným rozhledem udělat odborníka z praxe. Sama jsem toho vlastně zdárným příkladem. Původně jsem nestudovala železniční obor, ale přišla jsem z gymnázia. U technických pozic je určitě lepší nastoupit ze školy, která dá člověku alespoň základní orientaci v oboru a posléze máme na čem stavět. Také u strojvedoucích, kde je mnoho teorie týkající se technických záležitostí a elektroniky, je lepší mít základ a stavět na něm. Člověk se pak dokáže orientovat a ví, o čem se na kurzech mluví, což je pro něj zkraje velká výhoda. Tím ale nechci vyloučit jedince se všeobecným přehledem, kteří se těmto záležitostem věnují ve volném čase, jsou železničními nadšenci a i přes všeobecné vzdělání nebo obor mimo železnici mají mnohdy více znalostí a vědomostí než ti, kteří daný obor studovali,“ dodává Krokerová. 
Studenty se zájmem o železnici podle ní lze rozdělit do tří pomyslných kategorií. „První jsou ze železniční rodiny, věnují se tomuto oboru odmala a v rámci rodiny po několik generací, nebo u nich zažehnul někdo v průběhu života lásku k železnici. Většinou fotí vlaky, mají doma modelové železnice a najdeme je na téměř všech železničních akcích.
Druhou kategorií jsou studenti, které k této myšlence přivedli rodiče. A zástupce třetí kategorie znám z vlastní zkušenosti. Nastoupí na školu a jejich vztah k železnici probudí někdo zvenčí. Třeba v průběhu studia tím, že jim někdo dá šanci, zaujme je na odborné praxi, věnuje se jim a železniční prostředí jim ukáže. Nakonec třeba dojdou k tomu, že už ve druhém ročníku uvažují o práci na železnici, mnozí z nich i o stipendiu. Na konci studia mi řeknou, že se budou o práci u nás ucházet. Těm jsme vlastně pomohli najít tu cestu k dráze, což mě těší nejvíc.“

Od vlakušky
A jak se člověk z ulice dostane ke dráze? „Vztah k železnici ve mně původně probudila práce vlakušky u minibaru Českých drah, kdy jsem jezdila ještě v uniformě s lodičkou na hlavě na vlacích a prodávala občerstvení. Nápad na pokračování na dráze mi pak vnuknul jeden můj kolega – průvodčí vlaků vyšší kvality.“
A už to šlo ráz na ráz. „Úplně na začátku byla vlakvedoucí osobních vlaků. Po nějakých třech letech jsem dostala nabídku jít pracovat na Regionální obchodní centrum do Ostravy, kde jsem plánovala náhradní autobusovou dopravu a začala sbírat další zkušenosti z oblasti provozu i z druhé strany, po dalších dvou letech jsem se dostala na oddělení veřejných zakázek do Olomouce, kde jsem měla na starosti zpracování zakázek k náhradní autobusové dopravě. A právě tehdy přišla naprosto nečekaná nabídka, jestli bych nešla vypomáhat jako učitelka odborného výcviku na střední školu do Bohumína, kde se otvíral obor Železničář. Nabídka mi přišla nereálná vzhledem k mým pracovním zkušenostem, ale poslala jsem žádost na vedení a dostala zelenou.“
Před třemi lety tedy začala přibližně čtyři dny v měsíci vyučovat studenty na bohumínské střední škole. „K tomuto se váže poslední část mé cesty, tedy specialista náboru a spolupráce se školami. Tuto pozici mi nabídli, když se zakládala společnost ČD Bus a naše oddělení pod ni přecházelo, zůstala jsem tedy pracovat se studenty i nadále. Nutno podotknout, že v době, kdy mi bylo nabídnuto učit na škole, jsem již studovala dálkové studium na Žilinské univerzitě v Žilině, obor Železniční doprava, kde již budu uzavírat bakalářské studium,“ říká.
Sama si přitom vztah k dráze a vhled do provozu udržuje, přímý kontakt s děním na kolejích je nezastupitelný. „Stále mám odbornou způsobilost na pozici vlakvedoucí a občas jezdím ve volnu na vlacích. Toto mi umožňuje předávat studentům stále aktuální informace tak, ať jsou co nejlépe připraveni do budoucna,“ dodává Krokerová.