V softballu je legendou, neopustí ho ani po konci kariéry

Celou sportovní kariéru prožil Lubomír Vrbenský v domácím klubu, který nese název Beavers Chomutov. V roce 1986 ho na hřiště přivedl jeho kamarád jen proto, aby se jako nováček nebál. „Začal jsem hrát spíše náhodou, v sedmnácti letech. V té době byl softball poměrně neznámý sport a ze začátku jsem netušil, o co půjde,“ říká dnes o startu své kariéry Vrbenský. Dodává, že softball je příbuzná hra baseballu jen s tím rozdílem, že jde o jinou velikost míčku a hřiště a také, že ho mohou hrát vedle mužů i ženy. „Bez nadhazovače to vlastně nejde, protože záleží jen na něm, zda míček hodí správným směrem. Navíc musí být dokonale sehraný s takzvaným catcherem, což je česky něco jako zadák. Jde o tandem, který vymýšlí, jak se co bude hrát a házet. Na hřišti se tito dva hráči domlouvají smluvenými signály například pomocí prstů,“ vysvětluje taje softballového sportu strojvedoucí.

Už bude jen trénovat nejmladší

Lubomír Vrbenský letos v 46 letech končí s hráčskou kariérou. Aktuálně hraje play-off a pak obrazně řečeno pověsí rukavici na hřebík a chce se věnovat pomocnému trénování hlavně těch nejmladších. Během kariéry stihl dovést Českou republiku do play-off mistrovství světa, vyhrát mistrovství Evropy a jeho domácí klub Beavers Chomutov je především díky němu historicky nejúspěšnějším evropským celkem. Ve svém věku patří pořád k nejlepším nadhazovačům u nás, ačkoli se nadhozem začal zabývat až po absolvování základní vojenské služby v 21 letech. Jen pro zajímavost – kluci a holky začínají dnes házet třeba už ve dvanácti. Pokud někdo začne s nadhozem třeba až ve dvaceti letech, při nejlepší snaze to dotáhne na slušný průměr. Luboš Vrbenský se ale dostal na světovou špičku.

Nadhazovačem z čiré náhody

Softballový Jágr, jak se v civilu jinak nenápadnému strojvůdci mezi softballovými fanoušky přezdívá, začínal jako vnější polař, ve světě se ale proslavil jako nadhazovač. „S nadhazováním jsem začal koketovat už před vojnou. Výrazněji jsem se tomu začal věnovat až po ní. Nebyl, kdo by nadhazoval, protože kolegové odešli na vojnu, takže jsem začal já. Bylo to tak trochu z nouze,“ poodhaluje své začátky. Je přitom možné, že by se z Vrbenského nikdy celosvětově respektovaný nadhazovač nestal, nebýt nešťastné nehody, kdy si v jednadvaceti letech při přeskoku těžce poranil koleno. Běhat pro míče a po metách mu zdraví nedovolilo, s neodmyslitelnou ortézou na noze se tedy rozhodl naplno věnovat výhradně nadhazování.

Od roku 1996 zažíval český softball dlouhou éru Lubomíra Vrbenského ověnčenou mnoha sportovními úspěchy a medailemi. Čtyřikrát se Vrbenský představil na mistrovství světa, jedenáctkrát s Beavers vyhrál Extraligu, devatenáctkrát v řadě se přitom dostal až do finále. Šestkrát se mohl radovat z titulu na Poháru mistrů evropských zemí a stal se také čtyřikrát mistrem Evropy. „Nejvíc si vážím těch prvních úspěchů. První titul v Extralize, první vyhrané mistrovství Evropy a také šesté místo na mistrovství světa,“ zhodnotil Vrbenský kariéru, během níž si zahrál i v USA, v Jižní Africe nebo na Novém Zélandu. Několikanásobný nejlepší sportovec Chomutovska v reprezentaci skončil v roce 2009 na svém čtvrtém mistrovství světa v kanadském Saskatoonu.

Živí ho práce na železnici

Softball je krásný koníček, který je však neplacený, takže všichni hráči, tedy alespoň ti čeští, musejí mít svá civilní zaměstnání. Proto i Lubomír Vrbenský chodí do práce. Stal se strojvedoucím podobně jako jeho tatínek. Hned po vyučení v chomutovském železničním učilišti začal pracovat v tamním lokomotivním depu nejdříve v dělnických profesích a po absolvování základní vojenské služby nejprve jezdil za „Chomutov“ jako pomocník strojvedoucího a zanedlouho už samostatně jako strojvedoucí. Ač má zkoušky na dieselovou i elektrickou trakci, zůstává věrný, jak sám říká, motorům. V současnosti řídí motorové vozy řady 810 nebo Regionovy na regionálních spojích na Mostecku, Chomutovsku či Žatecku, dříve vozil i rychlíky s řadou 854. „Jako vyučeného motoráře mě vcelku z jasných důvodů baví spíše jezdit na dieselových strojích než na elektrikách, proto zůstávám věrný osmsetdesítkám nebo Regionovám. Navíc jsem trochu ovlivněn tátou, takže dělám, co mě baví. A to je asi nejdůležitější,“ vyznává se z kladného vztahu k železnici Luboš Vrbenský.      

LUBOMÍR VRBENSKÝ

Po vyučení na Středním odborném učilišti železničním v Chomutově v oboru Mechanik kolejových vozidel odešel v roce 1986 pracovat do bývalého chomutovského lokomotivního depa. Od roku 1990 začíná jezdit jako pomocník strojvedoucího a po složení zákonitých zkoušek od roku 1991 jako strojvedoucí v Chomutově, kde pracuje dodnes. Ve volném čase se od svých 17 let věnuje softballu a dnes patří k legendárním hráčům tohoto sportu.