Železničář / Lidé a příběhy / V osmdesáti zdolává trasy půlmaratonu
V osmdesáti zdolává trasy půlmaratonu
27.8.2019 – autor: MARTIN HARÁK
Letošního pražského půlmaratonu Sportisimo Run Czech se zúčastnil i bývalý zaměstnanec ČD Jiří Engliš z Opavy. V 81 letech se stal bezkonkurenčně nejstarším účastníkem tohoto populárního běhu metropolí. Jednadvacet kilometrů dlouhou trasu uběhl bez problémů za necelé tři hodiny a nedaleko cíle stačil ještě řadu závodníků předběhnout.
Jiří Engliš se ke sportu dostal vlastně náhodou. V mládí totiž vůbec nesportoval, ani z tělocviku neměl jedničku. V roce 1965 mu však lékaři diagnostikovali astma. Příčinu neodhalili ani při alergologickém vyšetření. Následovalo několik pobytů v lázních v Luhačovicích a Tatranské Lomnici. V Luhačovicích mu tenkrát lékař poradil, aby si doma zvolil okruh, a ten by měl pravidelně absolvovat během a chůzí. Nejdříve to zkusil rychlou chůzí, pak indiánským během, a nakonec celý okruh uběhl. Když se už zdálo, že je po problémech, přišel náhlý kolaps. Akutní astmatický záchvat, který skončil hospitalizací. Po intenzivní léčbě infuzemi, změně medikace a krátké rekonvalescenci se nevzdal a znovu pomalu začal běhat a postupně zvyšoval počet kilometrů.
První závody na kole
Začátkem osmdesátých let přišly první závody v blízkém okolí, na které jezdíval na kole. Účast na prvních triatlonech byla příjemným zpestřením, a byl to právě Bronzový muž – sportovní akce poštovních odborářů, která přivedla k tomuto sportu nejen pana Engliše, ale i jeho dva syny. Celkem absolvoval deset ročníků. Po letech vytrvalostního běhání přišel na řadu i první maraton v Ostravě, kde později potkal členy oddílu Lokomotiva Ostrava. Společně absolvovali téměř dvacítku maratonů například v Berlíně, Regensburgu nebo Košicích. Do dnešního dne tak Jiří Engliš absolvoval úctyhodných padesát pět maratonů. Jeho druhou sportovní vášní byla také cyklistika. Od počátku devadesátých let se jako člen Cykloveterán klubu Opava účastnil časovek nebo náročných výjezdů končících na vrcholech Pradědu, Pusteven či Lysé hoře. Když byly ve druhé polovině devadesátých let obnoveny akce mistrovství republiky železničářů v cyklistice, pak tam rozhodně nemohl chybět.
Sympatický sportovec Jiří Engliš si navíc letos v březnu dal ještě „do těla“ ve slavném a populárním Vasově běhu, což je extrémně namáhavý lyžařský sportovní výkon na devadesátikilometrové členité trati ve Švédsku. Každoročně se jej účastní tisíce běžkařů z celého světa. Dálkový závod se koná od roku 1922 ze Sälenu do Mory jako vzpomínka na pouť, kterou roku 1520 podnikl tehdejší budoucí švédský král Gustav Vasa. Pan Engliš ale přiznává, že po padesáti kilometrech závod musel kvůli nedodržení časového limitu ukončit. Nebyl sám, stejný osud potkal také řadu mladších i zkušenějších běžců.
Domovská stanice ve Slezsku
Svůj profesní život Jiří Engliš odstartoval dvouletým abiturientským kurzem českotřebovské dopravní průmyslovky, ukončeným maturitou z odborných předmětů. Jeho prvním působištěm na železnici se stala stanice Háj ve Slezsku, kde vykonal odborné zkoušky, a poté nastoupil základní vojenskou službu. Po praktické zkoušce – autorizaci na výpravčího začal sloužit v řadě stanic ve Slezsku, a nakonec od roku 1970 pracoval nepřetržitě až do odchodu do důchodu ve Skrochovicích u Opavy. „Konec poslední noční směny 11. září 1998 provázelo dlouhé houkání posledního vjíždějícího vlaku. Po výpravě vlaku jsem ještě před zraky cestujících odložil výpravku, červenou čepici a sako na nástupiště a s rukama v kapsách jsem za potlesku cestujících odešel do penze. Věděl jsem, že ten okamžik jednoho dne přijde, ale teprve až v ten poslední den si člověk uvědomí a zhodnotí celá ta léta ve službě ve dne v noci, v parném létě, sněhu a vánici, v pátek i svátek. Pro mě je důležité, že jsem obstál bez ztráty kytičky,“ říká Jiří Engliš. Na železnici pracují navíc oba jeho synové a snacha, všichni jako výpravčí. „Dění na dráze stále sleduji, i když je to už hodně jiná práce díky využívání elektronických systémů a dálkového řízení stanic. A protože auto již několik let nepoužívám, mým výhradním dopravním prostředkem nejen na závody je pochopitelně vždy vlak,“ říká na závěr Jiří Engliš.
JIŘÍ ENGLIŠ
Po studiu Střední průmyslové školy dopravní v České Třebové odešel v roce 1956 pracovat do rodného Slezska nejprve jako staniční dělník, pokladník či signalista, po autorizaci sloužil až do odchodu do důchodu jako výpravčí. Vystřídal řadu stanic na tratích z Ostravy do Opavy, respektive Krnova. Svoji kariéru ukončil v roce 1998 a od té doby se věnuje polozávodnímu běhu a lyžování.
Další články této rubriky
Nechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojí
31.10.2024 - V mládí ho varovala matka učitelka před kariérou v pedagogice a otec strojvůdce před dráhou. A tak dnes Zdeněk Michl působí na dopravní fakultě pražského ČVUT, brigádně vyráží po Evropě jako průvodce nočních vlaků a dopravě… »
Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo
4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní… »
Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím
29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí… »