Železničář / Lidé a příběhy / Úzkorozchodnou kopii Esa si postavil pro radost
Úzkorozchodnou kopii Esa si postavil pro radost
3.6.2015 – autor: MARTIN HARÁK
Jihomoravský Vracov se může pochlubit opravdovou kuriozitou, která není běžně k vidění. Na soukromém pozemku rodiny Išových najdeme elektrizovanou zahradní železnici o rozchodu 600 mm, které kraluje věrně provedená replika elektrické vícesystémové lokomotivy řady 362 lidově zvané Eso. Kromě toho ve Vracově můžeme vidět i další dvě elektrické lokomotivy vlastní konstrukce a několik přípojných osobních vozů.
Jak vlastně věrná kopie Esa neboli elektrické lokomotivy řady 362 vznikla? Podle Zdeňka Iše se všechny dostupné materiály a nákresy dají dnes najít na internetu. Jde o ocelové profily a plechy a hlavně dráty, které se musely předem pečlivě rozměřit a pak svařit k sobě. Patrně největším oříškem bylo vymyšlení formy, aby se zahradní model podobal co nejvíce skutečné lokomotivě a aby se pak během jízdy choval jako „velký“ stroj. „Sestavování Esa bylo o to náročnější, že jsem chtěl vyrobit věrnou kopii reálné mašiny – oproti mým původním dvěma lokomotivám, jež jsou spíše kopiemi průmyslových strojů a mé vlastní fantazie. Pracoval jsem na něm dva roky,“ vysvětluje Zdeněk Iš.
Mašina vznikla týmovou prací
Řídicí počítač lokomotivy vymyslel bratr Zdeňka Iše, který je programátorem, a naopak veškerou elektroniku pak jeden z jejich dobrých kamarádů. Veškerá zapojení si prý hrdý majitel lokomotivy udělal už svépomocí. Srdcem lokomotivy je asynchronní elektromotor od firmy Siemens na 380 V s převodovkou, který se dá běžně pořídit v obchodě pro průmyslové nebo i domácí využití. Celá lokomotiva je řízena frekvenčním měničem, který transformuje trakční napětí 220 V na zmíněných 380 V. Stanoviště strojvedoucího je postaveno tak, aby se z něj dala lokomotiva dospělým člověkem pohodlně ovládat. Řídí se podobně jako opravdová lokomotiva, má reálný vzduchový brzdič, páku jízdy či elektronický rychloměr.
Lokomotiva v korporátním nátěru Českých drah navíc vydává věrné zvuky – rozjezd „zpívá“ úplně stejně jako tyristory u opravdového stroje, nezaměnitelný zvuk má i houkačka. Podle Zdeňka Iše šlo při stavbě o dost složitý proces zdánlivě vypadající jednoduše. Nejprve si reálné zvuky musel opatřit výkonným diktafonem a také díky pochopení strojvedoucích národního dopravce, kteří byli při nahrávkách nápomocni. Současně musel vše počítačově doladit tak, aby byly závislé na tahu lokomotivy a poloze kontroléru. „Pokud se stroj rozjíždí, musí ‚zpívat‘ směrem nahoru a ne naopak. Každý zvuk musí odpovídat přesně stupni, který je na lokomotivě zařazený. Jinak by to byla jen obyčejná hračka a ne věrná replika,“ usmívá se Iš.
Dráha přes čtyři pozemky
Železnice Išových o délce zhruba půl kilometru vede přes čtyři zahrady a má dvě kolejové smyčky kvůli lepší manipulaci s vlakovými soupravami. Vznikla v roce 2007 nejprve jako dvacetimetrová trať, postupně se rozrůstala a byla vybavena takřka jako skutečná dráha zabezpečovacím zařízením, závorami, kabelovým vedením, výhybkami a přestavníky. Koleje postavil majitel z klasických železných profilů a původní dvě lokomotivy a vozy vyrobil na podvozcích vozíků ze zrušených průmyslových drah. Navíc celou dráhu elektrizoval funkčním trakčním napětím 220 V, kterým jsou poháněna všechna tři trakční vozidla. Podle majitele jsou takřka každou letní neděli v provozu dvě vlakové soupravy a letos to chtějí zkusit ještě s třetím vlakem. Kuriózní je i hlášení pro návštěvníky této neobvyklé atrakce. Uvítání a všechny odjezdy, zastávky a stanice hlásí nezaměnitelným hlasem slavný herec Josef Somr, vracovský rodák, který se proslavil v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky v jedinečné roli výpravčího Hubičky.
Železnici má v krvi celá rodina
A jak se vlastně Zdeněk Iš k železnici dostal? Odpověď je prý jednoduchá. Maminka, babička i dědové byli železničáři a navíc si Zdeněk k dráze přičichl v Depu kolejových vozidel ve Veselí nad Moravou, kde se vyučil opravářem v roce 1989. Tam si rovněž párkrát sám s leckterou lokomotivou popojel, takže základní znalosti k „řízení“ modelových lokomotiv načerpal právě tam, i když není držitelem strojvůdcovské licence. Ač nevlastní oprávnění k řízení „velkých“ lokomotiv, ty malé řídí rád a s nadšením. Hlavně na jejich vedení nepotřebuje žádné „úřední“ papíry a jezdí si pro radost. „Všechen volný čas a peníze už pár let investuji do zahradní železnice. Mám naštěstí pochopení u manželky, za což jí patří obrovský dík. Myslím si, že druhá taková žena na světě neexistuje,“ říká s úsměvem Zdeněk Iš na závěr.
Další články této rubriky
Nechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojí
31.10.2024 - V mládí ho varovala matka učitelka před kariérou v pedagogice a otec strojvůdce před dráhou. A tak dnes Zdeněk Michl působí na dopravní fakultě pražského ČVUT, brigádně vyráží po Evropě jako průvodce nočních vlaků a dopravě… »
Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo
4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní… »
Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím
29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí… »