Trojice zaměstnanců, která dostala cestující do bezpečí

Všichni tři pocházejí z Břeclavi, pracují pro České dráhy a 7. května měli společnou službu na spoji EuroCity. Řeč je o strojvedoucím Františku Zugarovi, vlakvedoucí Boženě Hofírkové a průvodčím Marianovi Kuchařovi, kteří byli oceněni u příležitosti Dne železnice. Onen květnový den se jejich služba vymkla normálu, když mezinárodní vlak z Budapešti do Berlína narazil do zaklíněného automobilu na přejezdu u stanice Uhersko. Automobil byl sice už prázdný, ale v ohrožení se ocitli cestující ve vlaku, protože okamžitě po nárazu vznikl požár. 

Vlak naštěstí nevykolejil, ale někteří lidé nebrali situaci vážně

„Při průjezdu pravotočivým obloukem jsem na vzdálenost asi sto metrů uviděl stát na kolejích starou škodovku a u ní pobíhajícího chlapíka, který mně gesty naznačoval, abych zastavil. To opravdu nebylo možné ani zázrakem. Na rychloměru jsem měl v ten okamžik 158 km/h!“ vzpomíná na onen den strojvedoucí František Zugar. „Takzvaně jsem nasypal rychlobrzdu a zůstal sedět, nic jiného se stejně nedalo dělat. Během asi dvou vteřin se ozvala dutá rána a auto jsem roloval před sebou. A to přes celé nádraží až k odjezdovému návěstidlu, což bylo dobrých pár set metrů. Všechno se sběhlo rychle, tak jsem se jen modlil, aby vlak nevykolejil. V tomhle jsme měli štěstí v neštěstí, jenže lokomotiva začala po nárazu hořet,“ pokračuje.

Strojvedoucí se okamžitě spojil se svým nadřízeným v Břeclavi, zatímco vlakvedoucí Božena Hofírková kontaktovala hasiše a dispečery. Hlavním úkolem pro průvodčího Mariana Kuchaře bylo odvést cestující, zvláště těch z prvních vozů, do bezpečí. „Někteří lidé bohužel berou takovou situaci jako senzaci, i když se vlastně jedná o tragédii,“ říká průvodčí Kuchař. „Zatímco většina cestujících, včetně dvaceti dětí, které seděly hned v prvním voze za lokomotivou, odešla spořádaně do bezpečné vzdálenosti, několik zvědavců běhalo kolem požáru a fotografovalo zbytky automobilu. Snažil jsem se jim vysvětlit, že na vedlejší koleji může jet klidně vlak a stane se další tragédie. Nerad na to vzpomínám. Vždyť EuroCity bylo plné, vezli jsme asi 500 lidí,“ dodává Marian Kuchař.

Čekání na hasiče představovalo pro vlakvedoucí Boženu Hofírkovou asi nejdelší půlhodinu v životě. „Na dispečinku slíbili, že hned přijedou. Během té půlhodiny jsme ale vyprázdnili všechny hasičské přístroje na lokomotivě, ve vozech, ale i ze sousední lokomotivy od společnosti ČD Cargo. Velmi nám pomáhal ještě odborný lektor DVI Jiří Bodó z Ústí nad Labem,“ uvádí vlakvedoucí Hofírková. 

Požár nebyl do příjezdu hasičů pod kontrolou

Když už si zaměstnanci ČD mysleli, že požár zlikvidovali, rozhořel se s ještě větší intenzitou. „Propadali jsme v té chvíli lehkému zoufalství. Ještě že byl na trati zastaven provoz a cestující jsme dostali dostatečně daleko. Naštěstí hasiči dorazili v momentě, kdy jsme spotřebovali poslední hasicí přístroj,“ vzpomíná strojvedoucí František Zugar. Na vážnost situace upozorňoval i hustý černý dým, který se linul z přední části vlaku.

Vlak EuroCity nakonec zůstal stát ve stanici Uhersko tři hodiny. Navíc panovalo značné vedro, což situaci ještě zhoršovalo. Nervozitu projevovali zejména fanoušci skupiny Metallica, kteří kvůli nehodě nestíhali plánovaný koncert v Praze. Když však viděli dlouhotrvající boj s ohněm, tak se i u nich projevilo pochopení. V krizové situaci se ale ukázaly i pozitivní lidské vlastnosti. Například pokladní z Uherska, která už měla po směně, zůstala na nádraží a podávala cestujícím pitnou vodu a sháněla jim informace o přípojích. Všichni zaměstnanci Českých drah, kteří se podíleli na likvidaci požáru a uklidňování mimořádné situace, si tak zaslouží upřímný lidský obdiv a poděkování.