Terezu k lokomotivám přivedli kamarádi

Proč se rozhodla právě pro řemeslo, které má většina lidí spojené spíše s muži? Tereza to vysvětluje velmi jednoduše. Nejprve dostala nabídku pracovat v jednom zařízení ministerstva spravedlnosti ve Středočeském kraji. „Práce samotná nebyla špatná, ale vztahy na pracovišti se někdy dost vyhrotily a nechtěla jsem to již dále snášet. Proto jsem se začala poohlížet po jiném uplatnění,“ vysvětluje svůj odchod z prvního zaměstnání. „Nemohu říci, že bych chtěla být strojvedoucí odmalička. Rozhodla jsem se vlastně relativně nedávno. Tedy v době, kdy jsem podala výpověď a začala se rozhlížet po jiné práci. O svých záměrech jsem hodně mluvila s kamarády, z nichž celá řada pracuje na železnici, například i jako strojvedoucí. Líbilo se mi, jak o profesi mluví s nadšením, a tak jsem si řekla, že bych to mohla také zkusit. Nejprve jsem u jedné soukromé firmy dělala zácvik na nákladní dopravě, po nějaké době jsem ale přešla na osobní vlaky k Českým drahám,“ říká Tereza Marková. Zároveň dodává, že díky vstřícnosti společnosti České dráhy mohla dokončit přerušená univerzitní studia a úspěšně složit bakalářské zkoušky.

Cílevědomost jí pomohla

Na otázku, zda ji nepřekvapilo, kolik předpisů bude muset nastudovat, a také jak se sžije s technikou, odpovídá Tereza popravdě, že zprvu nevěděla, do čeho jde. Většinu všeho podstatného se dozvěděla až v kursu pro strojvedoucí, neboť se prý dříve o nic takového nezajímala. „Nebudu nalhávat, že jsem si byla úplně jistá, že kurs zvládnu na výbornou, když se však pro něco rozhodnu, tak to dokončím,“ říká odhodlaně Tereza. Podle jejích nadřízených přirozenou inteligencí a vrozenou precizností patřila k jedněm z nejlepších v kursu a nyní je z ní „vzorový strojvedoucí“. Přitom začátky nebyly nijak jednoduché. Tereza musela absolvovat pracovní exkurze v dílnách, poznat všechny typy lokomotiv a jednotek, jak vlastně fungují a z čeho se skládají, a navíc si odbýt také pasivní zácvik. Tedy jízdu na stanovišti po boku zkušenějších kolegů, kteří jí vysvětlovali samotný způsob jízdy s hnacím vozidlem, různá úskalí a také i fígle, které často pomohou v krizových momentech. Tyto věci člověk, který není z provozu a nepůsobil v něm, jednoduše nezná.

Při premiéře velká nervozita

Zhruba po půl roce učení a exkurzí už přišly aktivní zácviky, kdy samostatně vedla vlaky, ale zatím stále s dozorem služebně starších kolegů. Až do chvíle dne „D“, kdy samostatně odvezla svůj první vlak. „Na svou první samostatnou jízdu si pochopitelně pamatuji velmi dobře. Vezla jsem regionální vlak v čele s motorovým vozem řady 810 ze Světlé nad Sázavou do Zruče nad Sázavou a zpět. Zprvu jsem byla dost nervózní, ale naštěstí byl suchý den bez větru a nic zvláštního se nedělo ani na přejezdech, takže asi po hodince jízdy ze mě nervozita opadla a já najednou jela tak rutinně, jako kdybych jezdila celý život. Prostě jsem věděla, že musím standardně fungovat, a tak to mám dodneška,“ usmívá se nad prvotním zážitkem. S vozidlovou technikou se už plně sžila, a tak mimo RegioNovy, RegioSpidery či řadu 810, zvanou někdy RegioMouse, ovládá občas i velké stroje řady 742 nebo 754, tedy Kocoura nebo Brejlovce, se kterými jezdí buď po depu, nebo pro vozidla uvízlá na trati.

Tereza Marková dodnes nejraději řídí motoráky 810, s nimiž jezdí jak na zmíněném Posázavském pacifiku, mimochodem její nejoblíbenější trati, ze Světlé nad Sázavou do Zruče nad Sázavou nebo třeba až do vzdálených Čerčan. Na švýcarských motorových vozech řady 841, tedy RegioSpiderech, jezdí na ose ze Žďáru nad Sázavou přes Přibyslav, Havlíčkův Brod a Jihlavu do Horní Cerekve, potažmo Počátek-Žirovnice, RegioNovy řady 814 zase vede například z Havlíčkova Brodu přes Hlinsko v Čechách až do Pardubic.

Tereza tráví hodně času v práci, a tak musela částečně omezit i své koníčky. „Hodně času jsem trávila s partou dobrovolných hasičů nebo v zápasech ragby. Sport a pohyb obecně mě velmi baví, a protože ragby i hasiči jsou velmi časově náročné disciplíny, které vyžadují pravidelné tréninky, musela jsem je opustit. Pohyb mi opravdu chybí, a tak si budu muset časem najít něco jiného, ovšem časově méně náročného, protože chodím hodně na přesčasové jízdy. Ono není divu, je nás stále málo, a tak se snažím firmě vypomoci, jak jen to jde,“ říká na závěr sympatická havlíčkobrodská strojvedoucí.

TEREZA MARKOVÁ

Po absolvování gymnázia v Chotěboři v roce 2011 odešla studovat na Univerzitu Pardubice v oboru zdravotně-sociální práce. Studia posléze dokončila při zaměstnání na jihlavské univerzitě s bakalářskou zkouškou. Po ukončení pracovního poměru v rámci ministerstva spravedlnosti v roce 2017 odešla pracovat nejprve k jedné soukromé železniční firmě zabývající se nákladní dopravou a od roku 2018 začala pracovat po zácviku jako strojvůdkyně havlíčkobrodského Regionálního provozního pracoviště OCP Východ.