Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Lidé a příběhy / Strojvedoucí svou pohotovostí zabránil tragédii

Strojvedoucí svou pohotovostí zabránil tragédii

16.4.2019 – autor: JOSEF HOLEK

Na nešťastné pátky třináctého strojvedoucí českotřebovského regionálního provozního pracoviště OCP Střed Jan Zika nevěří. Přesto ten loňský, červencový, pro něj zrovna moc dobře nezačal. Málem totiž skončil mimořádnou událostí. Co se tehdy přesně stalo na trati číslo 017 u zastávky Anenská Studánka?

Strojvedoucí svou pohotovostí zabránil tragédii

Hodiny ukazovaly jedenáct minut po čtvrté hodině ranní, když ze stanice v Moravské Třebové vyrazila do České Třebové motorová jednotka řady 814 vedená Janem Zikou, strojvedoucím Oblastního centra provozu Střed Českých drah. Nad nedalekými vršky teprve začínalo svítat. „Jízda měla zpočátku naprosto normální průběh,“ vzpomíná s odstupem času na okamžiky před nepříjemným zážitkem.

„Až před zastávkou Anenská Studánka, kde lidé běžně nastupují a před níž se nachází zhruba 150 metrů vzdálený oblouk, jsem v kolejišti zahlédl jakýsi předmět. Na dálku nebylo rozpoznatelné, co to je. Napadlo mě nejdříve, že jde asi o nějaký větrem zavátý papír či pytel, nebo cosi, co v kolejišti uvízlo před betonovým peronem zastávky. Navíc jsem jel přímo proti vycházejícímu slunci,“ začíná vyprávět. „Měl jsem nižší rychlost, přibrzdil jsem totiž kvůli zastávce na znamení, i když se zrovna nikdo nehlásil k výstupu a ani tam nikdo nečekal,“ doplňuje.

Vstal a odešel domů

Po zpozorování předmětu ale raději zahoukal a aktivoval rychlobrzdu. Jeho pohotová reakce byla v ten okamžik rozhodující – nešlo totiž o nic jiného než o tvrdě spícího mladíka nataženého přes obě kolejnice. Na jedné kolejnici měl podepřenou hlavu a přes druhou obě nohy. „Byla to klika, nemusel jsem si ho všimnout, bylo to ještě před peronem. Naštěstí jsem to ubrzdil,“ dodává i dnes se znatelnou úlevou Jan Zika. A zatímco strojvedoucí si užil zatraceně horké chvilky, mladý muž v klidu spal. „Nevzbudil ho ani pískáček a houkání. Ani to s ním, na rozdíl ode mě, nehnulo. Byl to hodně nepříjemný pocit. Když rozpoznáte, co vlastně leží v kolejišti, s každým blížícím se metrem jen doufáte, že souprava zabrzdí včas. Mně se to nakonec podařilo jen asi sedm metrů před ležícím člověkem.“

Z RegioNovy vystoupil spolu s kolegou strojvedoucím, kterého vezl coby cestujícího. Asi dvacetiletý muž stále spal. Opodál se válely cigarety, zapalovač a taška. Nezbývalo než neznámého vzbudit. „Studený nebyl. Jak jsem ho probudil, vyskočil na nohy, bez známek opilosti nebo vlivu jiných látek.  Zeptal jsem se ho, co tu dělá, jestli se chce zabít, jestli mu něco ujelo, nebo zda nechce jet s námi. On jen že bydlí kousek a že půjde domů, do nedalekého Damníkova,“ popisuje pan Zika další průběh.  Mladík v klidu odešel, jen na nedaleký peron ho doprovodil kolega. Mezi tím Jan Zika přiblížil vlak do zastávky. Jen u nástupiště jel krokem, kdyby si to náhodou mladý dobrodruh rozmyslel.

Oceněn vedením ČD

Po incidentu však měl strojvedoucí z celé události smíšené pocity. Jako kdyby to celé někdo nachystal. „Je to ovšem jen má domněnka. Připadal mi jako naprosto normální kluk. Nevypadal pomateně, a nebylo mu snad vůbec nic. Jen měl špinavý krk od kolejnice,“ konstatoval Zika s tím, že nebyli přivoláni ani policisté. „Nechci to už, pokud možno, vícekrát zažít. Ještě jsem oznámil dirigujícímu dispečerovi a strojmistrovi do DKV, že mám zpoždění asi čtyři minuty a proč, a odjel jsem ze zastávky do následné stanice Třebovice v Čechách. Byla to poměrně rychlá záležitost,“ zavzpomínal. Nepřejetý mladík se až doposud neobjevil a zřejmě se nikomu ani nedokázal omluvit za svou slabší chvilku. „Možná to byl pro něj jen sen, ale pro mne opravdové procitnutí do pátku třináctého,“ uzavřel své vyprávění. Zbytek směny již naštěstí probíhal podle plánu, ale domů a na konec směny jsem se těšil asi nejvíc ze své kariéry u Českých drah.

Jan Zika byl v rámci Dne železnice spolu s dalšími kolegy oceněn nejvyšším vedením národního dopravce. Za svůj čin získal například hodinky. 


Průměrné hodnocení (18 hlasů): 5

Další články této rubriky

Největší kouzlo cesty tkví v její neopakovatelnostiNejvětší kouzlo cesty tkví v její neopakovatelnosti

28.3.2024 - Skutečnost, že dráha dokáže měnit lidské osudy, zavání hrozivým klišé. Jak jinak ale popsat životní cestu Moniky Stapleton, která se s nesmírnou energií a nadšením stará o hladové a žíznivé cestující v railjetech Českých… »

Ludvík Losos a jeho životní dráha protínající PodkrušnohoříLudvík Losos a jeho životní dráha protínající Podkrušnohoří

29.2.2024 - Přívlastek „muž mnoha profesí a zájmů“ není v případě Ludvíka Lososa nikterak nadnesený. V životě se stihl věnovat dějinám umění, konzervaci památek, muzejnictví, restaurátorství, ale i chemii nebo železničnímu… »

Z paluby nočních vlaků až ke kontroléruZ paluby nočních vlaků až ke kontroléru

31.1.2024 - Dráha, jiná alternativa není. Adam Vanting už ve škole nad ničím jiným ani nepřemýšlel a svůj velký sen si i plní. Nejprve na palubě nočních vlaků, potom v kanceláři při plánování výluk – a nyní v podobě kurzu na… »

 

Všechny články rubriky Lidé a příběhy

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika