Železničář / Lidé a příběhy / Strojvedoucí nákladních vlaků propadl modelařině
Strojvedoucí nákladních vlaků propadl modelařině
27.2.2014 – autor: MARTIN HARÁK
Už si ani nepamatuje, zda si jako první oblíbil modelovou nebo skutečnou železnici. Vlakům ale Lukáš Košťál propadl již v útlém dětství, prý už ve čtyřech letech. V Roztokách u Jilemnice, na samotě nad zářezem tratě, kde měla domek jeho tetička, se z okna díval na trať vzdálenou asi půl kilometru s přejezdem a cinkajícími závorami. Když se rozezvučely, počkal, až se souprava dostane na přejezd, a pak utíkal na zahradu, odkud měl lepší výhled, pozorovat parní vlak někdy až se třemi supícími Štokry.
První modelové kolejiště si stavěl Lukáš Košťál asi ve třinácti letech. Vzpomíná, že mělo krajinu a návěstidla. O dva roky později se pustil do opravdové „modelařiny“, tedy stavění vozidel. Dnešní strojvedoucí společnosti ČD Cargo si ještě pamatuje, že jeho nejoblíbenější hračkou byl elektrický vláček. „Začátkem devadesátých let jsem se spřátelil s jedním německým modelářem z Hamburku. Měl už počítač, což si u nás v té době normální člověk ještě nemohl dovolit, a začal kreslit modely pro výrobu leptáním. V té době, až na pár výjimek, u nás nikdo tuto technologii neznal. Mně se tyto modely velice líbily a na žádost kolegy jsem mu je začal pomáhat stavět. A přitom jsem se všechno postupně naučil,“ říká Lukáš Košťál.
Při výrobě modelů používá rád počítač
Když koncem devadesátých let odešel z depa na pražském Masarykově nádraží, protože ho šestihodinové dojíždění do práce přestalo bavit, koupil si počítač a začal sám kreslit předlohy pro leptané modely. Tahle práce ho sice bavila, ale moc neuživila. Proto se po nějaké době vrátil zase na dráhu. „Výroba leptaného modelu je sice méně náročná než třeba výroba formy pro průmyslově vyráběný model, ale i zde je třeba počítat, měřit a hlavně znát předlohu, tedy skutečné železniční vozidlo,“ vysvětluje. Základem takového modelu je podle něj plochý mosazný lept, takže musí vymyslet všechno tak, aby do sebe díly perfektně pasovaly a ve výsledku vznikl přesný model lokomotivy či vozu – vlastně ve formátu 3D.
„Znamená to kreslit v počítači dílek po dílku, stále počítat, doměřovat, ale i tak není téměř možné nakreslit dobrou stavebnici hned napoprvé. Po nakreslení první verze se podle elektronické předlohy u specializované firmy nechá vyleptat plech s díly a z těch se potom snažím sestavit model. V počítači pak odstraňuji chyby, které se projeví až při stavbě modelu. Tento proces se opakuje ještě několikrát, než vznikne opravdu dobrá stavebnice modelu,“ popisuje proces nadšený modelář.
Největší zájem je o Kocoura
Modely a skutečná železnice jdou ruku v ruce. Podle Lukáše Košťála panuje největší zájem o modely těch vozidel, jejichž předloh jezdí nejvíce na skutečné železnici. Nejúspěšnějším modelem české lokomotivy je proto řada 742, přezdívaná ponejvíce jako Kocour. Z českých lokomotiv následuje řada 770, tedy Čmelák. „Každé pravidlo má ale svoji výjimku, takže někdy jsou populární modely vozidel, kterých je na skutečné železnici málo. Z mé produkce je to hlavně parní sněžná fréza, kterou vyráběla firma Henschel. O tento model je veliký zájem především v Německu, odkud originál pochází, ale i u nás zůstalo po válce v provozu asi šest strojů. Největší nadšenci ho mohou vylepšit do takové míry, že je model frézy schopen vyčistit trať od modelového sněhu!“
Na zahradě mu vyrostlo nádraží
Lukáše Košťála ale oslovila i takzvaná zahradní železnice. „Parní stroj mě vždy fascinoval. Chtěl jsem si koupit nějaký malý jen tak pro radost, ale pak jsem uviděl modely zahradní železnice poháněné párou – a bylo rozhodnuto. Musel jsem sice nějaký čas šetřit, ale nakonec jsem si domů přivezl stavebnici parní úzkorozchodné lokomotivy řady U 37. K parní lokomotivě patří samozřejmě i vagony. Ale protože předlohou k mé zahradní železnici jsou jindřichohradecké úzkokolejky, potřeboval jsem modely vozidel z tamního provozu. A takové se většinou koupit nedají. Proto jsem si je musel postavit sám,“ popisuje Košťál. Různé detaily jako nýty, mřížky a kličky si nejdříve nakreslil v počítači a teprve potom si je vyleptal.
K zahradnímu modelu bylo také potřeba postavit kolejiště. První rok si Lukáš Košťál položil na zahradě jen malý okruh kolejí, ale následující rok se již do toho opřel pořádně. Vybudoval opěrnou zeď ve svahu, pod kterou postavil velký okruh s nádražím a výhybkami. „Šlo to poměrně rychle, za jedno léto jsem byl hotový. Mám úžasnou manželku, více než tolerantní k mým hrám a ztřeštěným nápadům, navíc milovnici zahrady, a tak jsme spojili své zájmy dohromady. Já vybudoval kolejiště a ona mi ho zaplnila vegetací,“ dodává s úsměvem strojvedoucí. „Rostlinky jsme samozřejmě vybírali společně, aby alespoň trošku odpovídaly modelové velikosti. Každý rok kontroluji zahrádku a rostlinky, které rostou více, než je zdrávo, musí tento miniaturní svět opustit.“
LUKÁŠ KOŠŤÁL
Po absolvování českotřebovské průmyslovky nastoupil v srpnu 1989 do depa v Pardubicích jako kandidát na pomocníka strojvedoucího. Po ukončení vojenské služby nastoupil v červnu 1991 jako průvodčí nákladních vlaků. Od jara 1993 pracoval v depu Turnov jako pomocník strojvedoucího a v roce 1994 složil zákonité zkoušky na řízení motorových lokomotiv. Následně odešel do depa v Praze. V letech 1998 až 2002 pracoval v soukromém sektoru, aby se pak vrátil jako strojvedoucí zpět do ČD. V roce 2007 přešel do ČD Cargo do Staré Paky a následně Turnova. Vozí především těžké vlaky na lokomotivách řady 753.7, příp. 742. Staví hotové modely v měřítku TT a G i leptané stavebnice ve velikosti N, TT a H0 v rámci své firmy DK-MODEL.
Další články této rubriky
Nechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojí
31.10.2024 - V mládí ho varovala matka učitelka před kariérou v pedagogice a otec strojvůdce před dráhou. A tak dnes Zdeněk Michl působí na dopravní fakultě pražského ČVUT, brigádně vyráží po Evropě jako průvodce nočních vlaků a dopravě… »
Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo
4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní… »
Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím
29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí… »