Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Lidé a příběhy / Strojvedoucí Jan Černý: Odpouštět je lidské

Strojvedoucí Jan Černý: Odpouštět je lidské

7.4.2016 – autor: MARTIN HARÁK

Na loňský 22. červenec nezapomene. To středeční ráno strojvedoucí Jan Černý jako obvykle vedl Pendolino jedoucí z Bohumína do Františkových Lázní. U Studénky se však srazil s plně naloženým kamionem, který zůstal stát na přejezdu mezi staženými závorami. Co se dělo pak, je už dobře známé. Spolehlivému strojvůdci začala nová životní etapa plná operací, lékařských vyšetření a rehabilitací. Jak se mu vede dnes, více než půl roku poté? A omluvil se mu vůbec viník této tragédie?

Strojvedoucí Jan Černý: Odpouštět je lidské

Měla to pro něj být jízda jako kterákoli jiná. Bohužel se však do historie železnice zapsala černým písmem. Pendolino se srazilo na přejezdu u Studénky s polským kamionem. Následky byly děsivé – tři mrtví a přibližně dvacet zraněných. Mezi nimi byl i strojvůdce vlaku Jan Černý. Přežil jen zázrakem a přišel o levou nohu.

Na Vánoce šel prvně domů

V prosinci ho lékaři dočasně pustili domů, Vánoce tak strávil s rodinou, která se pro něj stala hlavní oporou. „Návštěva domova mi hodně pomohla. Vyzkoušel jsem si na chvilku, jaké je to být po dlouhých pěti měsících zase doma, byť na invalidním vozíku,“ zavzpomínal nedávno na svátky Jan Černý. Mezi blízkými se mu pochopitelně ulevilo a očividně pookřál. „O to větší to byla rána, když jsem se vrátil zpátky do nemocnice, kde mi doktoři v pravém kotníku opět diagnostikovali sepsi. Ta mě mimochodem potrápila už několikrát. Vše vyvrcholilo začátkem března, kdy sepse začala ohrožovat můj život. Proto se lékaři urychleně rozhodli pro odebrání i pravé nohy. V pořadí již dvacátá operace snad už byla tou poslední. Pokud se vše dobře zahojí a budu mít dobrou protetiku, věřím, že snad začnu zase chodit," nevzdal se naděje strojvůdce.

V nejtěžších chvílích Jana podpořila životní partnerka Jitka, jeho sestra a také oba synové s rodinami, kteří mu věnují prakticky všechen volný čas. A také řada kamarádů a přátel, již ho v nemocnici vytrvale navštěvují. „Psychická podpora je v mém stavu to nejdůležitější, co potřebuji. Pochopitelně tím ale nijak nesnižuji finanční pomoc,“ dodal Jan Černý. Na podporu strojvůdce a pořízení vhodných protetických pomůcek mu kolegové uspořádali finanční sbírku.

Od viníka nehody dostal omluvný dopis

Nehodu způsobil polský řidič kamionu Slawomir Wojciech Sondaj. Koncem ledna si u Okresního soudu v Novém Jičíně vyslechl verdikt. Ve vězení si má odpykat nepodmíněný trest 8,5 roku. Sondaj sice nepopřel, že na přejezd vjel, ale odmítl uznat chybu. Argumentoval tím, že za vše může špatné zabezpečení přejezdu. Příliš nespěchal ani s omluvou. „Nedávno jsem od pana řidiče prostřednictvím jeho advokáta dostal omluvný dopis. Omluvu přijímám, protože odpouštět je lidské. Nicméně ve světle následných událostí jde spíše o formální záležitost. Vždyť přeci všichni vědí, co se ve Studénce přihodilo, tak k tomu není potřeba už žádných slov. Bohužel, co se stalo, nejde vrátit a žádná omluva na světě to nedá do pořádku,“ řekl Jan Černý.

Pozorně sleduje debatu o bezpečnosti na přejezdech

Vyšetřování tragické srážky samozřejmě pozorně sledoval z lůžka pražské vinohradské nemocnice, kde se dlouhodobě léčí. Na pokoji má k dispozici internetové připojení wi-fi, notebook a chytrý telefon, takže je plně propojen s okolním světem. „Pochopitelně že sleduji dění nejen okolo svého případu, ale i jaké se například vedou diskuze na téma železniční přejezdy. O tomto tématu jsem ostatně debatoval i s ministrem dopravy Danem Ťokem, který mě v nemocnici rovněž navštívil. Z mediálních výstupů v poslední době mám ale pocit, že se zrovna v záležitosti železničních přejezdů hledají samá zástupná řešení,“ prohlásil strojvůdce.

Za jedno z nich považuje identifikaci vozidla, které vjelo nepovoleně na přejezd a zůstalo tam stát. „Tomu nerozumím. Vždyť se tím vytrácí základní princip, který je daný zákonem – a tím není nic jednoduššího než, že červené světlo znamená stůj! A to kdekoli a kdykoli. Na přejezdu, na silnici, přechodu pro chodce. Tyto zásady by přeci měli dodržovat všichni účastníci silničního provozu, notabene ti profesionální. Jiné diskuze a řešení podle mě nemají smysl. Jsou kontraproduktivní. Vždyť přeci každé malé dítě ví, že červená znamená stát a zelená jet. Nerozumím tomu, proč se mluví ještě o něčem jiném,“ rozzlobil se.

Ideálním řešením by podle něj bylo všechny úrovňové přejezdy, především ty na koridorových tratích, kompletně zrušit. „Ale to je samozřejmě dost drahé. Nicméně mám pocit, že na rychlostních tratích na západ od našich hranic žádné úrovňové přejezdy neexistují. To ponechávám bez komentáře…“

Co se odehrálo u Studénky

Úryvek z Železničáře č. 15/2015
"Vlak SuperCity Pendolino 512 odjíždí ve středu 22. července ráno v 7:06 z Bohumína na svoji pravidelnou trasu přes Ostravu a Prahu do Františkových Lázní. Stroj vede zkušený strojvedoucí DKV Praha Jan Černý. Netuší, že ve Studénce čeká na něj a 150 cestujících peklo, které někteří nepřežijí. Nehoda se stala v 7:43 hod. na přejezdu zabezpečeném světelnou signalizací se závorami. Na něj vjel pár vteřin před příjezdem vlaku polský kamion, ačkoliv svítila výstražná světla. Když se zavřely závory, nechal řidič auto i s návěsem, naložené těžkými plechy v kolejišti a jen trochu popojel, aniž se snažil prorazit závory. V té chvíli se ale řítilo z Ostravy Pendolino plnou rychlostí 160 km/h. Díky okamžité reakci strojvedoucího se podařilo snížit rychlost vlaku na 142 km/h, což některým cestujícím zachránilo život. Strojvůdce se po zabrzdění vlaku snažil utéci ze své kabiny do prvního vozu. Na vše ale bylo jen pár vteřin, takže ho bohužel dostihlo „plechové tsunami“, které mu rozdrtilo nohu a poškodilo páteř. Dílo zkázy dokonaly svazky plechů v prvním voze jednotky, kde hned nebo po převozu do nemocnice zemřeli postupně tři lidé a řada dalších byla vážně zraněna. V prvním voze jednotky ten den cestovalo 31 cestujících."

 

Jan Černý

Od roku 1975 pracoval v bývalém Lokomotivním depu Praha-střed jako kandidát strojvedoucího, o rok později pak již jako samostatný strojvedoucí. Jako jeden z prvních českých strojvedoucích začal od roku 2002 zkušebně pilotovat italské rychlovlaky Pendolino, které navíc řídil v turnusové službě až do osudného střetu 22. 7. 2015. Předloni v dubnu předešel vážné nehodě, když rovněž v Pendolinu zabránil jisté srážce s autem, které uvázlo před stanicí Hranice na Moravě na přejezdu se závorami. Navíc pohotově varoval i strojvůdce protijedoucího nákladního vlaku, který díky tomu začal včas brzdit. Za tento čin byl oceněn na Dni železnice.


Průměrné hodnocení (51 hlasů): 4.63

Další články této rubriky

Vlakvedoucí sbírá ceny v cyklistických závodechVlakvedoucí sbírá ceny v cyklistických závodech

20.2.2019 - Sportovat začal už na základní škole. Nejprve se věnoval atletice, později navíc vesloval. V šestnácti letech jeho sportovní kariéru ukončilo zranění kolene, a tak se ke sportování vrátil až po čtyřicítce, kdy si doslova z hecu… »

Vlakvedoucí zachraňovala roční dítěVlakvedoucí zachraňovala roční dítě

5.2.2019 - Je jedním z celkem třiadvaceti zaměstnanců, kteří byli na podzim oceněni generálním ředitelem Českých drah za prokázání duchapřítomnosti, odvahy či vykonání mimořádného činu. Vlakvedoucí Dana Buksová z přerovského… »

Muzikou vlakvedoucí zaujal až v AngliiMuzikou vlakvedoucí zaujal až v Anglii

30.11.2018 - S nadsázkou o sobě říká, že je na Posázavském pacifiku živoucí zkamenělinou. V soukromém životě však odhazuje profesionální a lety nadrilovanou rutinu, skládá písně a koncertuje. Pohybuje se na české klubové scéně, ale také… »

 

Všechny články rubriky Lidé a příběhy

 

Tipy redakce

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika