Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Lidé a příběhy / Stará se o nemocného syna. Pomohl jí nadační fond ČD

Stará se o nemocného syna. Pomohl jí nadační fond ČD

31.5.2022

Dalibor Motyčka z Frýdku-Místku žil zcela aktivní normální život. Miloval plavání, hory, zvířata, muziku. Základní školu ukončil s vyznamenáním, byl premiantem třídy. V patnácti se mu ale obrátil svět naruby. Projevila se u něj katatonní schizofrenie. Maminka Jana kvůli péči musela opustit práci a být synovi stoprocentní oporou čtyřiadvacet hodin denně. Pomohl však i Nadační fond Skupiny ČD – ŽELEZNICE SRDCEM.

Stará se o nemocného syna. Pomohl jí nadační fond ČD

Rok 2020 nebyl jednoduchý. Své by o tom mohla vyprávět i Jana Doleželová, dlouholetá železničářka z Frýdku-Místku. U jejího dospívajícího syna Dalibora se totiž projevila katatonní schizofrenie, respektive duševní nemoc, která dokáže člověka na pár minut zcela paralyzovat, jakoby zmrazit. Dája, jak paní Doleželová synovi říká, potřebuje matčinu neustálou péči, kvůli čemuž musela opustit práci – do minulého roku pracovala u Českých drah jako dozorčí osobní přepravy. Rodině nyní pomůže i Nadační fond Skupiny ČD – ŽELEZNICE SRDCEM.
Spouštěčem nemoci byly nejspíše hormonální přeměny v pubertálním věku. Vliv však mohly mít i geny. „Dája byl introvertní, pečlivý, do školy se připravoval, základní školu ukončil s vyznamenáním,“ vzpomíná paní Doleželová. Pak nastoupil na frýdeckomísteckou průmyslovku a zdálo se, že ani studium na střední škole nebude pro mladého kluka problém. 

Skončil na jipce
Zvrat ale nastal na jaře 2020. „Tehdy mě vůbec nenapadlo, že by se něco mělo dít. Měli sice kvůli covidu distanční výuku, ale pořád se do školy pečlivě připravoval. Najednou mi neodpovídal, přitom nikdy problémový nebyl. Přestala mu jít čeština a jiné oblíbené předměty. Nedokázal rukou ťuknout do myši a psát text. Vše jsme tedy začali řešit. Začal kolotoč hospitalizací a lékařských vyšetření. Nastavili jsme ve škole individuální vzdělávací plán a přibrali jsme asistenta,“ vypráví paní Jana. Nemoc se ale zhoršovala, Dája dokonce na několik měsíců skončil na jipce. Nedokázal se vůbec pohnout. I dnes, pokud ataka trvá déle, musí paní Doleželová okamžitě vyhledat lékařskou pomoc
Škola tehdy musela stranou. Dnes ji sice navštěvuje, nicméně známky nedostává. Navíc se přidalo i zhoršení paměti. Asistent mu pomáhá nejen ve škole, ale i ve chvílích osobního života. S každou atakou si navíc nemoc bere své. A bohužel nevrací. Tento proces ale do jisté míry zachraňuje ergoterapie. Pan Doleželová dodává, že výrazně pomáhá například jakákoli činnost, mezi níž patří mimo jiné i hraní karet, pexesa anebo dívání se na soutěžní kvízy v televizi. 

Zapojí se
Dája užívá silné léky a v běžném životě je extrémně pomalý. Maminka ale má trpělivost, nemoc svého syna obdivuhodně zvládá v režimu dvacet čtyři hodiny denně a sedm dní v týdnu. „Dělala jsem na směny, ale syn nedokáže udělat nic bez asistence, péče je velmi náročná. Nevyjde ze dveří, neudělá si hygienu, nenají se. Zátarasy máme nejen v pohybech, ale i mluvení. Oporou tak není Dájovi jen maminka, ale i nejužší kruh rodiny včetně osobního asistenta Matouše. 
Odměnou maminčina snažení je alespoň drobný úsměv, anebo chvilkové prozpěvování. Dáju ale chce i porůznu zabavit a zapojit do běžných činností každo­denního života. Výbornou terapeutickou pomůckou jsou i procházky. „Frýdek-Místek máme prochozený křížem krážem. Snažím se jej udržovat v pohybu. Takto chodíme téměř denně, pokud to zdravotní stav dovolí, chodíváme i s vnoučaty. A zatímco on dříve pomáhal jim, nyní oni pomáhají jemu. Musí si zvyknout,“ konstatuje paní Doleželová. „Dája má rád zvířata, takže chodíme mezi přáteli nejen s pejsky, koňmi… Zvládá poslouchat muziku, dříve i rád četl. Dnes už mu tato kratochvíle není bohužel dopřána, stejně jako neméně oblíbené plavání a lyžování. Vůbec aktivita je velmi prospěšná, což potvrzují i lékaři. Podle nich je úspěch, že mladý pán chodí a mluví. 

Maminka je silná
Když se paní Doleželová dozvěděla o Nadačním fondu Skupiny ČD – ŽELEZNICE SRDCEM, byla nadšená. Spojila se se svým nadřízeným, vysvětlila mu svou situaci, požádala o pomoc, byť ukončila pracovní poměr. Vyplnil s Janou Doleželovou smlouvy a za pár dní volal, že pomoc prošla. „Rozbrečelo mě to. Budeme dostávat určitou částku po dobu pěti let, každý rok. Peníze použijeme na běžnou režii, na terapie, na pohonné hmoty, na veškerou nutnou pomoc. Má to samozřejmě své podmínky, ale děkuji Českým drahám. Nesmírně si vážím této pomoci.“
Nyní se paní Jana s Dájou snaží porůznu rehabilitovat a navštěvovat pomocná centra. Nastoupit terapii by měl i ve specializovaném centru v Klimkovicích. „Třeba bude líp. Věřím ve zlepšení. Jsem silná.“  
 


Průměrné hodnocení (7 hlasů): 1.57

Další články této rubriky

Po tratích jezdí už přes půlstoletíPo tratích jezdí už přes půlstoletí

2.9.2022 - Práci měňte jednou za pět let, radí v současné době personalisté. Když však Jiří Štulc před více než padesáti lety nastupoval k tehdejším ČSD, podobné doporučení zjevně nedostal. Skvělým strojům na kolejích totiž zůstal… »

Kus Vysokých Tater najdete v podhůří BeskydKus Vysokých Tater najdete v podhůří Beskyd

29.7.2022 - Ačkoliv česká krajina nabízí nesmírnou přírodní pestrost, přece jen existují scenérie, které jsou v naší kotlině nedosažitelné. Pokud tedy teskníte po fjordech nebo vysokohorských štítech, nezbývá než se vydat za hranice.… »

Studium mu jde nejlépe ve vlakuStudium mu jde nejlépe ve vlaku

29.4.2022 - Poprvé se na cesty bez rodičů vypravil v jedenácti letech a dnes už má proježděnou celou republiku. Ve vlaku se navíc připravuje i do školy. Prahu dokáže z východních Čech otočit i čtyřikrát do týdne. Jaké sny mají mladí… »

 

Všechny články rubriky Lidé a příběhy

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika