Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Lidé a příběhy / Srdce strojvedoucího tepe pro nostalgické jízdy s párou

Srdce strojvedoucího tepe pro nostalgické jízdy s párou

30.10.2014 – autor: MARTIN HARÁK

Sympatický třicátník Tomáš Hříbek pochází ze železničářské rodiny z Opavy. Velký vliv na něj měl táta, který pracoval jako průvodčí nákladních vlaků, a dva strýcové – vlakvedoucí a strojvedoucí na vlacích v okolí rodné Opavy. Tito tři muži se stali pro Tomáše, tak jako dobré sudičky, první studnicí informací o dění na dráze. To ovlivnilo mladého muže natolik, že po studiích odešel pracovat k železnici a zanedlouho se stane patrně jedním z nejmladších strojvedoucích na parních lokomotivách u nás.

Srdce strojvedoucího tepe pro nostalgické jízdy s párou

V blízkosti historických vozidel se Tomáš Hříbek pohybuje v podstatě od začátku své kariéry na dráze. První mašinkou, kterou dostal před šesti lety v olomouckém depu se svými kamarády do péče, byl břeclavský Pilštyk T 466.0007. „Na několika akcích, kde náš stroj pomáhal na postrcích parních lokomotiv, jsem se seznámil se strojvedoucím parní lokomotivy 464.202 Františkem Šrámkem, který ve mně vzbudil zájem o parní vozidla. Pozvolna jsem se začal díky kolegům z Olomouce dostávat hloub do kouzelného světa parních lokomotiv,“ vyznává se ze své lásky k parní trakci Tomáš Hříbek.

Dobrá parta z Olomouce je jako druhá rodina

Práce strojvedoucího je Tomášovým splněným dětským snem a zároveň i koníčkem. „Logickou cestou je pro mě dosáhnout vrcholu odbornosti v této profesi. Tím není nic menšího než průkaz způsobilosti k řízení parních lokomotiv. Ještě v letošním roce mě čeká složení zkoušky a tím završím určitou etapu svého profesního života a budu se rozhlížet, kam by bylo možné vykročit ještě dál,“ říká. Každá lokomotiva má svou partu, která o ni pečuje a věnuje této činnosti nemalý díl svého volného času. V olomoucké parní partě, kde Tomáš Hříbek hodně působí, se sešel zajímavý sociologický vzorek. Počínaje strojvůdcovskými elévy s věkem lehce přes dvacet let až po sedmdesátileté parní „dědky“, tedy emeritní důchodce, kteří ještě na parních lokomotivách aktivně jezdili.

„Krásné na tomto seskupení lidí je, že přes padesátiletý věkový rozptyl jsme všichni stejným způsobem krásně postiženi. Navíc jsme společně s Martinem Šůstalem a Michalem Štrublíkem obhájili jako nejmladší parní četa krásné druhé místo na loňském Grand prix parních lokomotiv ve Zvolenu,“ vypráví Tomáš, pro kterého je olomoucká parní parta druhým domovem. Potkávají se například v muzeu v Lužné, ve slovenských Vrútkách nebo polské Chabówce.

Motoráčky má také rád

„Před parními lokomotivami jsem měl tu čest zajezdit si s různými historickými motorovými vozy. Předně to byl motoráček Hurvínek řady M 131.1 následovaný Kredencí řady M 262.0 nebo Krokodýlem řady M 286.0.“ Všechny zmíněné motoráčky má Tomáš spojené se vzpomínkami na dětství a při pohledu na ně se mu vybavuje všední atmosféra motorových vlaků, specifická vůně paliva, zvláštní druh tepla ve voze a také vrzavé zvuky motorových veteránů. „Každá řada měla svoje specifické poznávací znaky, které mně utkvěly v paměti. Příležitostné svezení zvláštním motorovým vlakem mě pomyslně přenáší do doby, kdy jsem s rodiči jel na výlet a vše pečlivě sledoval. Navíc si s každou lokomotivou či motorovým vozem ve vzpomínkách spojuji některého pana strojvedoucího – v mých očích to byli tehdy největší páni mistři. Patrně tady vznikla úplně první myšlenka stát se mašinfírou.“

Moderna versus nostalgie

Podle Tomášových slov měl vždy štěstí na zajímavou skladbu lokomotivních řad. Ať to byla Ostrava, Bohumín nebo v posledním roce Břeclav. „Loni jsem přestoupil na Provozní pracoviště Břeclav, kde díky blízkosti hranic s Rakouskem a Slovenskem vozím mezinárodní spoje z Vídně či Budapešti. Na slovenské vlaky s bratislavskými stroji řady 350 a na rakouských spojích jsou k mé radosti nasazovány nové soupravy railjet s lokomotivami Taurus či nové české stroje řady 380. Jsem vděčný za možnost srovnání nejnovějších vozidel s provozuschopnými parními babičkami. Jezdí přece po totožných kolejích a dopravní předpisy pro ně platí vlastně stejné.“   

TOMÁŠ HŘÍBEK

Rodák z Opavy nastoupil po studiu na Střední elektrotechnické škole v Ostravě v roce 2003 do DKV Praha nejprve jako elektromechanik. Po složení zkoušek na funkci strojvedoucího přestoupil v roce 2006 do tehdejšího DKV Ostrava – později SOKV ČD Cargo, kde jezdil na motorových lokomotivách. V roce 2007 odešel do Provozní jednotky Bohumín (DKV Olomouc), kde si rozšířil způsobilost o stejnosměrné a vícesystémové elektrické lokomotivy. Od loňského roku jezdí jako strojvedoucí na Provozním pracovišti Břeclav (DKV Brno) v turnusu mezinárodních vlaků EuroCity a v DHV ČD Lužná na příležitostných nostalgických spojích.


Průměrné hodnocení (16 hlasů): 4.5

Další články této rubriky

Nechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojíNechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojí

31.10.2024 - V mládí ho varovala matka učitelka před kariérou v pedagogice a otec strojvůdce před dráhou. A tak dnes Zdeněk Michl působí na dopravní fakultě pražského ČVUT, brigádně vyráží po Evropě jako průvodce nočních vlaků a dopravě… »

Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadloChceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo

4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní… »

Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídímNa Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím

29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí… »

 

Všechny články rubriky Lidé a příběhy

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika