Školí strojvůdce a tančí v rytmu rokenrolu

Bezpečnostní poradce pro přepravu nebezpečných věcí a zároveň zkušební komisař a učitel nových strojvedoucích pro České dráhy v letech 1970 až 1974 studoval Střední průmyslovou železniční školu v České Třebové a po maturitě nastoupil do tehdejšího jihlavského Lokomotivního depa jako pomocník strojvedoucího. Pak odešel na dva roky na tehdejší povinnou vojenskou službu a po jejím ukončení v roce 1977 se stal kandidátem strojvedoucího. Po dalších dvou letech začal již samostatně jezdit jako strojvedoucí. „Vozil jsem od té doby nákladní i osobní vlaky a rychlíky v celém dnešním Jihomoravském kraji a na Vysočině. To trvalo až do začátku roku 1990, kdy jsem nastoupil na post strojvedoucí-instruktor. O tři roky později jsem se stal kontrolorem vozby a od roku 1997 jsem začal pracovat v Provozní jednotce Jihlava jako inspektor pro školení a vyšetřování. Tady jsem zůstal až do roku 2006, odkdy jsem dělal zkušebního komisaře až do svého odchodu do důchodu. Po dvouměsíční přestávce doma jsem se však na žádost Českých drah vrátil zpět a od té chvíle pracuji jako bezpečnostní poradce RID a pro doškolování strojvedoucích, takže jsem stále v aktivní službě,“ vysvětluje Vilibald Prokop. 

Tanec ho zaujal na střední škole                                    

Celoživotní železničář se už dávno upsal své další lásce – akrobatickému rokenrolu. Před čtvrt stoletím, konkrétně 1. prosince 1994, založil v Jihlavě se svou ženou Marií a několika kamarády dnes již proslavený klub Elvis, a tím nastartoval nejen dráhu poloprofesionálního tanečníka, ale zároveň i trenéra této namáhavé a zároveň elegantní sportovní disciplíny. „Kdysi při studiích v České Třebové jsem závodně tančil latinskoamerické a standardní tance, a dokonce jsme s tehdejší taneční partnerkou obhájili v Praze první místo v latinskoamerických tancích. Když jsem začal jezdit v turnusové službě, tak jsem aktivní tancování musel opustit, protože obě aktivity nešly skloubit dohromady,“ říká Prokop. Vše se změnilo až v době, kdy už aktivně nejezdil a mohl si pracovní a soukromý program lépe rozvrhnout. Velkým impulsem se staly jeho dvě děti Vilda a Eva, které jako malé začaly tancovat, a tak vznik samostatného tanečního klubu byl jen otázkou doby. „Udělali jsme si trenérské zkoušky třetí a druhé třídy a pedagogické minimum, a klub se rozjel,“ nadšeně dodává trenér a instruktor v jedné osobě.

Celá rodina Prokopových akrobatickému sportovnímu tanci propadla, mimo jiné i proto, že je divácky přitažlivý. Pro manžele Prokopovy se osudovým stalo setkání s osminásobnými mistry republiky v rokenrolovém tanci – manželi Vasilem a Janou Gjurovými. Od nich převzali všechny potřebné dovednosti k vysoké akrobacii, které jsou potřebné k dosažení nejvyšších tříd A a B. „Dnes se ženou jen trénujeme, do našeho počínání se zapojil jak syn, tak i dcera a snacha Zuzka. Navíc syn Vilda a jeho taneční partnerka Lucka Mašková jsou dnes nejstarším rokenrolovým tanečním párem akrobatického tance na světě, takže máme být oprávněně na co hrdí. S manželkou máme tréninky rozdělené. Ona pracuje na choreografii a já se synem se naopak věnujeme akrobacii. Trénink je nicméně kolektivní a nezbytná je spolupráce všech trenérů v klubu. Všichni se věnujeme všem párům a formacím, proto je dobrý kolektiv zárukou úspěšnosti klubu,“ říká Prokop.

Objeli celou Evropu

Úspěšní trenéři a úspěšní frekventanti z Jihlavy obhájili řadu vítězství v České republice i ve světě. Sježděnou mají celou Evropu od Finska přes Švédsko, Belgii a Německo po Itálii, na svých cestách se dostali třeba až do Moskvy, Soči či Kalinigradu. „Našlápnuto“ měli také do Kanady, cesta ale nakonec bohužel nevyšla vzhledem k velkým finančním požadavkům. „Jedním z našich největších úspěchů bylo vítězství Světového poháru v roce 2008 v Lyonu ve Francii našeho žákovského páru Jany Vránové a Jaroslava Hrdličky. V Mnichově jsme v Mistrovství světa párových formací obsadili sedmé místo a v Soči deváté. Pro mnohé soupeře jsme byli tak dobří, že nás neradi na světových pohárech viděli. Řevnivost totiž panuje nejen v politice, ale pochopitelně i ve sportu,“ říká s úsměvem Prokop.

Na otázku, zda je hrdý na své svěřence, které pomáhal trénovat, jednoznačně dodává, že velký díl na svém úspěchu mají mladí tanečníci sami. „Pokud mládež chce sama, výsledky se dostaví automaticky. My tomu jen trochu pomůžeme radou, ale nebudu popírat, že máme obrovskou radost, když naši ‚elvisáci‘ někde ve světě zvítězí. Je to jakési poděkování za celoroční námahu a dřinu, kterou akrobatické tancování vlastně je.“

VILIBALD PROKOP

Po studiích Střední průmyslové školy železniční v České Třebové nastoupil v roce 1974 do tehdejšího Lokomotivního depa ČSD v Jihlavě jako pomocník strojvedoucího. Po absolvování základní vojenské služby se stal kandidátem strojvedoucího a v roce 1979 vykonal zákonité zkoušky a začal jezdit na elektrických lokomotivách jako strojvedoucí. V lednu roku 1990 nastoupil na post strojvedoucí – instruktor, v roce 1994 složil zkoušku na funkci kontrolora vozby a od 1. 3. 1997 nastoupil do funkce inspektor pro školení a vyšetřování ČD. Od roku 1994 vede se ženou taneční jihlavský rokenrolový klub Elvis.