Příběh Legiovlaku doplnila rozstřílená posila

Slovenský vůz z roku 1906 má podobný osud jako jeho čeští sourozenci. Na rozdíl od nich ale nepostrádá dobrodružství. „Členové klubu ho objevili v Hronské Dúbravě, v roce 2006 se ho podařilo vytáhnout z kopřiv a zachránit, protože mu samozřejmě hrozilo rozebrání,“ přiblížil jeho historii Peter Oravec z KHT Zvolen. To ale ještě nikdo netušil, jak brzy vůz znovu oživne.

„Když nás oslovili partneři z Nadace M. R. Štefánika, zda bychom se zapojili do projektu Legiovlak, popřemýšleli jsme a volba padla právě na tento dvouosák. Předpokládali jsme, že jeho oprava bude náročná, ale že až tak, to jsme nevěděli. Všechny díly z vozu, co se daly odmontovat nebo odřezat a odvézt, byly rozkradené, dřevěná nástavba zcela shnilá. Navíc jsme zjistili různé technické defekty, jež bylo nutné opravit,“ popsal Oravec.

Autentické průstřely z války

Při pracích, kterým členové klubu věnovali ze svého času asi 1000 hodin, se přišlo i na nejrůznější překvapení. Vagon pochází z roku 1906 a ve střeše se našel záznam, že byl opraven roku 1932 v dílnách Louny, a dokonce tam klempíř nechal své iniciály AH a podpis. Při rozebírání shnilé skříně členové klubu s údivem zjistili, že v ocelové konstrukci je několik průstřelů po kulkách z doby 2. světové války, čili v osudu vozu nechyběly dramatické chvilky.

Zvolenští museli zajistit kompletní opravu pojezdu, dvojkolí a pružnic, šroubovek a narážecího ústrojí. Provedli komplet výdřevu stěn, takže zůstala jen střecha z roku 1932. „Vůz má tlakovou brzdu Knorr a původní rozvaděč Knorr, který opravili v ŽOS Trnava a je řádně certifikovaný. Prováděla se vlastně úplná dílenská oprava tak, aby vůz měl příslušné papíry,“ vypočítával Oravec a vzpomněl i na historicko-technická dilemata, která se za pochodu musela řešit. „Třeba zda dát originální brzdové kohouty či nové s aretací. Předpis jasně hovoří, že musí být aretované, takže se nedalo nic dělat a historická věrnost musela v tu chvíli stranou.“ 

Poslední úpravy se odehrály ještě cestou do Prahy

Opravu ve Zvolenu zahájili v prosinci roku 2014 a práce technici dokončili letos 14. května, kdy vůz absolvoval zkušební jízdu. Pouhé čtyři dny před prezentací Legiovlaku v Praze, kam vagon musel dorazit po vlastní ose, tedy zdolat více než pětisetkilometrovou pouť. „S kolegy jsme jej odvezli na trase Zvolen – Vrútky a z Vrútek až do Prahy ho opatrně převážela tamní Rakaňa (přezdívka pro lokomotivu 182),“ dodává Oravec. V interiéru návštěvníka překvapí dobové dílenské vybavení, malá kovářská výheň s kovadlinou, bruska, ponk se svěrákem a zásobníkem na nářadí a hlavně šlapací soustruh. Vůz by s trochou nadsázky mohl i dnes posloužit jako zázemí ke zvládnutí leckteré drobné opravy. Uvnitř samozřejmě nechybějí tabule vysvětlující účast slovenských legionářů v Rusku – pohybovalo se jich údajně 3 333, další sloužili v legiích italských a francouzských. Informační materiály představují také osobnost M. R. Štefánika a nadaci.

A „správkaři“ ze Zvolena s profesionální zvědavostí pokukovali i po českých vozech, na nichž bylo možné objevit třeba zbytky sací brzdy, exotické ložiskové domky či speciálně natočené pružnice. Peteru Oravcovi se nejvíc líbil poštovní a obrněný vůz, jeho mladší kolega Peter Kalmán zase obdivoval vůz nemocniční. „Každý vagon je přehlídkou něčeho, co ve vlaku nesmí chybět,“ dodal na závěr.

Letošní pouť Legiovlaku ukončí zastávky v Brně, kam zavítá v sobotu 24. října, 7. listopadu přijede do Zlína a cestu Českem ukončí v Břeclavi, kde se objeví 20. listopadu.