Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Lidé a příběhy / Nesnáší nálepkování lidí podle barvy pleti

Nesnáší nálepkování lidí podle barvy pleti

19.7.2013 – autor: MARTIN HARÁK

Vlakvedoucí dálkových vlaků z Chomutova Josef Kováč nerozlišuje lidi podle barvy pleti, ale zásadně podle toho, jak se chovají během jízdy nebo na nástupišti. Pochází ze železničářské rodiny, jeho otec byl na dráze celý život, bratr zase pracuje u SŽDC. Má tři velké lásky – kromě železnice to jsou ještě jeho synové, které vychovává, a pak fotbal.

Nesnáší nálepkování lidí podle barvy pleti

Na dráze dělá úctyhodných 27 let. Kromě toho, že je Josef Kováč vlakvedoucím na rychlících na trasách Praha – Ústí nad Labem – Chomutov a Plzeň – Cheb – Chomutov, zastává také funkci ve Federaci vlakových čet, konkrétně jako předseda v domovské stanici vlakových čet v Chomutově. „Musím potvrdit, že jsem se u svých kolegů nebo nadřízených ještě nesetkal s nějakou nevolí či naschvály. Na takzvané kamarády mám dobře vyvinutý čich a jdu od takových lidí honem rychle pryč. Myslím tím jak Romy, tak i bílé. I když je to možná zvláštní, nemohu si navíc stěžovat ani na naše zákazníky, kteří mě ve většině případů přijímají veskrze velmi dobře,“ říká Kováč a naráží při tom na svůj etnický původ. 

Darebáci mohou být ve všech skupinách

„Cítím se jako obyčejný člověk, pocházím ze standardní romské rodiny. Je fajn, že mě okolí zpravidla vnímá jako člověka a ne Roma. Mrzí mě, jak se o našem etniku často mluví v médiích nebo mezi lidmi. Pravda je, že většina slušných a pracovitých Romů nemá prakticky žádnou šanci se nějak zviditelnit. Kvůli předsudkům se u nich posuzuje hlavně barva pleti,“ říká a dodává k tomu, že darebákem může být „cigán jako gadžo“. Jenže Romové to mají v praktickém životě těžší. „Já osobně toto nálepkování strašně nesnáším. V naší společnosti bohužel nefunguje dlouhodobé soužití řady různých etnik jako třeba ve Spojených státech nebo Anglii. Tam jsou zvyklí vedle sebe žít černí, žlutí nebo bílí bez větších problémů,“ vysvětluje své názory vlakvedoucí, na kterého údajně za necelé tři desítky let práce nepřišla ani jedna stížnost. 

Zajišťuje fotbalová utkání i zájezdy na muzikál

Člověk je ale živ nejen prací, a tak je tomu i u Josefa Kováče. „I když mě práce do­opravdy baví a je tak trochu mým hobby, nejlépe se odreaguji u sportu. Dříve jsem dokonce závodně zápasil, pak jsem přesedlal na fotbal, kterému jsem zůstal věrný dodnes. K fotbalu ostatně vedu své tři syny, kteří snad půjdou v mých stopách. Navíc mě baví organizování různých sportovních a kulturních akcí. Naposledy jsem třeba zajišťoval kompletní servis pro fotbalová utkání třinácti družstev, která hrála o pohár ředitele Vlakového doprovodu osobní dopravy Českých drah v Bílině, kde jsem se doopravdy realizoval. A navíc jsem si u toho s kolegy z vlakových posádek z celé republiky užil hodně legrace a pohody,“ směje se.

Co se týče zajištění fotbalového turnaje, o kterém jsme v Železničáři psali v čísle 12/2013, bylo to rozhodnutí vedoucího RCVD Ústí nad Labem Václava Milera. „Musím mu poděkovat za důvěru vůči mé osobě,“ zdůrazňuje Josef Kováč, na kterého letos čekají další akce. Například na konci června organizuje zájezd do Lokte na muzikál Johanka z Arku, který je spojen s prohlídkou hradu. Na podzim to zase bude zájezd do Podhájské. 

Synové mu dělají radost

Mimo sportu se vlakvedoucí z Chomutova zajímá o historii, dobové dokumenty, léčitelství a s chutí vaří. Má rád posezení s přáteli při lidové hudbě, například v některém z moravských sklípků, kam také organizuje každým rokem zájezdy. „Pokud ale mohu být upřímný, tak největším hobby je výchova mých synů, neboť z nich chci vychovat slušné lidi. Kluci mně dělají radost, to musím s potěšením přiznat. Jeden je už dokonce výpravčím na dráze, druhý studuje na hotelové škole a třetí se učí na kuchaře. Jsou docela šikovní a navíc hodní, což je pro mě asi ta nejlepší odměna.“

JOSEF KOVÁČ

Po absolvování Středního odborného učiliště železničního v Chomutově nastoupil v roce 1986 k ČSD jako průvodčí osobních vlaků. Od roku 1988 jezdil na pozici vlakvedoucího nejprve na regionálních spojích a od roku 1996 přešel na dálkové vlaky spojující Chomutov s Chebem, Prahou a Plzní. Ve funkci vlakvedoucího RCVD Ústí nad Labem pracuje i dnes. Působí i ve Federaci vlakových čet. Má rád fotbal a pro své kolegy organizuje různé sportovní a kulturní akce.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 1

Další články této rubriky

Jaroslav Rudiš: Pandemie mě paradoxně uklidnilaJaroslav Rudiš: Pandemie mě paradoxně uklidnila

29.6.2020 - Je známý nejen v České republice, ale hlavně v německy mluvících zemích, kde se jeho romány hojně čtou i vydávají. Spisovatel Jaroslav Rudiš, který je pověstný náklonností k vlakům – proslavila ho železničářská komiksová… »

Z vlaků do oblak a zase zpětZ vlaků do oblak a zase zpět

1.6.2020 - I když Aneta Ochránková ze Zákaznického personálu Brno doprovází vlaky teprve pár měsíců, už nyní je přesvědčená, že se v této práci našla. Kromě toho, že ji baví, zažívá díky ní každý den něco nového, zkrátka… »

Školí strojvůdce a tančí v rytmu rokenroluŠkolí strojvůdce a tančí v rytmu rokenrolu

24.3.2020 - Je velkým milovníkem hudby a také jedním ze zakladatelů dnes již proslulého jihlavského rokenrolového tanečního klubu Elvis Jihlava. Navzdory tomu má Vilibald Prokop zcela civilní zaměstnání. V rámci Oblastního centra provozu… »

 

Všechny články rubriky Lidé a příběhy

 

Tipy redakce

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika