Němečtí strojvedoucí chtějí mluvit česky

Psát a spát, jít a jet, vdaná a vadná. To jsou slova, která se Němcům při výuce českého jazyka nesmírně pletou. To říká sympatická lektorka Šárka Vacková, která má s výukou češtiny na německé straně hranice dlouholeté zkušenosti. Nyní se snaží pro cizince ne zrovna jednoduchý český jazyk naučit řadu německých strojvedoucích, kteří zajíždějí na české území a musejí se umět domluvit s naším personálem. V kurzu je obvykle do deseti klientů, které nejčastěji vyšle zaměstnavatel. 
 „Učíme se hlavně gramatické rody, tedy ten, ta, to a dále skloňování sloves, zájmena, čísla, hodiny, dny, týden, data, minulý čas a akuzativ. Na to se nabaluje další gramatika. První hodina je o oboustranném seznámení a představení, nastavení cíle a určitého data, do kdy chceme cíle dosáhnout. Poté procvičujeme českou abecedu a výslovnost,“ říká na úvod lektorka. „Hlavní důraz však kladu na to, aby uměli komunikovat.“ K Šárce na češtinu chodí lidé všech generací, kteří si doplňují jazykové vzdělání. „Chtějí se domluvit v restauraci, při schůzce, když si kupují jízdenku, objednávají jídlo v restauraci nebo nakupují v obchodě. Hlavně mluvíme, diskutujeme. Já na ně mluvím jenom česky. Je to zatím jediná možnost, jak se mohou k našemu jazyku dostat,“ upozorňuje. Chybují, ale není to prý na škodu. Šárce jde především o to, aby ztratili ostych, nervozitu a neustále hovořili. Nesmí se především bát mluvit. Byť s chybami nebo špatně. 

Hranolky se závorou
Při diskusi je nejoblíbenějším tématem jídlo. Často například musí vysvětlovat rozdíly ve významech. Například my máme zavináče, tedy znak v mailu, ale i pokrm v restauraci. „Saští strojvedoucí, které učím, používají v souvislosti s jídlem jedno vtipné slovní spojení, když si objednávají hranolky s kečupem a tatarkou. Řeknou, že je chtějí se závorou. Proč? Také je na nich bílá a červená,“ směje se učitelka.  
Složitá česká gramatika může být pro leckteré Němce těžkým oříškem. Vždyť mají například jen čtyři pády oproti našim sedmi. Ve výuce proto postupuje Šárka pomalu. Strojvedoucí se musí umět dorozumět. Z gramatiky jsou důležitá slovesa, rod a slovní zásoba. 

Němci píší krátce
Problémem jsou pro Němce měkké konsonanty (ž, š, č, ř…) anebo krátké a dlouhé samohlásky. Když tak klienti píší diktát, píší slova „nakrátko“. Šárka tedy musí vlastně zpívat, aby dala najevo, kde je dlouhá samohláska. „Chybují i ve videch, tedy zda je děj dokonavý, nebo nedokonavý.“ 
Hodiny Šárky Vackové nejsou o suchopárném biflování. Němci se češtinu učí rádi, chtějí lépe poznat Českou republiku, rádi k nám jezdí na dovolenou anebo nakupovat. Chtějí se umět domluvit a neradi se u toho cítí trapně. Pokrok je pak prý u nich patrný po osmi až deseti lekcích. Největší odměnou je pro lektorku fakt, že strojvedoucí nemají strach mluvit. „Ti, co se učí, jsou hrdinové. Díky své snaze a motivaci se nakonec na­učí česky, “ uzavírá Šárka Vacková.