Přihlásit se do Intranetu ČD

 
 

Železničář / Lidé a příběhy / Na soukromé prohlídce pokladů ve střekovské vodárně

Na soukromé prohlídce pokladů ve střekovské vodárně

24.1.2013 – autor: MARTIN NAVRÁTIL

Ústecká vodárna s čerpací stanicí se udržela v provozu s parním strojem prakticky sto let. Fungovala od roku 1874 až do doby, kdy sem byla už jen nakrátko dodána elektrická čerpadla. Dnes je kulturní památkou a o její stav se s láskou stará Zdeněk Dundr. Ten nás také provedl mezi dochovanými a postupně obnovovanými poklady uvnitř vodárny, která naštěstí odolala zubu času.

Na soukromé prohlídce pokladů ve střekovské vodárně

Druhý život nádražní vodárny v ústecké čtvrti Střekov začal prý docela náhodou. Někdy v roce 2002 se jistý železniční nadšenec z Prahy vracel z brigády na muzejní dráze v Zubrnicích. Když mu ujel přípoj, začal se nudit a při procházce nádražím ho zaujala stranou stojící opuštěná vodárna. Když zjistil, že hlavní dveře do vodárny jsou otevřené, protože je někdo zřejmě vylomil, podíval se dovnitř. Tam zjistil, že je na místě jak parní stroj, tak stojatý kotel. Ihned volal Zubrnickým a ti se tam ještě ten večer jeli s baterkami podívat. Nečekali takovou vzácnost, netušili, že je uvnitř dochované vybavení. Ve většině vodáren totiž strojní vybavení chybí, maximálně zůstaly jen nádrže. Tak líčí počátky technické a kulturní památky Zdeněk Dundr, její správce a strojník, který nám byl při návštěvě vzorným průvodcem. 

Studna je propojená s Labem kanálem

Zdeněk Dundr se do ústecké vodárny dostal asi sedm let poté, kdy se mu Přemysl Košek ze Zubrnické museální železnice zmínil, že získali do pronájmu parní vodárnu. „To prý teprv uvidíš! Neměli jsme čas, pak v lednu 2009 jsem se sem šel podívat a nejdřív ze všeho jsem zíral na různou skladovanou veteš,“ vzpomíná Dundr. Zubrničtí do vodárny, kterou si pronajali, aby zařízení zachránili, dočasně odkládali všechno, co nebylo kam dát. „Ptali se mě, jestli bych se o to nechtěl starat. Tak proč ne, ať to má využití!“ odpověděl jim tehdy.

Parní stroj, který stejně jako objekt vodárny pochází z roku 1874, měl prasklinu na válci. Kotli chyběla veškerá armatura i rošty. Naopak zůstalo dvoupístové čerpadlo umístěné v hloubce 25 metrů včetně táhla. „Bude nejspíš zalehlé, zarezlé, ale není-li roztrhnuté, tak by třeba šlo opravit. Dno studny v hloubce 28 m se nachází pod úrovní Labe, to proto, aby se zajistila stálá hladina ve studni i při nízkém stavu vody. Do ní byl od Labe vykopán umělý kanál, tunel,“ vysvětluje Dundr. Kvůli vodárně mu tak nastalo období shánění dílů, které se nevyrábějí, a neustálých oprav a renovací. 

Parní kotel vypadá jako nový

Zkušební kohouty, které slouží ke zjištění stavu vody v kotli nezávisle na  vodoznaku, jim pomohl sehnat pan Palas z Národního technického muzea. „Když byl ve vodárně, vyprávěl jsem mu to, říkal, že nějaké kohouty mají v depozitu, sešli jsme se, a ejhle, byly to přesně ty, co hledám! Potěšil mě, když mi později napsal zprávu, že náš kotel vypadá, jako když vyšel z továrny. Ten byl v roce 1930 při rekonstrukci dosazen nový, po tom původním zůstal v rohu jen rám balkonu,“ říká Zdeněk Dundr. Druhou nesnází byly rošty. Ty se naštěstí podařilo objevit ve zdevastované litoměřické strojovce: „Kotel neměl ani průlez, dvířka, nic, ale jediné, co tam zbylo, byly rošty.“ Po třech letech námahy vyhlížejí kotel i parní stroj jako nové. Zcela autentický stroj včetně náhonu a ojnice, která předává pohyb vahadlu, předvádí Zdeněk Dundr dokonce v chodu! Zatím je pohon obstaráván stlačeným vzduchem z elektrického kompresoru, tedy s nižším výkonem. Kotel nemá tlakovou zkoušku, a tak zůstává zatím neprovozní.

„Z Litoměřic to sem na Střekov mám kousek, nikdo mi do toho nemluví a jsem tu takový hlavní vedoucí objektu a strojník. Někdo má zahrádku, já jezdím sem,“ doplňuje Zdeněk Dundr. Při naší náv­ště­vě jsme viděli, že mu společnost právě dělali dobrovolní hasiči, kteří si pronajali jedno z obytných křídel vodárny. Ti pomohli při opravě střechy. Až budete mít cestu přes Střekov, neváhejte se tu zastavit. Informace o otevírací době najdete na webu www.zmz.cz , ale na telefonu 728 484 270 nebo 775 130 479 je možné si domluvit i individuální prohlídku. 

ZDENĚK DUNDR

Profesí je topenář. Jako kluk si přál být u lokomotiv, ale kvůli brýlím to nešlo. Protože touha byla silnější, dostal se do party lidí u lokomotiv. Začínal ve výtopně Přerov v partě okolo Šlechtičny 475.1142 (zejména u pánů Hanzala a Gáji), kde prvně přičichl k obsluze parního kotle a mašiny. Později přešel do Parostrojního spolku Mikádo v Lounech, kde pomáhal i na Papouškovi. V kolektivu strojvedoucích pod vedením Jardy Pecháčka ho dovedli k úspěšným topičským zkouškám, díky nimž se dostal na Komárka, kde topil strojvedoucímu a prezidentovi spolku Radku Fymanovi. V současnosti je správcem a strojníkem vodárny na Střekově v Ústí nad Labem.


Průměrné hodnocení (6 hlasů): 5

Další články této rubriky

Karel Otava: Odmítám výraz „Nejde to“Karel Otava: Odmítám výraz „Nejde to“

7.10.2020 - Renesanční muž či vizionář. Tak bychom mohli označit zkušeného železničáře, starostu Lysé nad Labem, odborného poradce a místopředsedu Výboru pro dopravu Středočeského kraje Karla Otavu. Už jako mladý výpravčí navrhl… »

Každý by si měl najít svoji trasuKaždý by si měl najít svoji trasu

27.8.2020 - Jak si myslíte, že tráví ministr svůj volný čas? S golfovou holí nebo na tenisovém kurtu? A co třeba s rodinou, baťohem, psem a vychlazeným pivkem na lokálce uprostřed českých hvozdů. Málokdo ví, že vicepremiér Karel Havlíček… »

Jaroslav Rudiš: Pandemie mě paradoxně uklidnilaJaroslav Rudiš: Pandemie mě paradoxně uklidnila

29.6.2020 - Je známý nejen v České republice, ale hlavně v německy mluvících zemích, kde se jeho romány hojně čtou i vydávají. Spisovatel Jaroslav Rudiš, který je pověstný náklonností k vlakům – proslavila ho železničářská komiksová… »

 

Všechny články rubriky Lidé a příběhy

 
 
Filtr pro třídění článků
Datum od
Datum do
Železničář číslo
Rubrika