Na jižní Moravě odhaluje stopy po židovském odboji

Impulzem k takřka badatelské práci bylo pro Kamila Visingera před deseti lety setkání s vnukem legendárního československého generála, legionáře a ministra národní obrany londýnské exilové vlády Jana Sergeje Ingra. Ačkoli je britským občanem, narodil se v obci Vlkoš na Bzenecku. „Velmi mně pomohl při pátrání po lidech, kteří utekli do exilu. Jen ze Bzenecka bojovalo na západní frontě během druhé světové války třináct lidí, mezi nimiž byli i občané židovského původu. Co vím, tak o některých lidech píše v knize o bzeneckých židovských dějinách autor Hugo Gold, dále se historií Židů v Bzenci zabýval i Ervín Klenovský, který napsal knihu Z historie židovské obce v Bzenci,“ říká Kamil Visinger.

Inspirací mu byl i spisovatel a štábní kapitán Ladislav Melíšek, který napsal knihu U Tobruku, kde vzpomíná nejen na své vlastní působení v československých vojenských jednotkách v Africe za druhé světové války, ale i na své židovské spolubojovníky. Dále čerpal informace například z knihy Ozvěny bojů od Karla Klapálka anebo v díle Od Tobruku do Plzně, které napsal Josef Somr. Všechny tyto knihy byly vydány ale až po roce 1989. Předtím byla tato literatura dostupná například jen v exilových vydavatelstvích. 

Odešlo pět set Židů, vrátili se dva

Se svým kamarádem Jakubem Grombířem pátrá po všech židovských bojovnících z druhé světové války, kteří pocházeli z Bzence a jeho okolí. „Jen v samotném Bzenci žilo před válkou pět set lidí židovského původu. V roce 1945 se do města vrátili zpět pouze dva – doktor Blumka a Robert Alt.“ Podle Kamila Visingera část Židů měla to štěstí, že se dostala po válce například do Palestiny, kde později zakládali stát Izrael, nebo třeba do Ameriky – většinou to byli odbojáři, kteří byli během války organizováni v československé zahraniční armádě. Valná část bzeneckých Židů ale zahynula v koncentračních a vyhlazovacích táborech, kam byli deportováni v roce 1943. „Neúcta k  židovské komunitě pokračovala po Vítězném únoru, kdy byla zbořena bzenecká synagoga a z jejích cihel byl postaven socialistický kulturní dům. Taková byla bohužel doba,“ říká pan vlakvedoucí. 

Pátrání v archivech

Bádání po židovských odbojářích je po­dle Kamila Visingera nevděčnou a vyčerpávající prací. Satisfakcí mu ale je, že se mu daří rozkrývat část naší historie, kterou se dosud nikdo nezabýval. „Například při bádání v Moravském zemském archivu v Brně si vždy zadám nejdříve zkusmo nějaké typické židovské jméno jako třeba Goldschmied nebo Lustig a k tomu se snažím přičlenit přibližný rok narození. Jde o typickou metodu pokus–omyl, ale jinak to opravdu nejde, když se chci dopátrat osudu konkrétního člověka. Hodně mně pomáhá i místo narození dotyčného člověka, protože dříve se rodilo většinou doma a ne jako dnes třeba i ve vzdálené porodnici v jiném městě.“ Velkým pomocníkem je pro badatelskou činnost Kamila Vissingera také Petr Něnička z Military muzea ve Vlkoši, které je mimo jiné věnované i zmiňovanému generálovi Ingrovi, ale i dalším osobnostem z tohoto regionu. 

Hledání fotografií je velmi náročné

Pátrání zatím není uzavřeno a neúnavný badatel má se svým kamarádem v plánu do dvou až tří let tuto činnost ukončit a všechna nalezená data zúročit v zamýšlené knize. Podle Visingera jsou k bádání důležité i fotografie židovských bojovníků. Ty se prý ale shánějí opravdu složitě. Nicméně je pan vlakvedoucí ve spojení s lidmi ze zájmového klubu o bzenecké historii, kteří mu ochotně poskytují nové informace nebo záběry hledaných lidí, pokud je nějakým způsobem dostanou k dispozici. „Je to skoro neuvěřitelné, že o židovských vojácích takřka nejsou žádné záznamy. Jako kdyby nikdy tito lidé neexistovali. Proto mě toto téma přitahuje, je to velká výzva. Navíc bych rád, aby naše děti a další generace věděli, co se v této republice doopravdy stalo, a že za svobodu československého národa bojovali i Židé.“           

KAMIL VISINGER

Vyučil se v oboru Mechanik opravář kolejových vozidel na Středním odborném učilišti ve Valticích. Pracoval v Depu kolejových vozidel ČSD ve Veselí nad Moravou. Po propuštění v roce 1991 pro nadbytečnost odešel pracovat do soukromého sektoru. Po absolvování vojenské služby nastoupil v roce 1994 jako průvodčí do Střediska vlakových čet ve Veselí nad Moravou, kde dodnes slouží ve funkci vlakvedoucího na regionálních spojích Českých drah v rámci jihomoravské dopravní integrace.