Železničář / Lidé a příběhy / Mistr v jízdách zručnosti vzpomíná na soutěže Laminátek
Mistr v jízdách zručnosti vzpomíná na soutěže Laminátek
28.3.2013 – autor: MARTIN HARÁK
Před více než čtyřiceti lety začal František Šabata jezdit jako strojvedoucí na elektrických lokomotivách střídavé trakce mezi Kutnou Horou a Brnem a Bratislavou. Po deseti letech ho vedení depa díky jeho perfektní schopnosti porozumět technice a také ji vysvětlit ostatním přeřadilo do funkce strojvedoucí-instruktor. František Šabata se tehdy stal nejmladším „cvičným“ na Československých státních drahách.
Jeho jméno znali nejenom společní kolegové z depa. Strojvedoucí František Šabata totiž několikrát obhájil vítězství v celorepublikové soutěži v jízdě zručnosti. Ta se dřív pořádala každý rok a konkurence byla o to větší, že oproti dnešku jste museli brát v úvahu i Slovensko. „Po celý můj profesní život mě zajímala elektrická vozba, později i vozba motorová a zejména pak všechna nová moderní a modernizovaná vozidla v síti ČD, která se stala i mým hobby. Vždy jsem se snažil přijít na kloub věcem, proč právě tak fungují. Jednoduše řečeno – chtěl jsem s vlakem vždy dojet do cíle a nezůstat stát někde na trati,“ říká František Šabata, který jezdil po většinu své kariéry strojvedoucího na střídavých strojích zvaných Laminátky, tedy na současné řadě 230.
Poznávání vozidel začíná fotodokumentací
Na začátku 80. let dostal František Šabata nabídku pracovat jako strojvedoucí-instruktor, což je funkce na dráze dodnes běžně označovaná slangem jako cvičný. Po nějaké době mu byla nabídnuta práce inženýra pro školení, takzvaného školaře, v Depu kolejových vozidel Brno. Když vlastní školení strojvedoucích přešlo před několika lety pod Dopravní vzdělávací institut, byl pověřen s několika kolegy v dalších depech vedením úseku kontroly a zajišťováním odborných zkoušek pro provozní zaměstnance – počínaje posunovači přes strojvedoucí a kontrolory vozby až po technické zaměstnance – a jeho funkce byla nakonec přeznačena na vedoucího zkoušek a kultury cestování. Jen odborných zkoušek pro strojvedoucí vykonal se svými kolegy, zejména s Vilibaldem Prokopem z Jihlavy, okolo tří set za rok.
Ve funkci strojvedoucího-instruktora František Šabata pomáhal s uváděním do provozu nových nebo rekonstruovaných vozidel – například elektrické lokomotivy řady 380 firmy Škoda, kterou vedl na její první pravidelné cestě s cestujícími v prosinci 2010 z Prahy do Břeclavi. „Naposledy jsem se věnoval novým řídicím vozům řady 961, přezdívaným Sysel, a zrekonstruované dvousystémové lokomotivě řady 362 s možností řízení jízdy a vedení vlaku z řídicího vozu 961. Šlo nejen o kontrolu vybavení, ale i o odpovídající technický stav. V první fázi jsem si vytvořil podrobnou fotodokumentaci, počínaje ovládáním vozu a konče například vodním hospodářstvím, jako jsou třeba toalety, a tu jsem převedl do prezentace v powerPointu. Tato prezentace byla k dispozici nejen strojvedoucím, ale i vozmistrům, posunovačům či strojmistrům. Například střadačovou brzdu do té doby znala poměrně malá část strojvedoucích. Navíc jsem s týmem kontrolorů vozby nejdříve nové vozidlo osobně odzkoušel, takže jsem mohl při školeních upozorňovat na jeho konkrétní nedostatky nebo i přednosti,“ vysvětluje.
Rozhodoval dobrý úsudek, rychlost a obratnost
A jak to bylo s jeho vítězstvím ve zmíněných jízdách zručnosti? Ty se konaly v sedmdesátých a osmdesátých letech pro strojvedoucí ČSD na střídavé trakci. Šlo v nich o správné vedení vlaku nebo samostatné lokomotivy a soutěžící si museli poradit i se simulovanými závadami. „Tříčlenná komise hodnotila každý náš krok a také rychlost, s jakou jsme závadu objevili a odstranili. Soutěže se konaly na Laminátkách nebo Žehličkách. Základní kola soutěže probíhala v depech a dalším stupněm byla soutěž v rámci jednotlivých správ drah. A úplným vrcholem bylo celorepublikové klání. V soutěži se hodnotil dobrý úsudek, rychlost a také obratnost. Je mi líto, že se takové soutěže už dnes nekonají, protože zvláště mladí strojvedoucí by se mohli dobře procvičit a se staršími kolegy probrat v reálu jednotlivé poruchy,“ říká František Šabata, který od loňského prosince odešel do důchodu a zůstává tak v „provozní záloze“.
FRANTIŠEK ŠABATA
Po absolvování Střední průmyslové školy elektrotechnické v Brně v roce 1968, kde vystudoval obor Konstrukce elektrických strojů a přístrojů, nastoupil do Lokomotivního depa v Brně, kde pracoval po celý svůj profesní život. V depu začal jako kandidát strojvedoucího a po absolvování zkrácené vojenské služby byl od roku 1970 zařazen jako strojvedoucí elektrické střídavé trakce. Od roku 1980 nastoupil jako strojvedoucí-instruktor a později jako inženýr pro školení, resp. vedoucí zkoušek a kultury cestování v DKV Brno. Do důchodu odešel v prosinci 2012.
Další články této rubriky
Nechtěli, aby učil a věnoval se dráze, dnes dělá obojí
31.10.2024 - V mládí ho varovala matka učitelka před kariérou v pedagogice a otec strojvůdce před dráhou. A tak dnes Zdeněk Michl působí na dopravní fakultě pražského ČVUT, brigádně vyráží po Evropě jako průvodce nočních vlaků a dopravě… »
Chceme ze zubačky udělat ještě větší lákadlo
4.10.2024 - Česko má štěstí na řadu jedinečných tratí. Jedna z nich ale přece jen vybočuje. Jizerskohorská železnice je v úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem jednou z posledních evropských normálněrozchodných ozubnicových drah. Unikátní… »
Na Pendolino jsem si nikdy nemyslel. O to raději ho řídím
29.8.2024 - Povídání s Ivem Valáškem vzniklo cestou mezi Prahou a Pardubicemi na palubě Pendolina. Kromě služby dráze ale svůj život zasvětil také službě vlasti. V Aktivních zálohách ozbrojených sil České republiky zatím plnil naštěstí… »