Mašinky jako vyšívané

U Českých drah se Marek Kováč ocitl víceméně náhodou. Ve školním roce 2008/2009, kdy končil studium na Střední odborné škole zahradnické ve slovenském Malinově, uvažoval o dalším vzdělávání. „Železnice mě přeci jen vždy zajímala více než zahradnictví, a tak jsem se rozhodl pro Střední odbornou školu železniční v Košicích. Pak ale přišel leden 2009 a na webových stránkách www.zelpage.cz zaměřených na železniční provoz jsem objevil článek, v němž se psalo o novém projektu ČD. A tím byl stipendijní program ČéDés,“ vzpomíná Marek Kováč.

Zlákal ho stipendijní program

Článek na webu ho zaujal natolik, že si domluvil schůzku s pracovnicemi Generálního ředitelství ČD Věrou Nadějovou a Blankou Havelkovou (současnou ředitelkou dceřiné společnosti DVI), aby si zjistil více informací. Nejvíc ho prý zajímalo, zda se může jako absolvent střední školy a navíc jako cizinec přihlásit do výběrového řízení. Po kladné odpovědi nakonec uspěl a v září 2009 začal studium na Střední škole technické a dopravní v Ostravě-Vítkovicích se zaměřením na elektrickou trakci v dopravě. Po ukončení prvního ročníku získal odbornou způsobilost jako průvodčí osobní dopravy. V roce 2013 nastoupil do hlavního pracovního poměru.

Impulzem byl dárek pro profesorku

Jako malého ho vždy fascinovalo, když viděl maminku doma vyšívat. Na prvním stupni základní školy naučila maminka vyšívat i Marka. Jak rostl, tak tuto zálibu poněkud utlumoval a o vyšívání se začal znovu zajímat až během druhých středoškolských studií v Ostravě. Co ho vlastně k této neobvyklé zálibě vedlo? V první řadě zájem o železniční problematiku. V časopisech prý nebyla žádná předloha k vyšívání, a tak začal přemýšlet, zda by se tato činnost nedala připravit na počítači. Hlavním důvodem pro oživení koníčku z dětství bylo to, že začal uvažovat v maturitním ročníku o nějakém dárku pro třídní profesorku. Na internetu si tedy našel potřebný grafický program a pustil se do práce.

První pokusy o vytvoření předlohy Marka Kováče ale spíše odradily. Netušil, jak moc práce si takový vzor vyžaduje. Po přibližně dvou měsících měl ale předlohu hotovou. „Maminka se pak pustila do vyšívání a za čtyři měsíce byl první obraz i s věnováním hotový. Jako model jsem zvolil lokomotivu řady 151 v tradičním zeleno-krémovém nátěru. Po předání dárku jsem zveřejnil obraz na sociální síti a na základě ohlasů mi bylo jasné, že v tom budu pokračovat,“ vzpomíná na začátky pan Kováč. Rozhodl se předlohy nejen vytvářet, ale i vrátit se k samotnému vyšívání. Když nepočítá první obraz pro třídní učitelku, tak první výšivkou už zcela jednoznačně zaměřenou na železnici byl modrý měřicí vůz řady 851 zvaný Krokodýl, který má v majetku společnost AŽD Praha. Na obraze pracoval skoro celý rok! A aktuálně má rozpracovanou velkou výšivku Laminátky řady 240.

Práce pro trpělivé

Podle autora vyšívaných obrazů se postup prací může zdát jednoduchý, ale není tomu tak. Nejdřív si musí najít vzor, z něhož bude dělat předlohu. Inspiraci hledá nejen na internetu, ale i v práci a nezřídka píše i žádosti o poskytnutí vzorového obrázku lidem, kteří se vozidlovou problematikou přímo zabývají. Další fází je úprava rozměrů obrázku. „Musím pamatovat na to, že například počítačové rozlišení obrázku 628x399, což je rozměr právě tvořené řady 240, v praxi znamená, že výsledný obraz bude mít rozměr 628x399 křížků. To podle aktuálně používaného plátna představuje rozměr asi 115x75 cm. Obrázek pak upravím v grafickém programu. Někdy to trvá týden, jindy měsíc i déle. Hotovou předlohu pak vytisknu a oříznu okraje. Důležité je správně si seřadit papíry předlohy, aby se pak náhodou nestalo, že například sběrač bude v podvozku a podobně.“

To je ale úplný začátek. Je nutno velmi pečlivě spočítat, jak velké plátno bude potřeba ustřihnout. Pokud by ustřihl více, než potřebuje, tak se ještě nic neděje, v opačném případě je to problém. „Stalo se mi to při vyšívání stroje 151.001 v reklamním nátěru EC/IC. Samotná technika není náročná, i když se občas spletu při počítání. Bez chyb se vyšívat nedá a musí se taky občas něco vypárat,“ usmívá se vlakvedoucí. Po hotových obrysech se vše vyplní barevnou bavlnkou, a když je obraz hotový, tak se vypere, ostříhají se okraje, vyžehlí a odnese ho ke sklenářovi. Do budoucna se nechce zabývat jen lokomotivami a vozy, ale například i návěstidly či tabulkami s číselným označením lokomotiv.

MAREK KOVÁČ

Po absolvování slovenské Střední odborné školy zahradnické se zaměřením na sadovnicko-krajinářskou tvorbu pokračoval ve studiu na ostravské Střední škole technické a dopravní v oboru Elektrotechnika se zaměřením na elektrickou trakci v dopravě, kterou ukončil v roce 2013. Při studiu pracoval v letech 2011 až 2013 jako průvodčí osobních vlaků, od roku 2014 působil v hlavním pracovním poměru jako průvodčí a poté jako vlakvedoucí na rychlících v Bohumíně. Kromě vyšívání sbírá turistické známky a rád cestuje.