Máma se dvěma dětmi cvaká lokomotivy jako šotouš

K fotografování vlaků se Pavlína dostala pozvolna před čtyřmi lety. V té době již žila se svým nynějším partnerem, který fotil vlaky. Ona ho jako vzorná a věrná přítelkyně v jeho koníčku nejen podporovala, ale na fototoulkách i doprovázela. „Občas jsem si něco cvakla i sama, dnes jen lituji toho, že fotky z té doby jsem většinou smazala. Postupem času se mně zalíbily některé lokomotivní řady, především Bardotky, Brejlovci nebo Laminátky, a začala jsem fotit železnici. To byly mé začátky, aktivněji fotím lokomotivy až od loňského roku. Ale když tak o tom přemýšlím, možná mě vlaky provázejí již od dětství. Ještě s bývalým přítelem jsme trávili hodně času na nádraží, hlavně v noci za bouřek, a sledovali přitom vlaky,“ říká Pavlína Píšová. 

Fotí na těch místech, kam se dá protlačit s kočárkem

Její první fotky prý nestály za nic, později už jako těhotná se neodvážila sama k trati, a tak fotila jen po nádražích. Nyní si už místa na focení vybírá a omezuje ji pouze to, kam se protlačí s kočárkem. „Ten se naštěstí dostane skoro všude. Díky focení vlaků jsem poznala i pár skvělých přátel, od těch si vyslechla pár rad, ačkoli můj názor na focení vlaků se trochu liší od řady konvenčně fotografujících nadšenců. Více mě osloví fotky, kde vynikne vlak a lokomotiva je jakoby odtržená od pozadí. Proto raději fotím teleobjektivem,“ vysvětluje Pavlína.

Fotografování je podle Pavlíny její hlavní koníček, a tak prý fotí kromě železnice snad všechno. „Kdybych měla odvahu, pokusila bych se focením živit. Kromě vlaků fotím portréty, přírodu a občas se pokouším o netradiční záběry. Začínala jsem fotit tak jako řada lidí nejdřív mobilem a pak, jak rostly mé nároky na výsledné fotky, jsem vystřídala i pár kompaktních aparátů. Po narození prvního dítka jsem se rozhodla pro zrcadlovku.“ 

Jít na houpačky? Raději k trati

Na vlacích jako takových Pavlínu Píšovou prý nic moc extra nepřitahuje, má totiž ráda především lokomotivy. Na nich miluje jejich zvuk, proto upřednostňuje dieselové stroje. „Jako objekty pro své fotky vyhledávám hlavně nákladní spoje a lokomotivy různých dopravců. Mám na nich ráda tu pestrost a občas zajímavé sestavy strojů. Čím víc lokomotiv na vlaku, tím pro mě lépe. Asi nejvíc mě baví lovit různé kombinace dieselových nebo elektrických strojů, mimořádné vlaky nebo lokomotivy, které se v místě fotografování vyskytují jen zřídka,“ popisuje Pavlína.

Při fotografování vlaků mamince Pavlíně „nahrává“ i čtyřletý syn. Díky němu může prý dokonale skloubit jak fotografování železné dráhy, tak péči o děti. Syn prý vlaky miluje, rád je sleduje, zná jejich přezdívky a v poslední době se rozhodl, že mamince zabaví starý kompaktní aparát a bude také fotografovat. „Některé maminky chodí s dětmi na houpačky a do lesa, moje dítě raději chodí k trati sledovat mašinky. Mladší dcera z tohoto sice ještě nemá rozum, ta je hlavně spokojená, že jsme všichni pohromadě. Fotit chodíme převážně celá rodina.“ 

Slabost pro ošklivá vozidla

Pavlína fotí převážně pro sebe. Fotografie archivuje na externí disk a ty nejlepší, nebo možná nejzajímavější, publikuje i na Facebooku. Nejčastěji fotí i s rodinou v okolí řeky Tiché Orlice u Chocně. „Máme to tam blízko z domova a často do těch míst chodíme s rodinou na výlety. Několikrát do roka se vydáváme fotit i do zahraničí, nejčastěji do Polska. Mám totiž slabost pro polskou železnici a jejich originálně ošklivé lokomotiv leckdy bizarních tvarů. Většinou ale cestujeme po Česku třeba na taková místa, kde je na tratích střídavé napětí, oproti našim třem kilovoltům v Chocni, abych si mohla vyfotit jiné lokomotivy, než které jezdí u nás. Jen lituji toho, že jsem lásku k železnici nalezla až nedávno, protože jsem mohla studovat nějakou dopravní školu a pak jít pracovat třeba k Českým drahám,“ dodává Pavlína Píšová.     

PAVLÍNA PÍŠOVÁ

Rodačka z Vysokého Mýta se po ukončení studia na Střední zahradnické škole v Litomyšli rozhodla věnovat cele rodinné firmě svého otce. Od roku 2010 je na mateřské dovolené. S partnerem, který ji seznámil s železnicí, se poznali v roce 2008. Ani při dvou dětech se nezapomíná zabývat svým koníčkem – fotografováním železnice.