Malíř přeměnil nevábný podchod v prostor zářící barvami

Železniční doprava je pro Vladimíra Kiseljova ztělesněním romantiky. Poezii vlakových nádraží, lokomotivy a samotný zvuk jízdy vlaku po pražcích cítí jako synonymum začátku dobrodružné cesty.

Železnice jako umělecká inspirace 

„Vlaky inspirovaly přece i Antonína Dvořáka stejně jako množství jiných skladatelů, malířů a básníků, včetně celého hnutí futuristů. Nádražní budovy, a především jejich haly a podchody, vidím jako prostor, jenž se dá úžasně využít pro kultivaci a zušlechťování vnitřního života lidí, kteří v nich mnohdy delší dobu tráví čas. Do našeho světa by se měla vrátit krása a duchovno a společně převládnout nad ryze komerčními potřebami, které dnes bohužel vládnou. Změna je jen na nás samotných,“ říká Vladimír Kiseljov.

Železnicí jezdí umělec každoročně pracovně do Bayreuthu na operní divadelní festival Richard Wagner Festspiele či běžně do Vídně nebo do Lipska, které je partnerským městem umělcova rodného Brna. „V Lipsku jsem měl nejen několik výstav, ale také koncertů například ve známém kostele Nikolaikirche. Možná leckoho zaujme, že nevlastním auto a obrazy a díla převážím běžně vlakovými spoji, které mají k dispozici službu „Úschova během přepravy“. Cesta po železnici je snadná a vyhovuje mým potřebám i na velké vzdálenosti do zahraničí,“ tvrdí umělec.

Podchod jako umělecké dílo

Vladimír Kiseljov před čtyřmi lety vymaloval železniční podchod v brněnských Řečkovicích a letos se dal do práce na tišnovském nádraží. To se třemi nástupišti bylo přeci jen větším soustem než řečkovická železniční zastávka s pouhým jedním ostrovním peronem. Umístění trvalého uměleckého díla v původně velmi tmavém a špinavém podchodu vlakového nádraží byl prý také záměr, protože tím umělec transformoval jeho původní temnou a odstrašující podobu v duchaplnou a krásnou. Smyslem malby je i to, že bude v Tišnově po celých dvacet čtyři hodin propojená s klasickou hudbou hrající z reproduktorů v podchodovém prostoru. Jde tak prý o světový unikát. Chce také, aby byl tento prostor nadále využíván pro kulturní akce, jako jsou například koncerty. Nástěnnou malbou hodlá tvůrce přesvědčit, že veřejný prostor může být krásný a trvale pozitivně působit na kolemjdoucí. „Nástěnnou malbu v pochodu nádraží v Brně-Řečkovicích jsem namaloval už v roce 2011 a je doteď nepoškozená a nedotčená od autorů graffiti. Je tedy živoucím důkazem, že kvalitní umění ve veřejném prostoru může klidně vydržet v pořádku,“ věří umělec.

Umělec mnoha tváří

Tvorba je pro Vladimíra bytostnou potřebou stejně přirozenou, jako je například dýchání. Vyjadřuje se ve více uměleckých disciplínách, protože má od dětství dar synestetického vnímání, takže například hudbu prožívá barevně. Jako první člověk na světě začal v roce 2010 malovat obrazy naživo na koncertech klasické hudby. Ty zaznamenávají barvy a významy hudební energie skladeb a duše jejich skladatelů. Během hodiny naživo před posluchači koncertu namaluje obraz, který zaznamená hudební a duchovní zážitek koncertu, jehož byli všichni svědky. „V dílech propojuji prostor, hudbu, barvu, pohyb, a především duchovno. Nejpřirozenější je pro mě tedy žánr opery, kde pracuji na scéně s hudbou, scénografií, pohybem, světlem a barvou, což vše tvoří jeden harmonický celek. Podobně pracuji i v realizacích velkých konceptuálních nástěnných maleb, kde prostorovou malbu propojuji s trvale hrající klasickou hudbou, světlem a měnícím se úhlem pohledu diváka, když tímto vším prochází,“ vysvětluje malíř, scénograf a režisér v jedné osobě.

Na otázku, zda se neobává, že jeho díla poškodí „kolegové“ z druhé strany barikády, tedy sprejeři, odpovídá: „Strach nemám. Tvorbou šířím lásku a světlo, které přirozeně vyzařují z mého díla. Ale nejsem žádný blázen. Vím přesně, co a proč dělám, jak mám najít prostor a čas pro realizaci vizí. Má tvorba ve veřejném prostoru nemá také s graffitisty a tegaři nic společného. Především proto, že tvořím díla s duchovním přesahem a poselstvím. Mým cílem není značkovat si teritorium, jako to dělají oni. Prostor, který od základu přeměním, přestane být místem kriminality či drog a stane se místem duchovní krásy. Zároveň tvořím obrazy nejen ve veřejném prostoru, ale i v prestižních galeriích, univerzitách, a dokonce v kostelech a katedrálách,“ popsal tvorbu.

VLADIMÍR KISELJOV

Absolvent Střední školy uměleckých řemesel a JAMU Brno realizoval přes sedm desítek samostatných výstav obrazů a devět velkých nástěnných maleb. Vytvořil je naživo před publikem s hudbou jako performance například ve Florencii, Berlíně, Vídni či Praze. Spolupracuje s Filharmonií Brno a Plzeňskou filharmonií. Inscenoval jako režisér, dramaturg a scénograf brněnskou premiéru Parsifala Richarda Wagnera a jako scénograf vytvořil inscenaci opery Josepha Haydna Svět na Měsíci či Tartuffa od J. B. Molièra. Napsal a vydal knihu s názvem Mysteria Richarda Wagnera v obrazech a plánuje další literární dílo Brána nebes – Laboratoř lidství.