Liberecký patriot probouzí psaním zájem o železnici

Liberec zůstane navždy pro Pavla Vurstu srdeční záležitostí. Narodil se tu krátce po druhé světové válce, kdy ve městě už nežila většina původního německého obyvatelstva. Pamatuje i parní provoz v plné slávě. Však také parní lokomotivy ovlivnily jeho další profesní i soukromý život. Na začátku 80. let ho oslovil liberecký spolek Česká beseda, aby napsal nějaké dílko o dráze na Ještěd. Vyhověl jim. Na svět se tak dostala jeho první publikace, ve které vylíčil osudy lanovky. Kniha vyšla k 50. výročí zahájení provozu. Vzhledem k tomu, že Ještěd i lanovka představují pro zdejší lidi fenomén, knížečka měla úspěch. Podobnou publikaci napsal ještě k 70. a 75. výročí od zahájení provozu. 

Kompletní historie regionálních železnic

V roce 1989, kdy se vzpomínalo na 130. výročí Pardubicko-liberecké dráhy, dává dohromady Pavel Vursta kolektiv lidí, kteří připravili nejen důstojné oslavy, ale současně vydali stejnojmennou publikaci. O něco později následuje pojednání o Ústecko-teplické dráze a také Jablonecké dráze. Zjednodušeně se dá říci, že Vursta díky své publikační činnosti zpracoval kompletně historii regionálních drah v Libereckém kraji. Určitým vrcholem mapování dopravních dějin je publikace s názvem Historie železniční dopravy v Libereckém kraji 1859–2009, která vznikla na objednávku krajského úřadu a pomáhá nenásilnou formou propagovat železniční dopravu. Na letošní rok ještě krajský úřad vydal obrázkový kalendář Železniční historické pohlednice Libereckého kraje, který textem opatřil právě Pavel Vursta se svým kolegou Petrem Neumanem.

V osmdesátých letech navíc Vursta napsal poměrně neobvyklou knížečku, která se zabývala historií žitavských úzkorozchodek v sousedním Německu. „V té době začaly prosakovat informace, že by tyto kouzelné parní vláčky mohly být zrušeny. Naše publikace měla tak velký ohlas i u německých sousedů, že možná opravdu pomohla oddálit a nakonec i zrušit rozhodnutí o zániku této dráhy. Ta je dnes velkou turistickou atrakcí a parní vlaky zajišťují i pravidelnou regionální dopravu,“ říká Pavel Vursta. A dodává, že je jen škoda, že se tak nestalo s naší úzkorozchodnou tratí z Frýdlantu v Čechách do Heřmanic, která naopak zrušena byla.

Lanovky, kam se podíváš, ale i romantický cestopis

Téma lanovek neopustil ani v devadesátých letech, když v roce 1991 vydal ojedinělou publikaci Československé lanovky. „Měl jsem vždy výjimečný vztah k lanovkám. Dlouhá léta jsem pracoval v libereckém lokomotivním depu, které mělo vždy ještědskou lanovku v gesci, takže jsem se s ní setkával takřka denně. Ostatně na ní pracoval několik let i můj tatínek a já později na této kouzelné dráze sloužil celých dvacet let. Pravidelně jsem se setkával s kolegy lanovkáři z celé bývalé Československé republiky a to mně dalo impulz k zdokumentování tohoto trochu opomíjeného dopravního prostředku,“ říká. V září mu vyjde další podobná publikace, tentokrát o všech lanových drahách na území Libereckého kraje. V díle se věnuje všem lanovkám, včetně těch sedačkových. Možná vás překvapí, že na území Libereckého kraje se nachází hned šestnáct lanovek, což představuje více jak třináct procent z celkového počtu lanovek u nás.

Pavel Vursta ale píše i z jiného soudku. Ve své tvorbě se věnuje i historické architektuře (nádraží) a cestopisům. Předloni dokonce vydal i romantický cestopis Osm mužů ve člunu, který mapuje měsíční putování osmi kamarádů na lodi po nizozemských grachtech. „Je to pro mě trochu netypické, že jsem se odklonil od psaní technické literatury k cestopisu. Určitým vzorem se pro mě stal Karel Čapek, na kterého se ale v knize odvolávám. Doufám, že jsem v knížce snad vystihl jak obyčejný život Holanďanů, tak i naše svízele a krásné zážitky při plavbě po této pro nás neobvyklé zemi.“